Dívka s kapucí

six- Villa

Pohled Hope:

K vile vedla příjezdová cestička, jenže byla ohraničena bránou u které byl naštěstí zvonek. Stiskla jsem tlačítko, zvonek a z druhé strany se ozvalo. ,,Ano?" silný mužský hlas, chvíli jsem jen přemýšlela jak začít a jak se vlastně ten kluk jmenuje, ale pak jsem si vzpomněla.

,,Ehm, bydlí tady Jason Doherty?" vypustila jsem z úst.

,,Proč se ptáte a kdo jste a co potřebujete?" vychrlil na mě hned několik otázek.

,,Jsem jeho spolužačka a máme se sejít kvůli jednomu referátu. Pozval mě sem na tuto adresu. Tak bydlí tady?" potřebovala jsem se ujistit.

,,Nemohu vám to říci, co když jste nějaký paparazi. Chci vaše jméno!"

,,Věřte nebo ne, ale kdybych byla paparazi, tak rozhodně nejsem tak nápadná a rozhodně by mě nezajímal takový tupec." uchechtla jsem se.

,,Vaše jméno?" řekl už trochu rozčíleným hlasem.

,,Hope Matheus." Povzdychla jsem si. Převzala jsem jméno po strýčkovi, kdybych byla po rodičích Moonroe, už bych to vůbec nesnesla.

,,Počkejte chvilku." najednou to ztichlo a já jen tak postávala a čekala.

,,Ty jsi přišla, otevřu ti bránu." ozval se zřejmě Jason.

,,Dobře."

Brána se začala otvírat a já jí prošla. Šla jsem  po krásné kamenné cestičce, kterou lemovali malé keříky. Žasla jsem nad tou krásou. Měla jsem otevřenou pusu dokořán, jinak to nešlo. Teda do doby než jsem ve dveřích spatřila jeho. To jsem ihned pusu zavřela, a dělala, že mě je to úplně fuk.

,,Ahoj." zazubil se. Přišlo mi to jako když se vytahuje, tak jsem jen kývla na pozdrav.

,,Pojď,dál." pozval mě.

V chodbičce jsem si sundala boty, i když říkal, že nemusím, ale já jsem slušná.

Šla jsem za ním. Vstoupili jsme do obřího obývacího pokoje a já vyvalila oči. Bylo to tak nádherné.

,,Můj bože." řekl někdo.

Ohlédla jsem se za hlasem. Stála tam žena asi ve věku 40 let a zírala na mě.

,,Příště až k nám přijdeš si obleč něco slušného." vyčetla mi, že mám takové 'hadry'.

,,Mami." zakňučel Jason, zřejmě na náznak ať toho nechá.

Jeho máma chtěla pokračovat v rozhovoru, ale Jason mě popadl za ruku a vlekl mě po krásných skleněných nalakovaných schodech.

Otevřel dveře do nějaké místnosti, a vtáhl mě tam. Byl to jeho pokoj. Byl v šedobílé barvě a vypadal nádherně. Měl dokonce vodní postel, ale co od něho čekat.

,,Promiň za moji mámu." omluvně se na mě podíval.

,,Řekla bych, že je to v  pohodě, ale v pohodě to není, takže nebudu lhát.A myslím, že by líp zněla omluva od ní!" vyštěkla jsem. Neřekla jsem toho nějak moc najednou?

,,Posaď se." ukázal na postel.

Šla jsem se tedy posadit. Do té postele jsem se úplně probořila a nebudu lhát, je příjemná a to hodně.

Přisedl si taky na postel, pod ním se prohla a já tak byla více nahoře. Opřes se o zeď a já udělala totéž. On mě macbook a já vzala tužku a papír.

,,Tak jaké téma první?" zaujatě se zeptal.

Tady to dnes ukončím,docela to takhle i sedí ,protože pak to bude asi dlouhé.A jelikož budou ve čtvrtek prázdniny možná dokončím část,tak aby na sebe navozovali,ale možná to dodělám až v pondělí uvidím.

A všimli jste si že už příběh není pozastavený? :D

Snad se část líbila a omlouvám se za chyby.

PrincessGirl19