Dívka s kapucí

Twenty- Agreement

Mockrát vám děkuji za vaše úžasné ohlasy! Na této knize přistálo už 1K hlasů, a tak krásné komentáře, děkuji moc 💋💞💓

Pohled Hope:

Probudí mě paprsky, zářící přes okno, do mého pokoje. Promnu si své oči a protáhnu se. Vzhlédnu k hodinám a zjistím, že je pár minut před sedmou. Dnes se mi spalo velmi dobře, nejspíš to bylo tím, že jsem byla včera velmi utahaná, tím to určitě bude.

Vstanu z postele a až  v této chvíli si uvědomím, že jsem se včera vlastně nepřevlékla a přes má ramena je stále přehozená Jasonova bunda. 

Dojdu ke skříni, kde popadnu své klasické oblečení, které vždy nosívám do školy. Přejdu do koupelny, kde si dám rychlou sprchu a převléknu se. Jasonovu bundu přehodím v pokoji přes moji židli, ihned, jak se vrátím z koupelny. Do školy mu ji nebudu nosit, ale přeci jenom dnes má v plánu přijít k nám, tak mu ji dám až poté.

Popadnu připravený batoh do školy a sejdu schody dolů. V kuchyni telefonuje strýček a na stole je připravena snídaně, zřejmě pro mě. Potichu vstoupím do místnosti a zaposlouchám se do jeho rozhovoru.

,,April," následuje jeho hlasitý smích ,,velice rád s tebou půjdu na večeři," z jeho hlasu lze slyšet nadšení. 

Opatrně se přesunu ke stolu, ovšem, jen co od stolu odsunu maličko židli, kuchyní se roznese vrzající zvuk. Strýc se otočí mým směrem, usměje se a ukončí svůj telefonát.

,,Dobré ráno, připravil jsem ti dnes vynikající snídani," zazubí se a usadí se též ke stolu. ,,Vypadá velice dobře, děkuji," usměji se a znovu se podívám na talíř plný lívanců. Začnu si na ně dávat různé ingredience, jako například nějaký sirup a marmeládu.

,,S kým jsi telefonoval? S nějakou ženou?" na tváři se mi rozlije pobavený úsměv. ,,Eh, ne tedy ano, jen s jednou kolegyní," mávne nad tím rukou. ,,Prosím tě , viděla jsem tě, jak jsi u toho zářil štěstím. Navíc jste se domlouvali na nějaké večeři, ne?" nadzvednu jedno obočí a úsměv zůstává stále na mé tváři. ,,Ano, ale protože ona je u nás nová. Potřebuje s něčím pomoci, tak jdeme na přátelskou večeři," snaží se mi vše objasnit, ale stejně si myslím, že v tom bude i něco více. 

Když dojím snídani, je načase se vydat do školy. Vydám se svojí klasickou trasou přes park. Jelikož moc nestíhám, kvůli rannímu rozhovoru, musím přidat na kroku. Naštěstí, to do budovy, kterou navštěvuji každý týden, stihnu tak akorát.

Celá udýchaná vpluji na své místo vedle Jasona, který už tam je. To je snad poprvé, co jdu později než on.

,,Ahoj, Hope!" zazubí se a dodá: ,,Dnes jdeš nějak pozdě, ne?" nadzvedne obočí a zasměje se. ,,Ano, vedla jsem ještě rozhovor se strýčkem," objasním mu, proč jdu později. ,,Jo tak. Platí dnešní odpoledne?" zeptá se mě. ,,Jo, platí, nebo jestli nechceš, klidně to můžeme zrušit," snažím se nějak vyplout z něčeho, díky čemuž má jít k nám, vlastně já to téma načala, můžu si zato jen sama. ,,Já chci! Celý večer toužím vidět tu pohádku, o které tak moc básníš," propukne ve smích a já také. ,,Tak ve tři?" optám se. ,,Ve tři," potvrdí s vážným tónem v hlase.

Jen co si vytáhnu potřebné učebnice a pomůcky na hodinu, tak do třídy vchází náš učitel s přísným výrazem ve tváři.

Vaše názory? 😅

Tak snad se mi tato kapitola nesmaže, jako tamty dvě jiné, které jsem přidávala 😌 a vám se snad líbila 😅

PrincessGirl19