Dívka s kapucí

seven- Cat Rose Red

Pohled Hope:

,,Hotovo." pyšně se usměje Jason a svůj  laptop dá na stůl, který je hned vedle postele.

,,Konečně." zamumlám si jen tak neslyšně pro sebe.

Zvednu se z postele a sbírám si své věci.

,,Kam jdeš?" udiveně se vyptává.

,,Že by domů?" řeknu ironicky.

,,A pročpak? Nikdo tě nevyhazuje." zazubí se.

,,Protože už máme ten projekt hotový. A navíc tu nehodlám zůstat ani minutu."

,,A to jako proč?" dotčeným tónem v hlase se zeptá.

Dveře se rozletí a v  nich stojí malá blonýnka s panenkou v ruce.

,,To je tvoje nová holka?" udiveně se vyptává.

Vykulím oči a ihned vyjeknu ,,Ne, nejsem."

Jason přistoupí blíže ke mě a k ni. ,,Tohle je moje..." zaváhá. ,,...kamarádka Hope a Hope tohle je moje mladší sestra Gabi."

,,Ahoj Gabi." usměju se na ni. Totiž většinou by měli straší navazovat konverzaci s dětmi a ne čekat než začnou děti. Prakticky je to nemožné, že by děti začali sami konverzaci- oni si to ani neuvědomují a je jim to jedno, ale děti jsou různé.

,,Ahoj Hope. Podívej se na moji panenku." napřáhne ruku i s panenkou ke mě.

,,Gabi já myslím, že ji to nezaji..." přeruším Jasonovu větu a mluvím tedy já.

,,Ta je, ale vážně krásná. Má nějaké jméno?"

Holčička zakroutí hlavou. ,,Je týden nová a já nevím, jak ji pojmenovat. Je tolik a tolik jmen na celičkém světě. Je to těžké. Chci aby její jméno bylo stálé a, aby se k ní hodilo." povzdychla si.

,,V tom máš pravdu, ale věřím, že ti pro ni najdeš krásné jméno a bude pro ni, jako stvořené." usměji se mile.

,,A pomůžeš mi ty?"

,,Já?" vykulím oči.

,,Ano, plosííím." Dělá na mě štěněčí pohled. Jenže já ani nedokázala vymyslet jméno pro svého psa, natož pro panenku. Ale Gabi mě připomíná sebe, jako malou šťastnou holčičku, takže ji asi pomohu.

,,Fajn." zvednu ruce jakože se vzdávám a Gabi se zasměje. Začne skákat.

,,Jdu do obýváku, pak přijď" vycení zuby a jde pryč.

,,Nevadí ti to?" s výčitkami se o zeptám. Přeci jsem úplně zapomněla na to, že jeho bych se měla ptát jako první. On na mě chvíli kouká, tak zvláštně. Asi ho překvapilo mé obzvláštně milé chování.

,,Nevadí." chápavě se usměje a ukáže mi, abych šla za ním.

Dojdeme do obýváku, kde už Gabi vzorně sedí. Odložím si své věci a sedám si ke Gabi.

,,Vymyslela si už něco?" zaujatě se zeptám a stále jedním okem pozoruji Jasona, který si sedl na křeslo a dívá se na nás.

Gabi smutně zavrtí hlavou.

,,Tak mi řekni co na tomto světě miluješ. Jednu nebo dvě věci." udiveně se na mě podívala, ale pak spustila. ,,Mám láda zvízátka, konklétně kočičky a mám láda lůze, ludééé jako lubíín." pousměji se nad její roztomilostí. Vypadá to roztomile, když ještě neumí r, ř a takovéhle ty písmenka.

,,Tak, co kdyby se jmenovala Cat Rose Red?(čte se:Ket Rous Red)."

,,Jé, to je pěkné. Máš talent. Díky, tak já si jdu hlát s Cat" zasmála se a odběla pryč.

,,To by mě fakt nenapadlo." zasmál se Jason.

,,Hmm."Ppokrčila jsem rameny a už si sbírala své věci.

,,Chceš svést?"

,,Já to zvládnu."

,,Ale noták. Já tě svezu." nemám ráda vnucování, takže se vždy trochu naštvu.

,,Já to zvládnu." zdůraznila jsem nahlas.

Jason zvedl ruce, jakože se vzdává a odešel pryč.

Nazula jsem si své boty a chtěla jít jenže mě někdo přirazil ke zdi.

Byla to jeho máma.

,,Nebav se s mým synem. Ty s ním nebudeš. Nemá zájem o takovou fuchtly jako jsi ty!" důrazně řekla.

,,Jdete někam. Proč si každý myslí, že mám o něj zájem, když jde jen o hloupí projekt. Váš syn je totiž určitě jako všichni ostatní. Namyšlený blbec!" zaječela jsem a rychle odtamtud zmizela.

Celou cestu jsem běžela domů.

Zabouchla jsem za sebou dveře.

,,Sláva, konečně jsi tady. Už se stmívá. Budeš jíst?" zeptal se strýček.

,,Ne díky, ani nemám hlad." odvětila jsem a šla do svého pokoje, kde jsem se zavřela a hladila si moje zlatíčko .Marlyeho, s kterým jsem následně usnula, i když ještě nebyl čas na spaní, tak já mám co dohánět s tím mým spacím režimem.