Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Zábava pokračuje

"Dostanu taky něco k večeři," optal se Romulus již po třetí toho večera, protože ostatní jedli a on měl už docela hlad. Aronel po něm vrhla posměšný pohled, který až moc jasně naznačoval, že nejspíš ne. Alespoň už ale nebyla rozzuřená a nesnažila se ho zabít, napadlo ho. Schoulil se u stromu, kde strávil většinu dne, a pokusil se najít tu nejpohodlnější možnou pozici.  V jeho situaci, kdy byl zády přivázaný k tlustému stromu a ruce měl spoutané za kmenem, se nejednalo o nic jednoduchého.
"Ty provazy hrozně tlačí," postěžoval si. Téměř okamžitě přilétla od Aronel kost a udeřila ho do ramene. "Au, to bolí. Proč jsi tak surová?" Zeptal se ublíženě a podíval se smutně na ni.
"Ty mluv o surovosti," zavrčela na něj Aronel. Romulus radši sklopil pohled a pokusil se zavrtět, což se mu valně nedařilo, vzhledem k množství provazů, které ho držely u stromu.
"A nemol bych..." začal znovu, ale Aronel ho rázně přerušila.
"Ještě chvíli a nemohl," vybuchla.
Romulus chytře zmlkl a dál už na sebe neupozorňoval. Se slinami v puse sledoval dál, jak večeří. Když konečně dojedli, přišla k němu Aronel s kusem masa, trochou ovoce a vodou a Scarlet, která si stoupla za něj mu rozvázala ruce. Začal si je mnout v místech, kam se mu zařezávaly pevně utažené provazy a hladově sledoval to, co nesla Aronel.
"Jakmile se mi něco nebude zdát, něco se ti stane, rozumíš?"
Kývl v odpověď, přestože každému velmi snadno došlo, že to, co ho předně zajímalo, byla miska s jídlem. Jakmile mu ji podala, začal jídlo doslova hltat, protože odpoledne Aronel vytočil do nepříčetna a rozhodla se mu nedát oběd. Teď to jednoduše řešila tak, že když ji rozčiloval, něco po něm hodila, a jelikož Aronel se opravdu bravůrně strefovala, vlastnil Romulus už pěknou sbírku modřin a boulí. Jednou ho dokonce Marine probírala z bezvědomí. Aronel se naštvala opravdu hodně a hodila po něm nejbližší kamínek, který nebyl zas tak malý.
Ale muselo se jí dát k dobru, že ho před tím vydržela poslouchat čtyřicet minut aniž by po něm něco hodila. A tak se vztek střádal a střádal až vše vybuchlo a vyletělo ven. Nikdo kromě nich dvou nevěděl, odkud se znají, ale Aronel jevila dojem, že ho opravdu hodně nenávidí. Nevynechala jedinou příležitost okřiknout ho či vymyslet si nějakou záminku, proč by se mu měly jeho podmínky přitvrdit. On na druhou stranu si sice strašně stěžoval, ale nevypadal, že by ho takové zacházení z její strany udivovalo, byl s ním předem plně smířený a očekával ho.
"Když budeš tak hltat, zaskočí ti," upozornila ho Aronel."
"Foše?" zeptal se a zaskočilo mu. Rozkšlal se a začal se dusit kouskem masa. Aronel chvíli přemýšlela, jestli mu pomůže, nebo ne, a pak ho mohutně praštila do zad. Zahekal a kousek masa vyletěl zpod hrtanové příklopky jako z děla. Aronel se zašklebila, protože ji jen o kousek minul a přistál o kus dál. Dojedl a Aronel mu zase spoutala ruce za stromem. Marine se Scarlet šly umýt nádobí k potoku a přitom se cvičily v kouzlení. Marine se snažila vodu ovládnout, Scarlet ji ohřívala, stříkaly ji po sobě a smály se.
