Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Chrám ohně

"Navrhuji vyrazit, ať už to máme za sebou, a říkám vám znovu, nejlepší je jít po časové linii, první tedy musíme do chrámu ohně, je to logické," hádala se Aronel.
"Ale ten je od nás nejdál, to budeme pendlovat sem a tam, nebylo by rozumnější jít do chrámu te..."
"Ne-by-lo! Prostě mi věř," vztekala se Aronel na Romuluse. Ten se nadechl, aby jí sdělil, že si jen dělá legraci, ale Aronel mu nedala šanci.
"Ne a ne a ne!" Vypadalo to, že pukne vzteky. Všichni to pobaveně sledovali a velice se bavili, když viděli normálně nevytočitelnou, absolutně vyrovnanou Aronel, jak se rozčiluje a vzteká. Romulus dospěl k názoru, že už to stačí přistoupil k ní a objal ji.
"No tak, Aronel, já to myslel jako vtip," konejšil ji Romulus.
"Pěkně blbej," prskla Aronel, naštvaně odkráčela a sedla si zády k nim.
"Páni, to je poprvé, co vidím Aronel takhle nabroušenou," pronesl obdivně Airen.
"Já už to viděla, kdysi ji Romulus taky rozzuřil jen jedním pohledem, ale tohle je extrém," připustila Marine.
"Hlavně proto, že toho Aronel tolik ví a chápe, o co se jedná, nesnese, když jí někdo odporuje," vysvětlila Scarlet.
Romulus popošel k Aronel, dřepl si před ni a udělal smutný kukuč. Aronel se zarputile mračila a Romulus začal dotírat.
"No tak, přece na mě nebudeš pořád naštvaná," a přiklonil se k ní blíž.
"Mám tě zase kousnout?" ušklíbla se Aronel. Romulus chvíli váhal, ale pak tu vzdálenost mezi nimi překonal a políbil ji. A jak se nečekaně stalo, Aronel se usmála a uklidnila.
"Chtěla jsi hned vyrazit, jestli se nepletu?" zeptal se s úsměvem Romulus.
"Ano, máš pravdu, chtěla jsem vyrazit hned, protože je to dlouhá cesta. Když teď ráno vyrazíme, v noci si pár hodin odpočineme, tak bychom mohli být na místě zítra v poledne," zauvažovala Aronel.
"No když to říkáš, já bych znal rychlejší metodu," začal zvolna Romulus.
"Ani na to nemysli, moc dobře vím, co tě napadlo, to bys mi neudělal!" vykřikla zděšeně Aronel. Romulus ji začal chlácholit. "Aronel uklidni se, byl to jen vtip, nic, co by bylo myšleno vážně."
"Aronel, a proč vlastně nepojedeme na koni?" zamyšleně pronesl Eren.
"Vidíš? A je to tu zas," povzdechla si hraně Aronel a posadila se.
Romulus začal trpělivě vysvětlovat.
"Víš Erene, Aronel nenávidí jízdu na koni. Je jí z ní špatně."
"Ale já mám řešššení," prohlásil Horus. "Drakena se už taky naučila měnit, takže..."
"Takže poletíme," prohlásila nadšeně Aronel.
"Drakočky jsou přirozeně nadané a Drakena je velice šikovná, že?" začala se rozplývat Themis.
"Tak sssse připravte," zasyčel Horus. Všichni z druhé skupinky se začali soustředit a postupně se několikrát zablesklo.
Z Horuse byl velký, temně fialový okřídlený had, Drakena se z maličké, roztomilé kočičky změnila na velkého, černého pantera, i všichni ostatní náhle dosáhli gigantických rozměrů. Jejich přátelé nadšeně zatleskali a začali se jim dle pokynů škrábat na záda.
"Aronel, je to kapku nedomyšlené, já nemám na kom letět," ozval se Romulus.
"Ty poletíššš sss námi," zadíval se mu Horus zpříma od očí. Nutno podotknout, že v této velikosti tento počin působil o hodný kus děsivěji.
"Dám sssi na tebe osssobně pozsssor, abyste tam nic nevyváděli. Tak nic nezssskoušššej," a s těmi slovy nechal Romuluse, aby na něj nasedl. Jakmile byl Romulus u Aronel, Horus vzlétl a ostatní ho následovali. Romulus zděšeně zařval, zatímco Aronel se šťastně smála. Zavřel pevně oči a chytil se jí prudce okolo pasu, až jí málem vyrazil dech a mumlal.
"Aronel, já se bojím výšek, já chci dolů! Já chci na zem!"
"Ale ale, vlček se bojí výšek?" škádlila ho strážkyně.
"Aronel, přestaň, tohle je příšerný, já chci zem!" naříkal.
"Romulusi," řekla Aronel bez stopy zlomyslnosti, kterou obsahovala věta před tím. "Nemysli na to, jak jsme vysoko, představ si, že jsme třeba na koni nebo tak, hned ti bude lépe."
"Na koni se jede úplně jinak než na tomhle," lamentoval Romulus. "Když spadnu z koně, spadnu z jeden a půl metru, když spadnu z tohohle, spadnu z jeden a půl set metrů."
"Spíš ze tří set, ale to je jedno."
"To jsi mi ani neměla říkat, je mi jen hůř."
"Proč? Rozmázneš se ať už spadneš z deseti nebo z tříset metrů, tak je to jedno, ne?"
"Ne, to teda vážně neni!"
"Romulusi, ty máš tak depresivní způsob myšlení, podívej, jaký je odtud krásný rozhled."
"To tak, a ještě mě uvidíš padat."
"Tak podívej, takhle to nejde," povzdechla si a nakolnila se k němu. Jednou ruko se držela Horusova ostnu a druhou si přitahla Romulusovu hlavu.
"Potřebuješ něčím rozptýlit a uvolnit se," mínila. Pak si ho razantně přitáhla a políbila ho. Romulus se skutečně uvolnil a zapomněl na to, jak vysoko se nachází, jakmile se ale od sebe odtrhli, znovu si to uvědomil.
"Já vássss vidím," zabručel nakvašeně Horus.