Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Ples

Romulus se za poslední víc než týden moc nevyspal. Hned den po vodní bitvě Aronel přestala jíst a od té doby bylo velmi těžké donutit ji něco sníst. Byla slabá tak, že už ani neseděla, jen splihle ležela na koberci a ničemu kromě jídla se nebránila. Romulus ji podezíral, že se ho tak snaží k něčemu přinutit.
Večer k ní Romulus došel. Zjistil, že Aronel je studená, vyhasl oheň a v místnosti se ochladilo. Zřejmě byla tak slabá, že si neudržela tělesnou teplotu. Něžně ji podebral a přenesl k sobě do postele, bál se, že další noc nepřežije. Pak si lehl vedle ní. Aronel otevřela oči na mezírky a zjišťovala co se děje. Romulus si k ní lehl a Aronel se na něj podvědomě nalepila, protože jí byla zima. Romulus ji objal a začal k ní promlouvat.
"Aronel, Aronel, proč tohle děláš, snažíš se zabít ? Nebo co máš z toho, že nejíš ? Jak tě mám přesvědčit, abys zase jedla ?" zoufal si spíše pro sebe.
"Pomož mi utéct," odpověděla nečekaně Aronel a slabě zvedla hlavu.
"Aronel, když ti pomůžu utéct, vyloučí mě vlkodlaci ze svých řad jako zrádce," uvědomil ji.
"A stojí ti to za to, abych přežila?" zeptala se ho podle.
"Aronel," povzdechl si Romulus, "já nechci být zase sám, byl jsem sám pět měsíců a bylo to strašné. Osaměl jsem poté, co zabili mého kamaráda ve vyhnanství."
"Nikdo neříká, že musíš být sám," odporovala mu Aronel, "můžeš se přidat k nám, ukážeš li se důvěryhodným," vyrukovala Aronel s esem z roztrhaného rukávu.
A tady v tuto chvíli vznikla dohoda o tom, že Romulus pomůže Aronel utéct a Aronel ho přijme jako člena.

"Jez Aronel," pobízel ji Romulus. Už dva týdny se ji snažil přinutit, aby jedla co nejvíc.
"Já už nemůžu," postěžovala si Aronel.
"To máš z toho, žes nechtěla jíst," odvětil a posadil se za ni. Pak vzal lžíci a začal ji krmit.
"Nech toho, už mi nejsou tři, zvládnu se najíst sama," bránila se Aronel.
"Máš smůlu, mně se chce tě nakrmit," smál se Romulus a strkal jí do pusy lžíci za lžící.
"Mám pro tebe překvapení, zítra večer," oznámil jí. Aronel doufala, že je to útěk.
-----
"Pojď," vyzval ji.
"Neříkal jsi večer ?" zeptala se.
"Večer ano, ale potřebuješ čas na přípravu," usmál se na ni.
Zvedla se a šla k němu. On ji chytl jemně za ruku a vyrazili do spletitých chodeb vlkodlačího doupěte. Romulus ji dovedl do místnosti, kterou už znala, byla to místnost s vodou.
"Tak šup, vykoupej se,"pobídl jí.
Aronel se na něj otočila, přeměřila si ho pohledem a pak do vody skočila i s šaty. Romulus ji chvíli pozoroval ale pak odešel. Aronel se cítila podivně sama, byla už navyklá tomu, že je buďto v pokoji nebo s ním. Pokrčila nad tím rameny a pořádně jak sebe tak šaty vykoupala. Romulus jí na kameni nechal mýdlo.
Za půl hodiny se vrátil. Aronel si honem zase oblékla mokré šaty a on na ni kývl, aby šla s ním. Dovedl ji během chviličky do dobře osvětlené místnosti, kde si ji převzalo nékolik žen. Romulus odešel a nechali ji tam.
"Co se děje ?" zeptala se zmateně Aronel.
"Bude ples, a my tě na něj máme nachystat," odvětila nejstarší z žen.