"Nemohla bys mě na chvíli pustit? Potřeboval bych si protahnout ruce a nohy, už je skoro necítím," zamrmlal Romulus a zamžoural na Aronel. Ta stroze odpověděla "až Marine se Scarlet domyjí nádobí." Romulus se zadíval na dovádící holky a došlo mu, že si ještě chvíli počká.

"Dost, dost, už jsem úplně mokrá," smála se Scarlet a zakrývala si obličej loktem." "Ukaž, já tě vysuším," odpvěděla Marine a vysála z jejího oblečení vodu.
"Scarlet, Marine, pojďte sem," zavolala na ně Aronel.
"Co se děje," zajímala se Scarlet.
"Na chvíli ho necháme protahnout," odpvěděla Aronel a ukázala palcem přes rameno na Romuluse připoutáho ke stromu.
"Pokud se o něco pokusíš, bude to naposledy, rozumíš ?" oznámila mu chladně Aronel. Jen přikývl a čekal, až mu Marine rozváže pouta. Aronel a Scarlet na něj mířily zbraněmi a jemu bylo víc než jasné, že pokud by se pokusil o útěk, špatně by to s ním dopadlo. Proto tedy když se pouta uvolnila, začal si mnout místa, kam se mu zařezávaly provazy a po chvíli se pokusil postavit. Trochu se houpal a zdřevěnělé nohy ho moc neposlouchaly, ale s podporou stromu se na nich udržel. Za chvíli už se rozcvičoval a Aronel dospěla k názoru, že už mu to stačí.
"Sedni si," nakázala mu.
"Už ?" zeptal se neochotně. Bylo na něm vidět, že se mu vůbec nechce zpátky do provazů.
"Sedej !" zařvala Aronel a on se radši bez dalších poznámek posadil a nechal se spoutat. Potom zaškubal rukama a zatahal za provazy, aby zjistil pevnost utažení. Výsledek jeho provazové zkoušky ho vůbec nepřekvapil, stejně jako nepotěšil.
"Je mi zima," postěžoval si, "nemohl bych dostat deku ? V mých věcech jedna je." Aronel popadla vak, který mu sebrali, prohrabala ho, vytáhla deku a hodila ji na něj, tak že ho přikryla i s hlavou. Něco pod ní huhlal, ale nebylo mu rozumět. Marine se nad ním slitovala, odkryla mu hlavu a zabalila ho do deky.
"Dík," poděkoval jí.
"Měla jsi mu nechat zakrytou hlavu, byl by pokoj," zamrmlala Aronel, ale dál neprotestovala. Romulus, moc dobře obeznámen s tím, že není dobré si na něco stěžovat, když je Aronel tak nabroušená, radši mlčel.
"První hlídku si bere Eren, druhou Scarlet, třetí já a čtvrtou Marine," oznámila Aronel skupince rozdělení hlídek. "Teď jdeme spát." Všichni ulehli a jen Eren zůstal vzhůru kus od tábora a bedlivě pozoroval okolí.
-----

"Marine, vstávej, máš hlídku, budila ji Aronel.
"Mhm," zamumlala a spala dál.
"Marine !"
"Jo coco ? Aha, už vstávám." 
"Okolo šesté ráno nás vzbuď, ano ?" instruoval ji Aronel a dívala se na Měsíc putující zvolna oblohou.
"Jasně, neboj."
"Aronel, potřebuju na záchod," ozvalo se od stromu.
"Ty nespíš ?" zavrčela nepřátelsky Aronel.
"No tak, Aronel, potřebuju na záchod," přesvědčoval ji Romulus o důležitosti situace.
"No dobře, Marine, pomoz mi," povzdechla si Aronel nenadšená situací.
Marine mu rozvázala provazy a Aronel na něj namířila dýku.
"A to se neotočíte ?" zeptal se Romulus.
