Dívka s kapucí

sixteen- meting

Pohled Hope:

Jsem v mém pokoji a ve dveřích se objeví Jason. Přiblíží se ke mě a sedne si vedle mě na postel. ,,Ahoj Lásko." šeptne u mého ucha a já se na něj s úsměvem ve tváři otočím. ,,Ahoj" šeptnu a zadívám se mu do očí, pak ne rty a do očí, tahle se to opakuje víckrát. Nahne se ke mě a jemně mě chytne za bradu. Po celém těle mi naskočí husí kůže. Jeho teplé rty přitiskne na mé. Chvíli nespolupracuji, jsem v šoku, v ohromení, jsem zcela překvapena a omráčena jeho dotyky. Ovšem po chvíli jeho pohyby začnu opakovat, je to krásné, něžné. Když nám dojde vzduch odtáhneme se od sebe, podívám se mu do očí a na tváři se mi vytvoří jemný šťastný úsměv, tak jako jemu a...

,,Sometimes you think you'll be find by yourself... " začne znít mým pokojem budík. Trhnu sebou leknutím a otevřu oči. Až v tu chvíli si uvědomím, o čem se mi to vlastně zdálo. Proč o tohle? Proč o něm? Nechápu to, ale lepší něž noční můra, ne? Ani nevím, proč, ale na mých rtech je nepatrný úsměv.

Zatřepu hlavou, abych na ten sen nemyslela a prostě na nic okolo něj.

Vstanu, ustelu si a vleču se do koupelny, kde provedu svoji každodenní hygienu, obléknu se do černé oblečení, které mám vždy do školy.

Vrátím se do pokoje, popadnu batoh a jdu do kuchyně, z které jde vůně. 

,,Dáš si snídani?" pohlédne na mě strýček bez pozdravu, prostě vyhrkne tuhle větu. Já mírné přikývnu a on se usměje. Posadím se ke stolu a sním vynikající lívance s nutelou i marmeládou. Mňam!

,,Už musím." mávnu mu a opustí dům. Vydám se každodenní cestou do školy. U školy je klid, není tam ani Ryan, to je divný. Myslím si, že mě konečně nechá! Blbost, za tyhle pozitivní myšlenky může jen jedna osoba, ale já chci myslet realisticky!

Vstoupím do budovy školy a ihned do někoho vrazím. Samozřejmě já jsem ta, co upadne, ale myslím, že upadla i ta druhá osoba.

,,Omlouvám se." pípnu. ,,Omluva nestačí, podívej na mé bílé šaty, jsou špinavé od podlahy." křikne a já pohlédnu do očí osoby. Ještě jsem tu dívku tady neviděla, ale vypadá dost namyšleně. Kdo to jen může být?

Vstanu z podlahy a ona také.

,,Tak, jak to odčiníš ošklivko?" křikne znovu. ,,Omluvila jsem se ti." pokrčím rameny. ,,Chci nové šaty a budeš mi po celý rok sloužit." vytvoří se ji na rtech úsměv a já mám chuť se smát. Mluví, jak kdyby byla v nějaké pohádce královnou a já nějaká dívka z vesnice. ,,To určitě." odfrknu si a stále se snažím potlačit smích. ,,Co jsi říkala? Ty jsi mi odmlouvala?" štěkne. ,,Říkala jsem, že ti nebudu sloužit. Jsme snad v 18. století? Stejně to jsou jen blbé šaty." sdělím jí svůj názor, což se ji samozřejmě nelíbí. Odejdu od ní. Stojí tam s otevřenou pusou a stále cítím její pohled na mě, dokud nezmizím z jejího dohledu.

Váše názory?😊

Kdo si myslíte, že to byl?

Kapitoly zase budou vycházet v pondělí, tak jako vycházeli předtím. Pokusím se to stíhat.😉

PrincessGirl19