I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

71) Nevolnost

Před školu je hodně lidí. Především dívčí osazenstvo. Holky zjistili, kam chodím na školu a především zjistili, že mě do školy Harry vyprovází.

„Už zase." protočím oči v sloup a usměji se.

Vážně mi to nevadí, jen mi přijde, že už to občas přehání.

Harry mě chytne smířlivě okolo ramen.

„Ale no tak. Bude líp! Nebo ti zařídím přestup na jinou školu, když ti to tak vadí." usměje se.

Setřepu jeho ruku z mých ramen.

„Ne nechci. Tahle se mi líbí. Stejně už sem dlouho chodit nebudu." usměji se.

V září už nebudu nastupovat. Ředitelka školy mi vyhověla, ovšem chci si studium dodělat. Jen nevím, jak na tom budu s časem. Nechci být holka bez vzdělání.

Chytnu se Harryho okolo pasu a ve společném objetí procházíme okolo.

Chci si s Harrym už plácnou, že se nám poprvé podařilo projít bez povšimnutí...

Hm... Bohužel si nás všimli.

Všechny holky se na nás nahrnuly. Je to jedna obrovská tlačenice.

Začali ječet, křičet Harryho jméno a mě se zamotala najednou hlava.

Rychle se chytnu Harryho a ten mě rychle podepře, jinak bych skončila na zemi.

„Dejte si odchod! Emily není dobře." zakřičí.

To je snad poprvé co ho slyším křičet.

Tedy křičet na fanynky. Nikdy se takhle nenaštval, jen při našich velkých hádkách.

Všechny holky se úlekem rozestoupí a okolo nás vznikne kruh.

Udělá se mi líp, ale pořád to není ono.

„Nemáte někdo vodu?" zeptá se teď už mírněji Harry, ale má zvýšený hlas, aby ho slyšeli.

Jedna holka vystoupí z kruhu a donese mu svoji flašku vody.

„Děkuji." poděkuje ji a hned vodu rozdělává, aby mi mohl dát napít.

Pootevřu ústa, aby měl Harry lepší přístup.

Pomalu mi lije vodu z láhve do pusy a já cítím, že je mi už lépe.

Ale hlava pořád není v pořádku. Bolí, jako kdybych v ní měla snad milion střepů a ty mě řezaly do hlavy. Grrr nepříjemný pocit.

Harry mě hladí po tváři a má ustaraný výraz.

Pohladím ho po tváři.

„Už je mi líp. Jen nějaká náhlá nevolnost." snažím se usmát, ale přes bolest hlavy to nejde.

Silně stisknu víčka k sobě a snažím se, odvolat bolest.

Nepomáhá to...

Jdi, jdi!!!

Harry mě pořád hladí po tváři a tiskne k sobě do objetí.

Nemám ráda, když jsem středem pozornosti ne v těchto situacích.

„Pojedeme domů ano?" zašeptá, ale já zakroutím hlavou.

„Nemůžeme. Musím do školy. Ať si můžu aspoň v klidu říct, že jsem dodělala ročník bez potíží." snažím se být vtipná, ale nejde to.

Vyzní to jako hodně blbý vtip.

Harry se usměje.

„Pojď, jedeme."

Harry mě podepře a já se ho silně chytnu. Kdyby mě tak silně nedržel skátím se tady znovu. Pomalu dojdeme k autu a se soucitnými pohledy a miliony mobily, co mají fanynky v rukách, opouštíme školní pozemek.

Hello! :D

Nový díl... :D

Zbytečně nebudu kecat...

Snad jen...

VELIKÉ DÍKY VÁM VŠEM! :-)