Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Elika

"Myslím, že bychom se měli vypravit do města, dochází nám zásoby koření, soli a kávy," zhodnotil Eren, známý též jako kuchař skupinky, situaci jejich zásob.
Aronel přikývla," Půjdeme tam zítra ráno, ty, já a Romulus, ano?"
"Nejbližší městečko je Eniscorth, půjdeme tam?" zeptal se Romulus.
"Ano, je nejblíže a z našeho postavení vyrazíme li za úsvitu, budeme zpět tak po poledni," přisvědčila Aronel.
"Aronel, je rozumné, abys tam šla ? Přeci jen tvé vlasy.." začal Romulus.
"Uklidni se, vezmu si kapuci," vyjela na něj Aronel.
"Nemusíš na mě křičet, ale nemyslím si, že bys měla jít taky," odporoval jí.
"No jistě, a místo soli koupíš cukr, místo kmínu mák a ani nechci vědět, co bys koupil místo kávových zrn," odsekla. "Už to vidím, nakráčíš tam a budeš se ptát, je tohle sůl? Ne? No a co tohle? Taky ne no tak nic. A támhleto?" soptila Aronel.
Romulus se zatvářil ukřivděně, ale pak si vzpomněl, jak jednou místo kávy koupil malé, hnědé říční oblázky a v duchu dal Aronel za pravdu, proto se dál nehádal. Nemusí ale vědět, že se to opravdu stalo.
Aronel vyhlížela klidněji než před chvílí. Nikdo kromě Romuluse si ještě na její záchvaty vzteku nezvykl. Pro všechny to bylo stále ještě příliš nové.

------
"Myslím, že už to není daleko," oznámila jim Aronel.
Romulus přikývl a sledoval, jal si Aronel nandavá kapuci. Zpoza ucha jí vyklouzl fialkový pramínek neposedných vlasů. Romulus se předklonil, a pramínek zastrčil zpátky na jeho místo.
"Cítím kouř," pronesl znenadání Romulus.
Aronel se prudce zastavila a začichala.
"Já taky, ale jen mírně," přisvědčila Aronel.
"Třeba to bude jen kouř z komínů," dodala," nicméně vidím za potřebné to zjistit."
Romulus utíkal, ale sotva jejímu běhu stačil. I Eren měl potíže ji dohnat. Romulus si říkal, že přece nemůže mít tak špatnou kondici.
Ve chvíli, kdy s Erenem doběhli mírně zadýchanou Aronel a hlasitě funěli, si říkal, že opravdu má špatnou kondici.
"Vnímáte něco zvláštního ?" zeptala se Aronel.
"Jen to, že mi za chvilku vyletí srdce z těla," zafuněl Romulus.
"Ta vesnice, zdá se být v naprostém pořádku," zamumlala. Pak se otočila na prudce oddechující duo a prohlásila," až se vy dva trochu vydýcháte, půjdeme se podívat do města.

