Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Útok

Vstávejte, už je ráno," budil je nepříjemě brzo Aronelin hlas.
"Co se, kolik je, mami?" Zamumlala Marine.
"Vždyť je volno, tak proč vstávat," a zastrčila hlavu zpátky. To ale neměla dělat, protože Aronel na ni vyšplíchla vodu.
Celá mokrá se posadila a vytřeštěně zírala, jak se jí voda vpíjí do kůže a ona se probírá a cítí se čím dál tím čilejší. Všichni ostatní už byli vzhůru a chystali snídani.
Scarlet ohřívala na ohníčku bez kouře zbytek masa od večeře.
Na Marinin překvapený pohled poznamenala:
"Jedna z opravdu praktických vlastností. Kdyby oheň nehořel čistě, vlkodlaci nás podle kouře najdou výrazně rychleji.
Eren se vynořil z lesa a nesl náruč plnou lesních bobulí.
"Hm," vrhnul pohled na Scarlet.
"Jdi do háje, králíku," oplatila mu nespokojený pohled.
"Jaký králík," zaškaredil se Eren, "prostě nerad jím něco, co jsem zabil. Na vegetariánství není nic špatného."
Marine zjistila, že přes noc jí horní třetina vlasů zmodrala, zatímco dole barva zůstala stále normální.
"Máme čas tak do poledne," poukázala na ně Aronel, "musíme najít místo, kde se jim postavíme. Potřebujeme jak dobrý výhled, tak únikovou cestu," objasnila Aronel své hluboké zamyšlení.
"Co Severní kopec ?" navrhla Scarlet.
"Také o něm přemýšlím a zdá se mi velice dobrou variantou" přikývla Aronel.
"Dobrý výběr terénu může velice změnit průběh bitvy, pokud přizpůsobíme místo boje pro naše podmínky. Odhaduji, že je něco okolo šesté ranní, takže máme šest hodin na to, abychom se dostali na Severní kopec a připravili se."

Severní kopec byl spíš kopeček hustě porostlý lesním porostem a stromy. V podrostu nalíčili pasti, určené především na druhou vlkodlačí podobu, pak na vodní a vzdušné mamionaice.
Scarlet pobaveně vysvětlovala zmatené Marine:
"Nemůžeš jít ohněm proti ohni. To prostě nefunguje. Musíš jít proti opačným elementům. Takže my máme šanci složit pouze vodní a vzdušné."
Někdy kolem poledne se začalo ozývat strašlivé vytí vlkodlaků a o něco blíže šustivoklapavý zvuk obřích chlupatých pavoučích nohou. Akromantule měly na výšku dobře tři metry, některé i víc, a jejich strašlivá kusadla a děsivé spousty černých, složených, lesknoucích se očí naháněly hrůzu.
Marine se otřásla. Nenáviděla pavouky. Vadili jí nehledě na to, že se pohybovali pod ní, pod jejím stanovištěm na stromě.
"Všichni poslouchejte," zakřičela Aronel," Scarlet si bere vodní mamionaice, Eren vzdušné. Neodcházejte moc daleko, jen je nalákejte do pastí a zlikvidujte. Pak prohledejte pastičky a doražte nachytané vlky a brouky pavouky. Já zůstanu s Marine a postavím se vlkodlakům a akromantulím," dořekla a podívala se na Marine, která sebou začala podivně cukat a svíjet se v křečích, jak se její tělo začalo pozvolna měnit svou stavbu. Vlasy už měla modré kompletně.
Aronel se otočila a stiskla v dlaních své dva krátké meče. Uměla s nimi mistrovsky bojovat a pod jejich lesklými, kovovými čepelemi padl už nejeden vlkodlak, či akromantule.
Plynulým, téměř ledabylým pohybem levého zápěstí přesekla řadu vláken, kterou akromantule vyslala na větev, aby za nimi mohla vyšplahat. Jedním rychlým a skoro nepostřehnutelným pohybem seskočila z větve, přestože byla téměř deset metrů nad zemí. Přistála na nohou na větvi o pár metrů dál jistě a pevně s dokonalým vyvážením, aby nemusela upustit zbraně.
Akromantule, která původně nešla po ní ale po Marine, se zarazila a nevěděla, jestli by se měla snažit vyšplhat za Marine, která se, očividně bezbranná, svíjela v křečích, nebo po Aronel, která ale byla ze země v dosahu a rozčilovala ji svými pohyby okolo její hlavy. A právě na tuhle chvíli Aronel čekala. Znala jednoduchost a popudlivost akromantulí, trápících se dilemem, jestli povinnost, nebo jednoduchá pomsta. Jakmile tedy spatřila v očích akromantule nerozhodnost, vrhla se pod ni a zabodla jí meč do mezery v její obraně, do místa, odkud spředávají pavučiny. Do snovací bradavky.
Věděla, že akromantule už naživu dlouho nebude, a tak vytrhla meč z rány a dvojitým dlouhým kotrmelcem se vykutálela zpod monstrózního pavouka.
Jejím dalším soupeři byli tři vlkodlaci. Skupinka, která proklouzla pastmi.
Aronel nenáviděla do hloubi srdce vlkodlaky. Byli jí odporní a byli to tvorové, kteří jí toho spoustu vzali.
S krátkým bojovým výkřikem plným nenávisti a zášti se na ně vrhla. Oni to však čekali a  rozestoupili se, aby ji obklíčili.
Úhyb. Rána. Úhyb. Úskok! Zablokování! Pozor! Zuby! Čepel! Na stranu! Stahují se. Mají plán?
Aronel ostražitě pozorovala, který z nich zaútočí jako první. Byl to ten za ní. Udělal klamný výpad vpřed aby odlákal její pozornost. Aronel však tento trik znala a poučila se z něj už kdysi. Z vlastních zkušeností věděla, jak spolu vlkodlaci dokáží spolupracovat. Jakmile na ni zadní vlkodlak zaútočil, rozpřahla se a máchla meči, které se zaťali do kožichů dvou zbylých vlkodlaků. Levého zasáhla do jater a plic a zařídila mu tak jistý lístek na onen svět. Druhý se ale stačil částečně zarazit, když si všiml, že Aronel na trik nezareagovala tak, jak by se dalo čekat. Nicméně i on utržil velkou, ne příliš hlubokou ránu na hrudi, která ale mohutně krvácela. Oba vlkodlaci se na sebe podívali a přikývli. Dvakrát. Ten zdravý se proměnil na člověka, zraněný zůstal vlkem. Vlkodlak vytasil meč a zaútočil na Aronel, ta ho však s nevídanou lehkostí a okázalostí odrazila, skoro jako by se ptala "to je vše co umíš?"
Vlkodlak naštvaně sevřel pěst okolo jílce, až mu zbělely klouby, a vlk se nenadále přikrčil a skočil na Aronel ze zadu, kam se proplížil, když se na něj nesoustředila. Aronel však tuto taktiku znala také. Říkalo se jí dvojí útok. Čepelí meče, a zuby a drápy vlka. Proto včas uhla saltem do boku a vlk se střetl s mečem. Jeho už tak mizerný stav, v němž ztratil mnoho krve, se rapidně zhoršil.
Druhý vlkodlak nechápavě díval na raněného druha, než mu došlo, co se stalo. Aronel mu však probodla krk skrz naskrz dřív, než se vzpamatoval. Když se otočila, stihla si jen taktak všimnout, že Marine je v nebezpečí. Nahoru po stromě za ní lezly tři akromantule.

