Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Odezva

"To byla užitečná zpráva, že se vydají do Eniscorth, bereš svou úlohu špeha opravdu vážně," poznamenal Fenrir.
"Děkuji otče, přinesu více zpráv,"odpověděla postava zahalená v plášti.
"Takže už získali kámen času, ohně a vody ?" zeptal se pro ujištění.
"Ano, otče."
"Měl by ses co nejdříve vrátit, aby to nikomu nebylo podezřelé," připomněl mu Fenrir.
"Jistě, otče," a s těmi slovy se vytratil.

------

Romulus měl mizernou náladu. Choulil se připoutaný ke kmeni stromu ve vlkodlačím táboře. V táboře byl i jeho otec, i když to většina vlkodlaků nechápala. Před chvílí za ním přišel si popovídat. Fenrir se zpravidla z doupěte, odkud vše řídil, nevzdaloval. Romulus věděl, že jeho bývalá smečka na něj asi příliš příjemná nebude. A nemýlil se. Odvlekli ho a dali si záležet, aby mu způsobili co nejvíce trýzně a bolesti. Vůdce, který obsadil jeho místo, byl Edriel. Romulus ho znal z dřívějších dob, byl to krutý, bezcitný a násilný jedinec. Velet jednotce mu nedělalo potíže, šlo li o přímý útok a masakrování.
Romulus se schoulil, aby si udržel co nejvíce tělesného tepla. Studený vítr a bodavá zima mu zalézaly pod kůži a zabodávaly mu jehličky do těla.
"Ale ale, komu je to tu zima ?" zeptal se Edriel, když šel okolo. Romulus tušil, že on a čtyři další vlkodlaci nešli okolo jen náhodou.
"Romulusi Romulusi, takhle nás zradit. A to si kdysi býval výborným vůdcem. Hodně jsem se od tebe naučil. Například, pamatuješ si, cos prováděl s vězni ?" když dořekl, vlkodlaci se pohnuli vpřed, jeden mu rozvázal pouta držící ho u stromu, druhý ho surově popadl za vlasy a necitelně mu škubl hlavou, až mu do očí vhrkly slzy. Třetí ho chytl za ruce a sevřel mu je za tělem, a čtvrtý ho alespoň nakopl. Pak ho vytahli na nohy a donutili klopýtat skrz tábor za pohledu ostatních vlkodlaků přímo do Edrielova stanu, kde ho pustili a nechali rozplácnout jako leklou rybu na zem. Když se chtěl zvednout, na zátylku ucítil tlak. To mu Edriel stoupl na hlavu a přimáčkl mu ji do hlíny. Romulus se začal dusit.
"To ať tě ani nenapadne, Romulusi," řekl, když ho vzápětí pustil. Romulus lapal po dechu a plival hlínu. A pak to přišlo. První kopanec schytal od Edriela, po něm se přidali i ostatní. Romulus sténal bolestí a stočil se do klubíčka, koleny si chránil břcho, lokty hlavu, a rány dopadaly dál a dál. Čekal, až se dostaví milosrdné bezvědomí, bylo mu předem jasné, že dříve neskončí.
"Takhle to není zábava, odtahněte mu ty lokty," přikázal Edriel. Parta vlkodlaků se na něj vrhla a každý mu zasedl jednu končetinu. Romulus ztěžka oddechoval a díval se mu do očí. Edriel se pomalu přibližoval a prohlížel si ho. Pak naráz, v naprosto nečekaném okamžiku, ho kopl do obličeje. Další rána následovala do strany do břicha. Romulus ztěžka zahekal a zrychleně dýchal, sledovaje každý jeho krok. Doufal, že mu nepocuchal ledviny, ani jiný důležitý orgán. Edriel pomalým pohybem vytasil z opasku dýku. Romulus nikdy nebyl nijak zvlášť statečný, a bylo mu jasné, co bude následovat, věděl ale, že prošením stejně ničeho nedosahne. Nijak se ovšem nepokoušel skrýt svůj strach. Strach bylo to, co chtěl Edriel vidět. Strach a bolest. Romulus pevně zavřel oči ve chvíli, kdy si mu klekl na záda, a celé tělo měl napjaté jako strunu. Když mu nůž prořízl kůži u pravého zápěstí a pokračoval k rameni, leknutím a bolestí vykřikl.
Věděl, že Aronel ho bude chtít stůj co stůj zachránit, a věděl, že otec jim nedovolí ho zabít. Ještě stále pro něj mohl být užitečný.
Další rána, tentokrát na druhé ruce. Edriel se potěšeně zasmál. Bolestí prodchnutý řev mu dělal dobře. Pokračoval dál a dál, až se Romulus vděčně propadl do milosrdné přicházející temnoty.

První, co si po probrání uvědomil bylo, že leží obličejem na zemi. Druhé, co si uvědomil, byla nesmírná bolest všude a nikde. Třetí, že je pevně spoután provazy a obvázán větším množstvím obvazů než by čekal.
"Ale, tak vlček se probudil ?" ozval se Edrielův posměchu plný hlas. "Nu, dal sis načas, spal si skoro dvanáct hodin."
Romulus se zachvěl. Spal dvanáct hodin. Co se mezitím stalo ? Zaútočila už Aronel ? Nepochyboval o tom, že zaútočí. Milovala ho a rozhodně by ho nenechala vlkodlakům napospas.
"Tvůj otec si s tebou zanedlouho přijde popovídat," oznámil mu Edriel," jen co dořeší jistou záležitost.