Don't touch me! (Harry Styles CZ)

21.část

 Omlouvám se, že to je tak krátké a tak pozdě, ale pomáhá i to psát jedna holka a za to jsem jí vdečná. Já nemám nějak nápad, jen k tomu vždycky něco domyslím, takže za to bych ti chtěla poděkovat:) A až si tohle přečteš můžeš mi prosím napat na fb? :) 

Tuhle povídku za chvíli ukočím, protože za nic nestojí! :D

* Adell *

„Miluju tě! Nemůžeš mě jen tak opustit.“ První slza mu stékala po tváři.

„Ne nemiluješ jen si to vymýšlíš!“ řekla jsem mu. Nevěděla jsem vlastně už ani co je pravda a co lež. V mém mozku to byla válka myšlenek a už mi docházela trpělivost. „Miluju, věř mi prosím.“ Řekl. „Harry nevymýšlej si stejně ti na to neskočím a byla bych ráda  kdybys mi zmizel ze života. Sbohem!“ řekla jsem mu a zabouchla mu před nosem. Věděla jsem, co teď bude, z mých očí se spustil vodopád slz.

Na co je vlastně můj život, už skoro nikoho nemám a Harry mi celou dobu lhal a tahal mě za nos. Došla jsem do pokoje a práskla sebou na postel. Dalších dvacet minut jsem jen čučela do stropu a nechala proudit slzy po mé tváři. Pak jsem usnula.

 Ráno jsem se probudila v šest hodin. Normálně bych měla asi hodinu a půl než bych vyrazila do práce, ale dneska jsem opravdu náladu neměla. Šla jsem do koupelny, a když jsem se viděla v zrcadle sama sebe jsem se lekla. Oči červené a opuchlé, obličej bílí jako stěna a vlasy rozházené  na všechny strany. Trochu jsem se upravila a napsala Eleanor zprávu, že mi není dobře tak ať mě omluví.

Bylo deset a já stále neměla náladu. Sestra měla přijít až pozítří a pak mě napadlo na chvíli se odpoutat od světa. Nedaleko máme chatu, tak bych tam na dva dny mohla jet a odpočinout si a zároveň si to v hlavě uspořádat. Přišlo mi to jako dobrý nápad je tam klid a široko daleko není nic jiného než les nebo louky.

Zabalila jsem si teda věci do kufru, převlékla se,napsala sestře vzkaz na ledničku, kdyby se vrátila  dřív. Zkontrolovala jsem si ještě  jestli mám všechno potřebný a když jsem se ujistila, obula jsem si boty a vyšla z domu. Ten jsem zamkla a klíč schovala. Do kufru od auta jsem si dala věci, nasedla a vyrazila.

Těšila jsem se na odpočinek a zároveň jsem začala přemýšlet, co dělá Harry. Zapomněl už na mě  a našel si někoho jiného, koho oblbne nebo to myslel vážně a já mu zlomila srdce, které ani nemá a nebo ….. DOST! Okřikla jsem se,to už stačí. Chci den kdy nebudu ta troska, která je na dně. Dneska si prostě odpočinu a myšlení nechám na zítra.

 Jsem na cestě už hodinu a blížím se k cíli. Zdálky jsem viděla chatu, na kterou jsem se tak těšila. Už jsem přemýšlela, co budu celou dobu tady dělat. Myslela jsem, že to bude fajn, no to jsem, ale nevěděla, že jet sem byla největší chyba mého života.

Otevřela jsem dveře od chatky a vstoupila jsem do ní. Konečně má klid. Rebekah je pryč, Harry neví, kde mám chatu a vlastně nikoho jinýho už nemám. Všechny věci z kufru jsem si urovnala do skříně. Mám docela hlad, nejspíš bych si měla něco uvařit.  Začala jsem si vařit špagety, když někdo zaklepal? Whaaaat? Nechala jsem to tak jak to je a šla otevřít. Otevřela jsem je, ale nikdo nikde. Mykla jsem rameny a zavřela dveře. Otočila jsem se.

‘‘Ahoj zlatíčko.‘‘ nechutně se a mě usmál

*Harry*

Stojím před jejím bytem jako idot! Co jsem si vlastně mysls? Že by mě chtěla dál, když jsem vrah? Určitě by se mi hodila do náručí.  Utřel jsem si slzu, která mi vyšla z oka a rozeběhl se upíří rychlostí pryč. Přesněji do baru.