Scarlet utíkala lesem a za ní se hnali dva mamionaici."Oni snad vědí, kde jsou pasti," blesklo jí hlavou. "Ne, nevědí, jen měli doteď štěstí," oddychla si, když se jeden z nich chytil do ohnivé sítě. Druhý mamionaiec se obezřetně zastavil a začal se zpod vodní kápě na Scarlet dívat. Ta vytušila, že připravuje útok a tak tak stihla zvednout ohnivou bariéru, aby se ubránila. Mamionaiec byl výrazně rychlejší než ona, a tak se dokázala jen bránit. Za ní zašustilo listí a když se opatrně a rychle ohlédla, spatřila za sebou ohnivého mamionaice. Čekala, že se na ni vrhnou oba dva, a taky se tak stalo. Ohnivý po ní vystřelil sloupec ohně, vodní proud vody. Když v tom ji něco napadlo. Ustoupila stranou saltem do boku, které se pracně naučila od Aronel, a sledovala, co se bude dít. Na poslední chvíli si totiž vzpomněla, že mamionaici se mezi sebou nenávidí. A protože jeden stál před ní a druhý za ní, jejich síla se minula jen o kousek a přímo zasáhla toho druhého. Oba dva spadli na zem, zase se zvedli a s naštvanými zvuky v jejich odporném jazyce se vrhli proti sobě. Byl to souboj zcela nevídaný, ovšem na jejich poměry častý. Scarlet se zájmem sledovala, jak se ti dva bijí, až nakonec ohnivý vyhrál a zabil vodního. Pak se otočil k lapenému a vyřídil ho také. Téměř neslyšně se vydal do lesa, nejspíš hledat vzdušné mamionaice. A na to, že měl zabíjet lidi, už ve své rozlícenosti úplně zapomněl. Scarlet si oddychla a vydala se na průzkum vlkodlačích pastí.
------
Eren se hnal už dobrých dvacet minut a za ním se klouzali po listí dva vzdušní. Původně byli tři, ale jeden se chytil do pasti. Zato ti dva byli vytrvalí.
Vtip, jak vzdušné vyřídit, byl v tom, postavit jim do cesty něco tak pevného a těžkého, že to nebyli schopni rozfoukat. Nejlépe samozřejmě fungovalo zlato, ale to není zrovna jednoduché sehnat. Navíc je ho docela málo na stěnu.
Eren utíkal dál a dál, s nadějí, že se některý z nich chytne do zlaté pavučinky protkané větvemi.
Zaslechl šustění usychajícího listí a zaregistroval ohnivého mamionaice na druhé straně palouku, přes který se právě hnal. Ohnivý mamionaiec se vrhl na jednoho vzdušného a na Erena zbyl ten druhý. Eren byl zkušenější než Scarlet a tak hned od začátku měl nad mamionaicem převahu, ovšem jeho porážka ho stála mnoho sil. Když dobojoval, všiml si, že druhý vzdušný mamionaiec je sice v hrozném stavu, ale ohnivého porazil. Eren se rychle přiblížil a dorazil ho. Pak našel třetího, zamotaného v pastičce, zbavil se ho a nachystal past znovu, kdyby se objevili další. Pustil se do prohledávání vlčích pastí a cestou narazil na pár akromantulí, se kterými si hravě poradil. Vyšel ze střetů s ránou na noze od jedné rychlejší akromantule, co po něm sekla nohou.

Tak je tu další kapitola, kterou bych chtěla věnovat @AryaBadson za podporu