"Tys s tím kdysi problém vůbec nemíval," odsekla Aronel, ale Marine udělala tu chybu, že se odvrátila. Aronel, příliš ještě naštvaná na to, aby stihla včas zareagovat, nebo domyslet, co se stane, v tomto momentu selhala. Romulus se vrhnul po nic netušící Marine, srazil ji na zem, vzal jí z ruky nůž a přitiskl jí ho ke krku. Když se Aronel vzpamatovala a došlo jí, co se stalo zamračila se a horečně se snažila vymyslet, jak se z toho dostanou.
"Odlož zbraně, Aronel, jinak ji podříznu," rozkázal Romulus. Aronel chvíli přemýšlela a pak vyndala z pouzder několik svých nožů a položila je na zem.
"Nevěřím, že je to všechno, trochu přidej, drahoušku, tvá kamarádka má hlavu jen jednu a nemůže si dovlit o ni přijít" popíchl jí. Aronel vztekle vyndala z pouzder všechny zbývající dýky až na jednu v botě.
"Pokračuj s těma prstýnkama, moc dobře vím, že jsou to zbraně a moc dobře vím, že kdybych ti je vzal sám, přivolala bys je zpátky." Aronel si servala z rukou prstýnky, vytahla z kapsy fialový váček a vložila je do něj. Než ho stačila zavřít Romulus jí poradil,"můžeš tam ještě přidat sponečky, co máš ukryté pod vlasy, Ar." Zjevně si náramně užíval, když ji mohl komandovat a ona neměla jinou možnost než poslouchat. Taky šlo poznat, že čím je Aronel naštvanější, tím se Romulus víc baví a je stále spokojenější a spokojenější.
"Tak, už jsi odložila všechny šperky, drahoušku ?" Romulus věděl z vlastní zkušenosti, že když jí řekne drahoušku, parádně jí tím navzteká. "Ah, ano, ještě náramek, tak šup šup, ať už to je." Když Aronel se skřípáním zubů odložila všechny šperky a dala je do váčku, postavila se dle Romulusových pokynů čelem ke stromu. Romulus zatím vzal poblíž ležící provazy a pevně s nimi spoutal Marine. Aronel, stojící dva kroky od něj, se nemohla dostat ke svým zbraním, protože mezi stromem u kterého stála a jejími zbraněmi byl Romulus s Marine. Aronel se nemohla otočit, proto nevěděla, co se děje a mohla jen poslouchat a to co slyšela se jí vůbec nelíbilo. Měla strach o Marine, aby jí ten surovec něco neudělal. Když Romulus spoutal Marine a nasadil jí roubík, popošel k Aronel a hrubě jí přimáčknul ruce za zády k sobě, vzal kus provazu, svázal je a velice pevně utáhl. Aronel nevykřikla, protože věděla že on doufá, že alespoň nějak dá najevo bolest. Teprve teď ji napadlo, že o kus dál spí Scarlet a Eren a že kdyby vykřikla, možná by je vzbudila. Už se nadechovala, že zakřičí, ale Romulus jí to překazil. Jakmile si všiml, že se Aronel nadechuje, bleskově jí zakryl pusu rukou a křik utlumil. Pak, než ho stihla kousnout, ruku odendal, strčil jí do pusy roubík a zašeptal jí do ucha: "to není moc dobrý nápad, křičet tu, dávej pozor, ať se Marine nic nestane, drahoušku."
Jak čekal, Aronel začala zuřit a pokoušela se s ním prát, ovšem v situaci přitlačená ke stromu a se svázanýma rukama nemohla ničeho dosáhnout. Romulus vzal další kus provazu a přivázal Aronel ke stromu, aby si mohl sesbírat své věci. Potom ji odvázal, připoutal jí provaz kolem krku a mírně za něj škubnul, takže Aronel byla přinucena vydat se za ním. "Kdyby tě to zajímalo, drahoušku, tak mám zájem jen o tebe. Právě kvůli vám mě vyloučili ze smečky, vrátil jsem se z boje jako jediný. Ale teď to bude jiné, když tě předám smečce, přijmou mě zpět mezi sebe."