Don't touch me! (Harry Styles CZ)

EPILOG

Poslední část, takže doufá, že se vám tento příběh líbil, i když mě ne. Hrozně jsem psala ani chyby jsem neopravolala. Bylo mi to všechno jedno a podle toho to taky tak vypadá. 

Všechny ***O xxx POZDĚJI*** jsou počítány od toho, co je upír a ne od toho, kde jsem skončila minule.

*HARRY*

''Co tady kurva chceš!'' zařval jse opilý na Williema, který přišel zamnou domů.

''Pamatuješ si na tu tvojí holku? Adell mám ten dojem,'' ďábelsky se usmál.

''CO.SI.KURVA.UDĚLAL.!'' na všechny slova jsem dal dost velký důraz.

''Jela na svoji chatu,'' 

''A co ty máš s tím společenýho?''  jsem oc opilý na to, abych to chápal.

''Řekněme, že jsem jí navštívil znovu,''  znova se ďábelsky usmál.

''Co si jí udělal?!'' zařval jsem.

''Bude jedna z nás,'' zazubil se. To snad ne.

''Kde je ta chata?'' rozběhl jsem se upíří rychlostí a přirazil ho o zeďl.

''Neřeknu,'' 

''Ani nemusíš,'' zazibil jsem se.

''Co?''

''Přečetl jsem si tvoje myšlenky,'' řekl jsem, hodil sním na druhou stranu a upíří rychlostí jsem se vydal za Adell.

Vykopl jsem dveře a uvidil jí ležet na zemi od krve. Tohle se nemělo nikdy stát, ona se neměla stát upírem. Zvedl jsem její tělo a uložil jsem ho na postel.

*ADELL*

Probudila jsem se na nějaké divné zvuky a na hlad. Je pravda, že jse už dlouho nic nejedla a pak Williem. Šáhhla jsem si na krk a měla jsem tam náplast. Kdo mi ji tam sakra dal? Otevřela jsem oči a zjistila, že už je večer. Ty divné zvuky se ozývali z kuchyně, kde stál Harry.

''Ehm, Harry?¨' On se na ě rychle otočil se strach v očích.

''Adell, je mi to líto. Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo, aby se ti to stalo,''  nechápavě jsem se na něj podívala.

''Ty nevíš, co jsem já nebo on zač?'' 

''On-on říkal pravdu? Jste u-upíři?'' začala jsem couvat do zadu. Najednou nebyl na svém místě. Zmizel.

''Harry,'' vydechla jsem, když se objevil zničeho nic předemnou a to mi stačí jako důkaz.

''A co stím mám společného?''

''Jsi jedna z nás. Nedokázal jsem zabránit tomu, aby tě kousnul,'' chytil mě za ruce.

''Já jsem upír?''

''Ještě tak docela ne. Musíš projít přeměnou. Musíš se napít lidské krve,''

*** O měsíc pozdějí***

Ano, přeměnila jsem se v upíra. Pocit, že bych tady nechala Rebekhu úplně samotnou mě zabíjel a to jsem nemohla dovolit. Nikoho jinýho kromě mě nemá. Všechno jsem ji řekla, nejprve nechtěla věřit, no když jsem jí ukázala moje tesáky a Harry ji ukázal nějakou z jeho schopností, tak uvěřila. Nic to s ní neudělalo. Byla ráda  dokonce řekla, že chce bejt taky upír. To jsme ihned oba zamítli. S Harrym nejsme spolu.  Sice on by si to přál, ale já nevím. On mě miluje a říká mi to každý den, ale já nevím. Taky ho miluju, no strach je silnější. Vím, že jsme oba upíří a každý den trávíme spolu, ale něco ve mně to nechce. Třeba to je společné s tím, že jsem upír. Harry mě celý ěsíc učí, co a jak. Čtení myšlenek, ovládání myslí, rychlost, jak pít krev z lidí, tak abych je nezabila a spostu dalšího. Řekla bych, že to všechno zvládám. Jde mi to, teda až na něco, ale to jsem se také potom naučila. Není nic nadto, když máte doa nepořádek a vy to nechcete uklízet, tak ovlivníte sestru, aby to uklidila.

