Don't touch me! (Harry Styles CZ)

20.část

Next chapter is hereee! :D Mnoo, what do u saaay? :D Jinak píšu další nový příběh, ale na můjj druhý účet. The Madhouse. Odkaz dám do komentu.

* Adell *

On nemůže být vrah.

Vystřelila jsem z kavárny a v hlavě si přehrávala to,co jsem se právě dozvěděla. Nemohla jsem tomu uvěřit on nemůže být vrah!Prostě nemůže!Doběhla jsem domů a běžela do pokoje,kde jsem se zabouchla,práskla sebou na postel a z očí mi zase proudili slzy.Teď ve mně byl zmatek všechny emoce ve mně vířili a vřeli.Znovu jsem musela přemýšlet o tom, co řekl William. Před očima jsem měla tu fotku, kterou jsem viděla. Byl na ní Harry a taky krev, hodně krve.

Rozhodla jsem se udělat následují, dát si horkou sprchu a pak jít spát a řešit to až zítra, pro dnešek toho bylo až dost. Tak jsem taky udělala dala jsem si pořádnou sprchu,aby se moje tělo trochu uklidnilo. Oblékla jsem si pyžamo,vyčistila zuby a šla si lehnout.Ani nevím jak, ale když jsem zalehla v mžiku jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudilabrzo, ani se nedivím. Nejdřív teta a teď tohle a opět se mi spustili slzy. Chci znát pravdu, ale opravdu, žádné lži. Mluvit s Harrym bych teď, ale nezvládla, takže plán byl následující; dusit to v sobě a Harrymu se vyhýbat; aspoň dočasně.

Dopoledne jsem strávila zalezlá v pokoji, pak jsem musela do práce. Tam budu dělat jakoby se nic nestalo. Nechci dát na sobě nic znát.Dorazila jsem tam deset minut před začátkem mé směny, dneska jsem si měla jen s Eleanor. Došla jsem dozadu, tam byla Eleanor a něco dělala na mobilu, když mě uviděla usmála a šla mě obejmout. Taky jsem se usmála a tentokrát upřímně. Eleanor je jedna z osob, která mi hodně pomohla. Převlékla jsem se a společně s  Eleanor jsme začali pracovat.

Dnešek ubíhal hrozně pomalu, ale nakonec nějak skončil. Doma jsem byla kolem sedmé. Udělala jsem si večeři a pak šla do pokoje. Podívala jsem se na mobil měla jsem tam deset nepřijatých hovorů a nějaké zprávy, většina byla od Harryho, ale jedna smska mě opět donutila spustit slzy.Byla od neznámého čísla,ale kvůli obsahu mi došlo kdo to poslat,byla to ta fotka co mi ukázal William.

Došla mi už trpělivost a rozhodla jsem zjistit tu pravdu, abych věděla čemu můžu věřit a čemu ne. Momentální cíl byl jasný  jet za Harrym a zjistit co je zač. Napsala jsem mu zprávu,že ho čekám z parku za patnáct minut. Už po cestě jsem přemýšlela co mu řeknu. Došla jsme do parku a na jedné lavičce jsem ho viděla. Když mě viděl usmál, já se usmívat nemohla. Přišla jsem k němu, vstal a chtěl mě políbit, uhnula jsem hlavou a jeho rty skončili na mé tváři.

‘‘Děje se něco lásko?‘‘ vážně Harry? Nic se neděje, však si zabil člověka a nejspíš jich je víc, ale to je v pohodě, nic se neděje.

*Harry*

A kurva.  Naboural jsem se jí do hlavy, nerad to dělám, ale vím, že jí něco je, tak jsem to musel zjistit. Jak jí to mám vysvětlit? Má jí říct, no víš Adell já jsem upír a prostě musí zabíjet lidi, jinak to nejde. To vážně ne. Když jí řeknu pravdu, tak ji nejspíš ztratím, ale já ji nemůžu ztratit na to ji až příliš miluju.

‘‘Harry..‘‘ zašeptala.

