I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

27) Usmíření a zítřejší den

„Slečno Evans vstávejte. Nesu Vám večeři." probudí mě z mého snění něčí hlas. Později zjistím, že to je hlas sestřičky.

„Děkuji. Co dnes máme?" usměji se na ni a posadím se. Jsem v lepší náladě než předtím než jsem usnula. Sestřička mi přisune stolek a tác s jídlem a sundá víko.

„Jak už jistě vidíte tak je to bramborová kaše a vepřový plátek. Dobrou chuť Vám přeji."

„Děkuji." usměji se s chutí se pustím do jídla.

Zrovna si nabírám poslední sousto na vidličku, když mi zazvoní telefon. Položím příbor na talíř a zvednu telefon. Nedívám se kdo mi volá.

„No. Emily" řeknu s plnou pusou.

„Dobrou chuť Emily." zasměje se Harry do telefonu.

Zakašlu a sousto rychle spolknu.

„Proč mi voláš?" zeptám se teď už s prázdnou pusou.

„Je mi smutno."

„Nepovídej."

V telefonu je ticho. Dlouhý ticho. Po chvíli se rozhoupu a něco řeknu.

„Mě taky moc a mrzí mě to Harry." začne se mi po tváři kutálet slza.

„Emily ty se neomlouvej. Měl bych se omlouvat já za to co jsem způsobil."

 „Přijdeš za mnou zítra?" zeptám se.

„Jo. Doufám. Pokud mi do toho něco neskočí. Kdyby jo tak jim klidně uteču, ale chci tě vidět." zasměje se.

„Nemáš náhodou zítra fotit?"

„Jo mám fotit Emily. Jak tohle víš?"

„Mám své zdroje." odpovím mu a mrknu na Amelii. Řekla mi to totiž předtím než jsem usnula. Volala jí dcera a měla Harryho plnou hlavu.  

„Hm. Já to zjistím neboj se." směje se.

„No to nevím. Je to hodně tajný zdroj."

„Nech si ty fóry."

„Jaký fóry? Je to pravda!"

Harry si oddychne.

Uslyším za Harrym hlasy. Tedy spíše uslyším větu určenou Harrymu.

„Nech ji spát a pojď." ten hlas mi je tak povědomý. Fajn nemám dobou definici pro hlasy. Není prostě ani hlubokej ani ječák.

„Ještě ne Louisi. Já ti taky nekecám do telefonátu s Eleanor."

„Jestli už chceš jít Harry spát tak běž." připletu se do jejich rozhovoru.

„Ne lásko. Mám ještě čas. Jen Louis mě musí pořád škádlit."

 „Tak dobře a kde budete zítra fotit?" nahodím téma.

„Měli bychom fotit v centru Londýna ani já sám pořádně nevím."

„Aha." zívnu.

„Už se ti chce spát?"

„Jo chce, ale chci tě zase slyšet." usměji se.

„Běžte spát. Zítra je taky den."

„Jsi jak máma. Ta mi to taky před spaním říká." protočím oči a usměji se.

„Dobrou Emily. Mám Těrád."

„Já Tebe taky a zítra na sebe dávej pozor. Dobrou."

„Dobrou." řekne nakonec a zavěsí.

Po očku se podívám na Amelii. Během našeho hovoru usnula! Hm nic. Položím mobil na stolek a zavrtám se do peřiny. Dneska byl dlouhý den.