"Celkem chápeme tvou pozici, my jsme otrokyně," přidala další.
"A je i celkem normální, že mocnější vlkodlaci si přivedou na ples jako partnerku svou zajatkyni, pokud je hezká," dodala třetí.
"Jaké je to být zajatkyní, být hračkou ?" zajímala se pátá.
"Nevím, jaké je to být otrokyní, ale já se nemám tak špatně abych si mohla stěžovat víc než vy. Dostávám hodně jídla a mám se dobře, ale občas se po mně chce něco nepříjemného." Zavzpomínala tři roky zpátky.
"Chtěl po mně například, abych panáčkovala jako pes," usmála se smutně Aronel a myslela na daleko horší věci, ke kterým ji kdysi nutil. Ony to pochopily a chápavě přikyvovaly.
"No, a teď se musíme dát do práce," zvolala ta nejstarší a začaly Aronel sušit, oblékat do plesových šatů, líčit a česat. Když byly za dvě a půl hodiny hotové, Aronel by se prostě nepoznala, nebýt načuřeného výrazu, co to Romulus zase vymyslel za blbost. Brát ji na ples! Ji! A to se jí dopředu nemohl zeptat? Bývala by mu byla prozradila sladké tajemství, že neumí tančit. Kdysi ji to někdo učil, ale to bylo hodně dávno, mohlo jí být tak devět.
"Vypadáš nádherně," pronesla jedna.
"Alespoň že v botách na podpadku umím," utrousila Aronel.
"Kdy přijde Romulus?" zeptala se.
"Asi za deset minut, byl tu už před hodinou, ale vyhnaly jsme ho, zřejmě měl pocit, že hodina a půl je až až," mírně se jedna pousmála.
"Tak jak vyřeším, že neumím tančit ?" zeptala se do vzduchu Aronel.
"Ty neumíš tančit ? Tak to máme jen deset minut na to abychom tě to naučily." A popadly Aronel a začaly jí všechno vysvětlovat. Aronel nevěděla co dřív, ale všechno co zvládla si ukládala do paměti.
Nadšené brebentění překazil až Romulus, který si přišel vyzvednout partnerku. Když viděl, že informacemi přetížená Aronel sedí uprostřed houfu a neví, co poslouchat dřív, usmál se tomu. Přišel k nim blíž a všechny otrokyně naráz zmlkly, padly na kolena a uklonily se mu. Romulus došel k Aronel, nabídl jí rámě, Aronel se ho chytla a ladně vstala." Můžete vstát," kývl bez emocí Romulus na ženy. Při odchodu se Aronel ještě otočila a bezhlesně ústy naznačila "děkuji, ".
Kráčeli chodbami, až dospěli k velkému osvětlenému sálu. Před ním se Romulus zastavil a pověsil Aronel kolem krku náhrdelník. Aronel z něj cítila vibrace magie.
"Neboj, nechystám se ho použít," uklidnil ji Romulus a usmál se. Aronel se přesto necítila moc v klidu.
Nejprve došli k trůnu, na kterém seděl alfa. Romulus skolnil hlavu na důkaz podřazenosti, ale Aronel zůstala zpříma stát a dívala se alfovi do očí.
"Ale, takže naše drahá Aronel se od minula slušnému chování stále nenaučila ?"
"Jak vidíš, Fenrire," odpověděla klidně Aronel a dívala se mu do očí.
"Jsi statečná, a já statečnost oceňuji, ale myslím, že bys mi měla projevit trochu úcty, jsem alfa této smečky a neřekl bych, že se ti tu bude příjemně žít, když mi neprojevíš úctu," dokončil svůj monolog a zadíval se zpříma Aronel do očí.
Romulus na ni sykl "Skloň alespoň hlavu," Aronel však byla pevně rozhodnutá neuhnout. Náhle cítila, jak jí hlava sama od sebe klesá dolů a cítila podivné mravenčení na krku.
Alfa se usmál a propustil je "Jděte."
