Dívka s kapucí

fourteen- picnic in nature

Pohled Hope:

,,Sakra, to už jsou dvě hodiny?" zaklela jsem se a vyběhla do koupelny, kde jsem si vyžehlila vlasy, nanesla si řasenku a na rty si dala eos. Nepřeháním to? Jsme jen přátelé a to já ani nechtěla být kamarádka. Asi to hodím za hlavu a kašlu na svá pravidla, pro jednou... Díky němu se přeci jenom zlepšilo mé spaní a nemám už moc noční můry.

Jdu ke skříni a hledám vhodné oblečení. Vyberu a vezmu si na sebe bílé tričko, černé leginy a přes sebe riflovou bundu.

Vezmu si malý batůžek, kam naházím potřebné věci a jdu dolů.

,,Kam se chystáš?" s úsměvem na rtech ke mě přijde strýc. ,,Ven." ,,Sama?" vyzvídá. ,,S kamarádem, proč?" ,,Jo, kamarád. Dokonce se ani nezahaluješ." mrkne na mě. ,,Jo jen kamarád." odpovím mu a jdu si nazout bílé tenisky.

Vyjdu před dům a zrovna přijíždí Jason. Usměji se a jdu nasednout na místo spolujezdce.

,, Ahoj, sluší ..." nenechám ho domluvit. ,,Ahoj, žádné lichotky jsem ti říkala, ne?" ,,Jasně." ,,Kam jedeme?" zeptám se ho, když vyjíždíme od našeho domu.

,,To je překvapení." zazubí se. ,,Nemám ráda překvapení." povzdechnu si a prohrábnu si vlasy. ,,Musíš si zvyknout, já jsem samé překvapení." mrkne na mě.

Po zbytek cesty jedeme v tichosti. Za půl hodiny zastaví u lesíka. ,,Doufám, že mě nechceš zavraždit a zakopat v lese." zasměji se. ,,To bych si nedovolil." mrkne na mě a vstane z auta. Rychle doběhne k mým dveřím a otevře mi je. ,,O, děkuji pane." zasměji se. ,,Nemáte zač má paní." řekne a pak se zarazí a já taky. ,,Má paní? Nejsem tvoje." odseknu. ,,Já vím, to mi uniklo. Ovšem zatím nejsi moje." slovíčko zatím zdůrazní. ,,Nevěř si tolik." bouchnu ho do ramena, ale samozřejmě já jsem ta, kterou to bolí.

,,Můžu ti zavázat oči šátkem?" vytáhne s kapsy šátek. ,,Proč?" ,,Uvidíš." otočí mě, a ani nestihnu pořádně zareagovat a už mám na očích šátek a drží mě v náruči. ,,Co to děláš?" vyjeknu. ,,Nemůžu si dovolit, aby jsi v lese upadla." nato už nic neříkám a mlčím.

Za pár minut mě postaví na mé nohy a rozváže šátek. Naskytne se mi pohled na krásnou krajinu, na překrásné jezero a je tu připravený i piknik. ,Páni." vydechnu. ,,Je to nádhera." usměji se na něj.

,,Pojď." chytne mě za ruku a vede mě na deku. Uprostřed deky je váza s třemi rudými růžemi a okolo je jídlo.

Posadím se a přičichnu si k růžím. ,,Ty jsou pro tebe." ,,Vážně? Děkuji." usměji se. To je snad první den, kdy jsem od té nehody šťastná. Díky němu mám úsměv na tváři.

,,Klidně si něco vezmi." ukáže na všechno to jídlo a já kývnu a vezmu si jednu jahodu. ,,Vem si ještě."pobídne mě. ,,Nemám moc hlad." omluvně se na něj podívám. ,,Co jsi dnes měla?" přeměří si mě pohledem. ,,Ehm... jahodu." pokrčím rameny, proč k němu jsem tak upřímná? Sakra! ,,Všiml jsem si, že ani nechodíš do jídelny na obědy." ušklíbne se. ,,Jím doma. A i kdyby ne, je to jedno. Nebudeme se tu bavit o jídle, ne?" nadzvednu obočí. ,,Ne, to ne." usměje se.

,,Moje sestra by tě chtěla ještě vidět." zasměje se. ,,Fakt, jo?" uchechtnu se. ,,Ano, prý se k sobě hodíme." uchechtne se. ,,Tvoje sestra tomu ještě moc nerozumí." zakřením se amrknu na něj. Vezmu si další kousek jahody, díky čemuž se Jason usměje.

,,Takže... ehm... ty nemáš tedy vůbec žádného přítele?" nervozně se zeptá. ,,Ne. Ty?" vrátím mu otázku, ale pak si uvědomím na, co se mě ptal a ještě rychle vyhrknu: ,,Tedy jako jestli máš přítelkyni." rozpačitě se usměji a on zadržuje smích. ,,Kluka fakt nemám. A holku... měl jsem." řekne už trošku smutněji. ,,Aha." dál to nerozebírám, ale on zřejmě musí. ,,Kolik jsi měla kluků?" zvědavě se vyptává. ,,Ehm... nula. Ovšem ty jsi měl nejspíš miliony holek." uchechtnu se. ,,Fakt? Se divím, já myslel, že o tebe má zájem skoro každý. Jsi zajímavá." ty slova mě trochu uvedou do rozpaků, ale nenechám to na sobě znát. ,,To těžko, o mě nikdo nemá zájem a tak mi to vyhovuje." ,,Ale já mám." vyhrkne Jason a já sklopím zrak k zemi. Nevím, jestli mi to vadí nebo nevadí, zkrátka nevyznám se v tom. ,,Proč si myslíš, že jsem měl miliony holek?" nadzvedne tázavě obočí a tváří se pobaveně. ,,No jsi pěk... ehm... mil... ehm... teda... ani nevím." pokrčím rameny a dělám jako bych nic z toho neřekla zato Jason se začne usmívat od ucha k uchu.

Povídáme si spolu hodiny, dokonce už i zapadá slunce. ,,Vypadá to nádherně." zadívám se na západ slunce. ,,To ano. Vyfotíme se?" vytáhne mobil. ,,Když tam nebudou naše obličeje klidně." odfrknu si, protože si myslím, že takovou fotku chtít nebude. ,,Klidně." pokrčí rameny. Postaví se a mě naznačí ať já taky. Popojdeme kousek od deky a on mě tak napůl obejme, je tak blízko až se mi zatají dech.

,,Usměj se." nařídí mi a já nahodím úsměv a on také. Vyfotí nás.

,,Podívej!" ukáže mi telefon s fotkou (fotka pouze pro inspiraci). ,,Úžasné." pronesu ironicky.

,,Dám to na instagram, ale tebe vůbec nezmíním, neboj." mrkne na mě a já vím, že nemá cenu s ním bojovat. Kouknu mu přes rameno na telefon a vidím, jak k tomu píše popisek: Venku s nejlepší holkou, kterou znám.

,,Už bych měla jet domů. Odvezeš mě?" ,,Jo rád, jen to tu sklidím." kývnu a vezmu si své růže. Zbytek bere on a jdeme k autu. Odveze mě domů. Rozloučíme se a já jdu domů.

.,,Tak kamarád, jo. A co znamenají ty růže?" rýpne si strýc. ,,Ano jen kamarád." namítnu znovu a popadnu vázu, do které napustím vodu a položím do ní růže. Odnesu si to nahoru a jdu si brzy lehnout. Byl to náročný den. A já se ztrácím sama v sobě. Nevím, proč tohle dělám. Proč?

Vaše názory?

PrincessGirl19