I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

73) Tohle nejsem já!

*o 2 měsíce později*

Ahoj mami! Posílám ti krásný pozdrav z Holmes Chapel! Je tady nádherné počasí! Pozdravuj tátu a za pár dní nás máte všechny doma. Pusu posílají Emily, Harry & Darcy

Napíši na zadní stranu pohlednice tohoto krásného města. Napíši naší Londýnskou adresu a za doprovodu Harryho vyrážíme na místní poštu poslat pohled.

„Mohla si vybrat lepší fotku." řekne a vezme mi pohlednici z rukou.

Prohlíží si ho a zvláštně se u toho tváří. Usměji se a pohlednici si vezmu zpět.

„Náhodou není špatná. Nevím, co se ti na ní nelíbí." protočím oči.

„Nebudeme se hádat o kráse pohlednice. Spíš se chci zeptat. Nepocítila jsi teď v poslední době, jak bych to řekl divné tuhnutí břicha?" dokončí, co začala a nervózně se na mě podívá.

Usměji se.

„Jo ty myslíš poslíčky?"

Harry přikývne.

„O víkendu. Ale jen chvíli. Nebylo to nic hrozného." pokrčím rameny a koukám na ubíhající cestu pod našima nohama.

Ruce máme propletené.

„Víš, hodně často jsme teď začal přemýšlet o tom jestli budu dobrý otec. Necítím se ještě na to."

To jsme dva Harry, řeknu v duchu. Než se snažím zformulovat odpověď, Harry pokračuje.

„Ale zase. Těším se, až budeme v našem bytě a já budu malou i Tebe uspávat písničkami. Budeme se střídat u hlídání a později s ní jezdit na procházky. Budeme sledovat, jak nám roste před očima. Bude nejoblíbenější vnouče a ještě lepší bude známá po celém světě." dokončí svůj proslov a podívá se na mě.

Vydechnu s úsměvem přebytečný vzduch z plic.

„Nevím, jestli zrovna ten poslední bod bude pro ni nejlepší." zapochybuji.

„Nerada bych aby už od mala měla velikou pozornost. Chci, aby si užila své dětství. Jako já a ty. Bezstarostné."

Harry mi při tom co jsem povídala, tisknul ruku. Snad, kdybych se náhodou zasekla, dodal odvahu.

„Budu se snažit, abyste obě neměli moc veliký zájem fotografů. Není to nic příjemného."

Harry mi připomněl událost před prázdninami. Nehoda před školou.

Psalo se o tom na internetu snad měsíc, než Harry podal na Twitter prohlášení, že jsme obě v pořádku. Jako není to, že by Harry za ten měsíc nic nenapsal. Ano psal, ale všichni ho ignorovali a mleli si svoje.

„Já vím, že to co se stalo před měsícem, ani jedné z vás neprospělo. Už se to neopakovalo a už ani nebude."

Kývnu souhlasně hlavou.

Hm... Akorát Harry neví o tom, co se stalo před týdnem, když jsem byla nakupovat. Tedy..

*Flashback*

Krásný slunečný den. V Londýně ho vidíte málokdy. Procházím přes park k velice známému obchodnímu domu. Na hlavě mám sluneční brýle. Mám oblečené volné šaty, tak mé bříško není vidět. Užívám si bezstarostně. Měla se mnou jít Alice, jenže ta jela s rodinou na prázdniny do Německa k příbuzným.

„Hej! Ty!" uslyším za sebou holčičí pisklavý hlásek.

Otočím se a koukám do tváří dvěma holkám ve věku tak 15, 16.

„Nejsem hej ani počkej." vrátím jím to.

Chci se otočit a odejít, když mě ta jedna znovu osloví.

„Slyšeli jsme o tom, že to dítě není Harryho. Jen ho využíváš a chceš po něm peníze."

Při těchto slovech mě bodne u srdce. Tohle není žádná pravda!!

Přistoupím pomalými kroky blíž k nim. Obě stojí vzpřímeně a čekají, co udělám.

Když už jsem u nich začnu to, co jsem si připravovala krátkou cestou k nim.

„Tak za prvé. Vy dvě mi nemáte co tady říkat a ještě k tomu lži a za druhé je to můj a Harryho život a vy nám do něj nemáte co mluvit." zdůrazním každé slovo.

Jedna z nich si až přehnaně odfrkne.

„Prej můj a Harryho život. Zapomínáš zlatíčko, že my do jeho života patříme taky a máme právo o všem vědět a máme vždy pravdu."

Z hluboka se nadechnu. Nechci se rozčilovat.

„Dobře to je tvoje teorie. Nebudu ti ji brát. Žij si dál ve svém vlastním světě. No proč ne." rozhodím rukama a jsem na odchodu.

„Stejně si jde určitě nakupovat za Harryho peníze." pronese „potichu", ale tak abych to také slyšela.

V ten moment to nejsem já. V ten moment je to někdo jiný, někdo kdo uhodí holku. Já holky nebiji, jen, když jsem byla malá. Teď ve svém věku jsem se nesnížila k tomu, abych někoho fyzicky napadla.

Udělám dva velké kroky a zastavím se před ní.

Napřáhnu ruku a moje ruku bezmyšlenkovitě vystřelí k její tváři.

Holka si drží postižené místo a její kolegyně na mě překvapeně a zároveň vyděšeně kouká.

Nebudu nic říkat. Otočím se a tak jak jsem měla v plánu předtím odejít, odejdu a nechám je tam, ať se s tím poperou. Třeba si příště rozmyslí, co budou komu říkat do obličeje...

„Děje se něco?" zeptá se Harry a položí ruce na má ramena, abych se zastavila.

Usměji se na něj a jemně ho políbím. Harry mi polibek opětuje a po té se mu podívám do očí.

„Nic. Pojď jdeme, ať nám na poště nezavřou." usměji se a oba se ruku v ruce rozběhneme k místní poště, která je od nás už kousek.

Ahoooj!

Jsem velice zvědavá jaké budou reakce na tento díl! :D Je to pro mě něco neobvyklého a nevím proč jsem to napsala... :D PĚKNÉ ČTENÍ!

Vaše Leuš :)