‘‘Co se děje, prosím řekni mi to.‘‘

‘‘Já - já nevím, jak ti to mám říct, to nejde.‘‘

‘‘Zkus to, nic se nestane.‘‘ pohladil jsem ji po tváři, cukla sebou.

‘‘Ha-harry prosím. Já – já tomu nemůžu uvěřit to nejde prostě.‘‘ začala brečet.

‘‘Kdyby si m řekla, co se děje, tak bych ti nějak pomohl.‘‘ setřel jsem jí slzy z tváří.

Celou silou mě odstrčila a utekla. Co mám do prdele teď dělat? Upíří rychlostí nemůžu a hlavně ani nevím, co bych jí řekl. Kurva, kurva, kurva.

Chvíli jsem šel normální chůzi a přemýšlel, jak to udělám dál.  Nic mě nenapadlo, no najednou začala silná bouře. Doufám, že se Adell nic nestane. Porozhlédnul jsem se jestli není někdo v blízkosti a hlavně jestli nekouká. Nikdo. Rozeběhl jsem se a po 5 sekundách jsem utíkal upíří rychlostí. Nikdo a nic mě nemůže vidět, kromě upírů. My když běžíme, tak se vidíme, nevím proč to tak je. Asi po 3 minutách běhu jsem konečně dorazil domů.

*Adell*

Utekla jsem, jen důvod nebyl ten, že je nejspíš vrah, ale ten, že jsem mu to nedokázala říct.  Celou cestu jsem nad tím vším přemýšlela, nevím jak mu to mám všechno říct, hlavně nevím jak bych měla začít, protože pak by šlo samo? Nejspíš.  Spustila se pořádná bouře, naštěstí jsem skoro doma. Řekla bych tak cca 500 metrů. Nasadila jsem si kapuci a utíkala rychle domů. 

Osprchovala jsem se a udělala večeři. Ještě, že Rebekah je u kamarádky, tak se mě na nic nebude ptát. Hodně často má totiž na mě a na Harryho otázky. Pomalu jsem umývala nádobí, když v tom někdo zazvonil. Harry? Asi jo. Vzala jsem do ruky utěrku a utřela si ruce. Hodila jsem ji na linku a šla otevřít dveře. Samozřejmě, že to je Harry. Otevřela jsem dveře, aby mohl vstoupit dovnitř.

‘‘Adell řekni mi, co se děje.‘‘ sedli jsme si na gauč.

‘‘Slib mi, že mi nic neuděláš.‘‘ zašeptala jsem. Jen vykulil oči a nic neříkal.

‘‘Nikdy bych ti neublížil!‘‘ chytl svýma rukama tu mojí a hladil mě po ní.  Ruku jsem vytrhla z jeho jemného sevřený a vytáhla mobil. Našla jsem obrázek Harryho s člověkem, který leží na zemi a je celý od krve. Podala jsem mu mobil, podíval se na to a civěl na to, jako kdyby tam byl nějaký duch.

‘‘Kde si to vzala?!‘‘ zavrčel. Abych pravdu řekla, bojím se ho.

‘‘Ty-ty si zabil člo-věka Harry! A ty se mě ptáš kde jsem to vzala?! Když mi to dobře vysvětlíš, tak nepůjdu na policii, ale chci pořádný vysvětlení, ale pak mi zmizíš ze života!‘‘ začali mi téct slzy.

‘‘Ne kurva Adell, nesmíš se semnou rozejít!‘‘ zakroutila jsem hlavou.

‘‘A co si čekal? Že můžu být s vrahem?! Myslíš, že bych mohla žít s tím, že si mi zabil tetu?!‘‘

‘‘Nezabil jsem ji. Přísahám jen mě neopouštěj.‘‘ díval se mě upřeně do očí. Leskly se. Že by brečel? To ne, vrah by nikdy nebrečel, kvůli lásce.

‘‘Řekni mi aspoň jeden důvod proč bych s tebou měla být. S vrahem!‘‘ Na chvíli se zarazil, ale pak nakonec řekl něco, co mi vyrazilo dech.

‘‘Miluju tě! Nemůžeš mě jen tak opustit.‘‘  první slza mu stékala po tváři.