I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

21) Nový pokoj a spolubydlící

Všechno spořádám do poledního drobečku. Bylo to výborné. Nejraději bych se nějak sbalila aby mě nemusel nikdo obsluhovat, ale nemohu.  Zakázali m i vstávat. No nic teď už jen čekat až mě konečně převezou na pokoj.

 Je to už hodina po obědě a já jsem pořád na pokoji Z přístrojů mě odpojila sestra jak si šla pro tác od oběda takže mi už nic nepřekáží. Bude to vůbec dneska? Otočím se na bok. Najednou někdo zaklepe.

„Ahoj. Tak jedeme?" uslyším chraplák.

Otočím se a naznačím mu aby za mnou přišel, že ho chci obejmout. Harry s úsměvem pustí vozíček s kterým přijel a jde si pro objetí.

„Mám za úkol tě vyvést z pokoje a za doprovodu sestřičky odvést jinam."  usměje se a chytne mě do náruče a opatrně položí na vozík.

Postupně mi do tašky, kterou mám u postele dá moje věci. Růžičku mi dá za ucho a pohladí mě po tváři.

Tašku pověsí za ucho vozíku a můžeme vyrazit.

„Vzal jsi všechno?" zeptám se ještě než vyjedeme z pokoje.

„Jo vzal jsem všechno. Nic už tam není."

„Dobře."

Harry zatlačí a vozík se rozjede. Pomohu mu otevřít dveře a venku stojí sestřička, která mi nosí oběd.

„No toto trvalo. Už jsem si myslela, že pro vás budu muset jít. Pojeďte za mnou."

Rozjedeme se a následujeme sestru.

„Co kdybych tě odvezl tady za roh myslíš, že si toho všimne?" zašeptá mi Harry do ucha.

Rozesměji se na hlas.

„Blázne" šťouchnu ho do ruky.

Sestra se po nás ohlídne a usměje se. Po pár minutách projíždíme dveřmi na kterých je napsáno „Gynekologické oddělení".

Projedeme dlouhou chodbou až se dostaneme k pokoji s číslem 18. Sestřička nám otevře dveře.

„Je to postel u okna." oznámí nám a usměje se.

Harry se mnou vjede do pokoje. V pokoji je jedna žena. Leží na prostřední posteli krajní je prázdná.

„Dobrý den." pozdravíme ji s Harrym.

„Dobrý den." odpoví nám mile na pozdrav.

Harry mi pomůže z vozíku, položí mě na postel a přikryje až skoro celou.

„Ale no tak. Udusíš mě!" usměji se.

„Ale ne ne." chytne mě za ruku.

Hladím ho po ruce a koukáme si do očí.

Naši chvíli přeruší odkašlání. S Harrym se oba podíváme po sestřičce.

„Vezměte si tu tašku ať můžu vozík odvést."

Harry se zvedne a tašku vezme a vybalí mi všechny věci. Po vybalení se zase ke mně sedne a chytne za ruku.

„Jak dlouho tady můžeš být?" zeptám se.

„Dokud mi někdo nezavolá. Ale klukům jsem to jednoznačně zakázal." usměje se.

„Prosím Vás. Nejste vy ten kluk z té kapely?" zeptá se paní vedle.

  Harry se na ní otočí a usměje se.

„Ano. Pokud myslíte One Direction."

„Jo to je ono. Jen, že moje dcera Vás zbožňuje." usměje se na nás.

„A přijde na návštěvu?" zeptá se Harry mile.

„Dnes bohužel ne, ale zítra ano. Tak kolem 2 až bude mít po škole."

„Tak já tady budu už od 1 pokud nic nebudu mít. Můžeme ji překvapit." usměje se.

„To by byla paráda. Děkuji."

„Nemáte zač, ale prosím Vás nikdo nesmí vědět, že tady já a má přítelkyně jsme."

„Dobře. Nikdo to nebude vědět. Jinak já jsem Amelie." usměje se.

„Já jsem Harry."

„Emily." dostanu se konečně ke slovu já a usměji se.

Amelie se už na nic neptá a nechá nám „soukromí".