-----
Dostat se do města nebyl žádný problém. Aronel vypočítala matematickým kouzlem, kdy bude nejvhodnější proklouznout dovnitř bránou. Jakmile se octli uvnitř, to co uviděli je nepřekvapilo. Na první pohled. Bylo tu rušné tržiště plné lidí. Lidé však chodili se skloněnými tvářemi a bylo to na tržiště opravdu hodně ticho.
Všichni tři sklonili hlavy podle vzoru všech lidí a pustili se do nakupování potřebného zboží. Aronel překvapilo, jak málo se kupci handrkovali, jako by na to už ani neměli sílu.
Zamračená Aronel sehnala v doprovodu svých dvou strážců všechno, co potřebovali a zamířila pryč z tržiště. Vtom sebou Romulus cuknul. Spatřil totiž někoho koho znal. Spatřil svého bývalého druha ze smečky. A co hůř, on spatřil jeho.
"Pryč," zvolal zesinalý Romulus, popadl Aronel za rukáv a škubl s ním. To mělo za následek, že Aronel málem rozsypala veškeré nakoupené koření, které nesla. Ovšem dokázala to ustát, ale svezla se jí z hlavy kapuce a odhalila fialové vlasy a zářivě stříbrné oči.
Šeptavá vlna proběhla okolo stojícími lidmi a pak vlkodlak, který se už stačil přeměnit, vydal táhlý a žaluplný zvuk, který si Romulus velice dobře pamatoval jako svolávací znamení k lovu. A velice dobře si pamatoval lovecké schopnosti a útočné styly smečky vlkodlaků.
"Zdrhej," zařval na Aronel, která se na chvíli zdržela, ale hned se v těsném závěsu za Erenem pustila na útěk.
"Aronel, běžte pořád dál, nezastavujte, dokud nebudete v bezpečí," křičel Romulus.
"Co máš v plánu ?" křikla Aronel nazpátek a začínala mít strach z nápadu, který se nejspíš líhnul Romulusovi v hlavě.
"Nic v plánu nemám, prostě utíkejte, to je celé, neboj, nehodlám se odpojiiii," polapila ho past, nastražená na to, až tudy někdo poběží. Ta past tu musela být hodně nově, sotva půl minuty.
"Utíkejte," křičel zoufalý Romulus, ve strachu, že se pro něj Aronel vrátí. Věděl, na jakém principu tyto pasti fungují. Ten, kdo se pro vás vrátí je chycen také. Eren to zřejmě taky věděl, protože popadl Aronel za ruku a přiměl jí běžet dál, i když s tím nesouhlasila a vzpírala se.
"Hej, sss, tady !" ozvalo se z boční uličky. Ze dveří na ně mávala holka s růžovo fialovými vlasy. Za ní byla nezřetelně vidět ještě druhá postava. Eren téměř neváhal a vletěl do otevřených dveří, ze kterých jim růžovlasá dívka hbitě uhla.
Pak mávla rukou a Eren sledoval svá vlastní záda, jak mizí za rohem a za sebou táhne Aronel.
Pak se dveře zavřely a ocitli se ve tmě.
"Proč vás ti vlkodlaci honí ?" zeptala se dívka.
"Dlouhá historie," odbyla to Aronel. "Proč jste nám pomohly ?"
"Dlouhá historie, že ?" ozvala se pobaveně druhá, černovlasá se zeleným proužkem ve vlasech. "Navrhuji jít si sednout a obajsnit vzájemné dlouhé historie," dokončila řeč.
"Ok, tak jo, jsem pro" řekla růžová a usmála se, pohodila hlavou. V tu chvíli vynikly její tmavě hnědé oči. Aronel s Erenem je následovali do něčeho jako provizorního obývacího pokoje. Posadili se na pohovku.
Po chvíli růžová promluvila,
"Já jsem Elika, tohle je Iris," a s očekáváním se otočila na ně. Aronel zaváhala, ale pak řekla, "Aronel a Eren,"
"Máte zvláštní jména, ale co budeme říkat my," poznamenala mimochodem Iris.
"Jo no, ale náhodou jsou to celkem stará jména," podotkla Elika.
"Pocházejí z dob, kdy lidé pamatovali na draky," přikývla Aronel.
"Tak jo, ok, měla jsem pocit, že budou trochu novější, ale proč ne."
"V určitých zápiscích je zaznamenáno, z jaké jsou doby, Eliko," zamračila se Aronel.
"Tak ok, já proti tomu nic nemám."
"Vy jste strážci, že ano ?" ozvala se Iris.
"Tobě toho moc neunikne, že ? Právě proto nás ti vlkodlaci honí, jdou po nás už delší dobu."
"Tohle město vypadá tak, jak vypadá, protože sem dnes v noci vtrhli vlkodlaci. Obsadili to tu a zabili pro výstrahu pár lidí. Myslím, že kdyby věděli, že tu s Elikou jsme, vtrhli by sem."
"No jo, to zkoušeli, ale nikdy nás nenašli," dodala Elika.
"Elika je iluzionistka," přykývla Aronel.
"Tobě toho taky moc neunikne," oplatila jí to Iris. "A ne jen iluzionistka, taky umí měnit barvy různých věcí natrvalo," přidala.
"Proč jste nám pomohly ?"
"No, nesouhlasíme s vlkodlaky," objasnila Elika. "A mě kdyby mohli, tak by chtěli dostat taky, přeci jen většina elfů se k nim odmítla přidat."
"Ale ty jsi člověk, Iris, že ?" zeptala se zamyšleně Aronel.
"Ano, potkala jsem se před delší dobou s Elikou a pochopila tajemství magie, a připadá mi to natolik zajímavé, že jsem opustila svou rodinu a vydala se s Elikou."
"Aronel, na co myslíš," zeptal se Eren, nespouštějíc z ní oči.
"Jestli bude bezpečné odejít. Musíme upozornit ostatní," odpověděla rychle.
"A chceš mi tvrdit, že jsi nemyslela na Romuluse ?" otázal se jí.
"Kdo je Romulus ?" zeptala se Elika.
"Vlkodlak a Aronelin přítel," řekl na vysvětlenou Eren, "ale před chvílí ho dostali a Aronel se za ním hodlá vydat."
"To tedy hodlám," přikývla odhodlaně Aronel.
"Vlkodlakům bys neměla věřit, žádný z nich není takový, jaký vypadá, dokonale zvládají přetvářku, být tebou, tak mu nevěřím," zamračila se Elika.
"On není falešný, a nemůžu ho nechat napospas vlkodlakům, vždyť ho zabijí," povzdechla si zoufale Aronel.
"Na tvém místě bych čekala, že ti vrazí kudlu do zad, tak si na něj dávej pozor," varovala ji Iris.