"Uff, to bylo o fous," prohlásil Romulus, když poodešli z doslechu.
"Tys na mě použil ten náhrdelník, že ?" vztekala se Aronel. "A to si řekl, že to neuděláš." Chtěla si ho servat, ale ke své hrůze zjistila, že to nejde. Překryl její ruce svými a donutil ji se zklidnit.
"Aronel, musel jsem, kdyby ses otci nepoklonila, sebral by mi tě a naše dohoda by padla, chápeš?" vysvětloval jí.
Něco zabručela a sedla si na židli.
"Pojďme si zatancovat," navrhl Romulus. Aronel po něm šlehla pohledem a potom připustila, "Romulusi, já... neumím tancovat."
Romulus měl pocit, že je jen uražená a zapírá, že umí tančit, a tak ji nechal a šel hledat někoho jiného s doměnkou, že Aronel začne žárlit a zatančí si s ním. Když to Aronel viděla, opravdu žárlit začala, ale nebylo jí to nic platné, když tančit neuměla. Uměla hodně akrobatických a gymnastických kousků, ale tančit ne. Zaměřila se na tanečníky, kteří jí přišli dobří a sledovala jejich pohyby. Zkoušela je pojmenovávat podle toho, co si pamatovala z brebentění. A tak se stalo, že za půl hodiny už měla slušnou představu o tom, jak se to dělá, když se hudba změnila a změnil se i styl tance. Aronel myslela, že se vztekne. Někdo si k ní přisedl. Ohlédla se a uviděla Fenrira, který si ji vypočítavě měřil. Očividně mu mimo jiné došlo, že neumí tančit.
"Celkem mě překvapilo, že si povolila tak rychle, už jsem měl nachystaných i pár výhružek," podotkl a sledoval, jak zareaguje. Aronel se klidně zeptala "Jak dlouho už je moje účast na plánu?"
"Asi dva týdny, Romulus tvrdil, že musíš s ním jít ty, že bude před ostatními vypadat dobře. A já se s ním vsadil, že neumíš tančit," povytáhl obočí a sledoval její reakci.
"A co když tančit umím?" ohradila se prudce Aronel.
"Nu tak dobrá, pojďme si zatančit," navrhl.
"Ani nápad, tančit budu jen s Romulusem," odbyla to Aronel a doufala, že toto téma je u konce.
"Tak to je štěstí, že k nám právě jde," hraně si povzdechl a pokývl k právě přicházejícímu.
"Měla by sis s ním jít zatančit," poznamenal a pozoroval, jak dívka vstává a jde mu naproti. Romulus byl spokojený, že Aronel se rozhodla tančit a když ji vedl na parket, zeptal se jí "Tak co, už netrucuješ ?"
"Romulusi, já opravdu tančit neumím," odpověděla napjatě Aronel."O co jste se s otcem vsadili ?"
"Tak to ani nechtěj vědět," odpověděl jí nervózní Romulus. "Povedu tě uvidíme, jak to půjde," oznámil jí.
Aronel se trochu ulevilo, uslyšela hudbu, kterou na začátku zkoumala a vypadalo to, jako by ji tančila celý život, doslova se vznášela na parketu a proplouvala mezi ostatními páry. Odtančili jeden tanec a skončili zase u stolu. Romulus ji tam zanechal a odešel pro pití. Fenrir se na ni zadíval a prohodil "Buďto umíš velice dobře tančit, nebo se opravdu rychle učíš." A s těmi slovy odešel.
Po zbytek plesu seděla Aronel s Romulusem a povídali si o úplně nepodstatných věcech. Ve dvě ráno odešli ze sálu, ale zastavili se o kus dál v chodbě. Romulus se otočil a přiblížil se k ní. Aronel ten malý pohyb dokončila a políbili se. Teď Aronel chápala, jak je to skvělé, jak úžasný je to pocit. Stáli tam a líbali se ještě chvíli a pak vyrazili do pokoje.