''Miluju tě,'' řekne Harry a obejme mě.

''Já tebe taky,'' objetí u oplácím.

''Ale i přesto, nechceš, abychom byli spolu. Chci tě líbat, dotýkat se tě,''

''Objímání ti nestačí?'' zvedne obočí.

''Ne,¨

***O půl roku později***

S Harrym to jde z kopce. Není schopný být semnou v jedné místnosti. Říká, že mě nemiluje a už mě nechce nikdy videt, no i tak ho někde potkám a on mi to vždycky řekne a odejde. Jenže já si uvědomila, že s ním chci být. Strašně moc ho miluju, ale bohužel je pozdě. Právě teď jsem v supermarketu a nakupuju. Když procházím z jednoho regálu do druhýho spatřím Harry, který mě propaluje pohledem. Jde přímo ke mně.

''Už zase! Nenávidím tě! Nemůžu bejt stebou v jedné  místnosti chápeš to?'' řekl a upíří rychostí utekl.

***O rok později***

Nezvládám to. Už několik měsíců ležím doma na posteli a nic nedělám. Ležím, spím a brečím. Občas se du osprchovat, ale jinak nic. Jsem celá uschlá, protože jsem už několik měsíců nepila krev. Jidlo npotřebuji a tak nic nejím. Eleanor s Louisem a dokonce i Rebekha chtěli zavolat Harryho, no já jsem jím to nedovolila. Nechci ho vidět. Za všechno může on. 

''Adell, máš tu návšťevu,'' oznámila mi Rebekah a ustila danou osobu dovnitř.  Nedokážu se už skoro sama pohybovat, jak jsem vyschlá a nedivím se, že už se nedokážu natočit tak, baych viděla, kdo vstoupil.

''Adell,'' vydechna ta osoba. Samozřejmě, že to je Harry.

''Na tady máš krev. Napij se,''  přiložil mi něco k puse.

''Nechci,'' zašeptala jsem a rukou jsem se snažila dát to pryč.

''Prosím, nemůžeš se tahle trápit. Ne kvůli mě,''

''Já už ale nechci žít. Nevrazila jsem si kolík do srdce jen kvůli Rebekah,'' řekla jsem a hned na to usnula.

Probudila jsem se a cítila jsem se.. fajn. Jak to sakra? Zvedla jsem ruku a vypadala normálně. Zvedla jsem se. Sakra ůžu se hejbat normálně.  Podívala jsem se do zrcadla.

''Já tě zabiju Harry!!'' zařvala jsem. Všechno zničil, všechno. Vzala jsem židli a utrhla z ní nohu. Ještě, že má dřevěnou.  Sešla jsem dolů odkud se ozývají hlasy Harryho a mojí  hrozné sestry.

Největší rychlostí jsem se rozeběhla, vzala jsem Harryho a celou silou h přirazila o zeď a píchla mu kolík do srdce. Ale ne tak hodně, aby ho to zabilo.

''Co-co to děláš?'' zeptal se překvapěne s zároveň se strachem.

''Říkala jsem, že tu zatracnou krev nechci!'' zadívala jsem se u rozzlobeně do očí a on se díval do těch mých.Miluju jeho oči.  Po chvílli jsem stisk uvolnila a kolík z něho vytáhla.  Chtěla jsem odejít, ale on mě přitáhl zpátky a spojil naše rty v jedno.

KONEEEEC! :D Takže ještě jednou děkuju všem, kteří to četli :) A omlouvám se za všechny chyby, které jsem v příběhu napsala.

JINAK DĚKUJU, ZA TO ŽE TAHLE POVÍDKA MÁ JAKO DRUHÁ UPÍŘÍ NEJVÍCE ČTENÁŘŮ! Takže je druhá nejčtenější!<3