I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

65) Nákupování

*o 2 měsíce později*

„Modrou nebo růžovou?" zeptám se Harryho, zatím co se přehrabuje v krabici s dudlíkama.

Přemýšlím nad tím jakou koupit postýlku. Chtěli jsme sice zjistit pohlaví dítěte, ale pak jsme řekli ne. Chceme překvapení.

Harry se přestane hrabat v krabici a dojde za mnou.

Oba založíme ruce v bok a usilovně přemýšlíme.

„Chtělo by to nějakou neutrální barvu. Přece nevíme, co to bude." přemýšlím nahlas.

Harry vzdychne.

„Být po mém tak to víme. Jenže tady někdo nechtěl, že?" řekne a já se na něj podívám.

Na jeho obličeji pohrává široký úsměv.

„Chci nějaké překvapení! To snad chápeš." usměji se na něho stejně, jako on se usmívá na mě.

„Chápu, lásko, ale všechno by bylo lehčí." pokrčí čelo a znovu se zahledí na postýlky všech odstínů a barev.

„Co tamhle tu?" ukážu na postýlku vzadu.

Oba k ní ruku v ruce projdeme.

Postýlka klasická, ale plus je u ní i přebalovací pult. Nemuseli bychom ho dokupovat zvlášť.

Má neutrální barvu jak jsem chtěla. Je parádní!

„Tak co?" podívám se na něj.

Harry vypadá, že přemýšlí.

„Stejně nechápu, proč už to kupujeme teď. Když nemáš schválené bydlení u mě." podívá se na mě.

„Ale jsem u Tebe teď pořád. Jezdím od Tebe do školy. Ze školy jdu hned k tobě. Doma jsem jen vždy na otočku pro čisté věci." pokrčím rameny.

Tento „zvyk" jak mu Harry rád říká a pořád u něj naznačuje uvozovky, jsme zavedli už je to měsíc zpátky. Zavedli jsme ho úplně náhodou a já jsem s ním spokojená. Jednou po škole jsem k němu šla a protáhlo se to do večerních hodin. Jen jsem oznámila mámě, že nebudu spát doma. Nic nenamítá, i když se pořád na mě kouká, jako kdybych všechno dělala za jejími zády. A to jsem k ní plně upřímná.

Nesnažím se jí nic tajit, protože stejně by na to za chvíli přišla. Chci prostě vždycky před ní být s čistým štítem.

„Miláčku, tak jí koupíme?" zeptá se mě Harry a já plně začnu vnímat.

„Tu musíme koupit! Je překrásná a ušetříme místo." pohotově řeknu a přidám i milý úsměv.

Harry se též usměje a jde hledat prodavačku. Já mezitím okukuji výbavičky.

Zrovna jsem u krásné růžové, když mě někdo zaklepe na rameno.

Otočím se čelem k někomu a zírám do tváře dívky. Může jí být tak 14.

„Ahoj. Nejsi ty Emily Evans? Harryho přítelkyně?" zeptá se mě a s nadšením se na mě dívá.

„Ahoj. Ano jsem to já." usměji se na ní.

Její pusa se roztáhne do písmene O.

„Jsi tu sama nebo s Harrym?" dívá se na mě a skenuje moji postavu.

Mám tenčí věci, protože v červnu už je teplo a já bych se upekla.

„Harry šel teď pro prodavačku. Za chvíli přijde." usměji se na ní a ona mi úsměv opětuje.

Holka přešlapuje z místa na místo. Buď je nervózní, nebo se příšerně nudí.

„Proč jsi vlastně tady?" zeptám se.

Nikdy s fanynkami nevedu konverzace. Snad jen konverzace typu „ahoj" a „fotka".

„Jsem tu s mámou. Budu mít sestru nebo bratříčka. Máma mě požádala, ať ji pomohu s výběrem věcí." usměje se na mě.

„Tak to jsi hodná. My tady taky teď vybíráme věci." usměji se a podívám se kde se ten Harry fláká.

„Emily už jde." upozorní mě a usměje se na mě.

Má pravdu. Jde za menší prodavačkou a usmívá se od ucha k uchu.

„Dobrý den." pozdraví mě a já jí též odpovím.

Harry si všimne holky a usměje se na ní.

Kdyby se neopírala o regál tak tam padne. Musím se usmát.

„Postýlku máme už poslední. Můžu Vám zabalit tuto, nebo jestli počkáte. Měla by dojít příští týden." usměje se na nás oba.

S Harrym se po sobě podíváme. Jeho výraz v obličeji svědčí o tom, že by jsi ji nejraději vzal hned.

„Co mám s tebou dělat." řeknu a vzdychnu.

Harry mě chytne okolo pasu a políbí.

Odpojím se z našeho objetí a podívám se na prodavačku.

„Můžete jí prosím zabalit." usměji se.

Ona přikývne a jde nám naši postýlku připravit.

„Vážně jsi tu postýlku tak moc chtěl? Připadá mi, jako kdybych tady já vyváděla, že se mi moc líbí." podívám se na něj.

„Po cestě se mi to rozleželo v hlavě." usměje se a pokrčí rameny.

Otočím se na holku. Pořád tam stojí a není schopná slova.

„Ahoj." dojde k ní Harry a obejme jí.

„A-Hoj." odpoví stěží.

Z nervozity nemůže ani mluvit.

„Můžu se s tebou vyfotit?" řekne teď už líp.

Harry přikývne a holka mi podá foťák.

Typické. Vždycky jsem hlavní fotograf, ale vůbec mi to nevadí. Naopak.

„Hotovo!" řeknu zpoza foťáku a s úsměvem ho holce podám.

„Děkuji moc. Můžu se vyfotit i s tebou Emily?" podívá se na mě štěněčím pohledem.

Nedopovím ji a rovnou k ní dojdu. Trošku se k ní sehnu a chytnu ji za pás. Harry se usměje a fotí.

„Jo vypadám tam normálně." řeknu, když mi ji ukazuje.

„Děkuji Vám oběma." poděkuje nám a obejme nás.

Aww! Rodinné objetí.

Rozloučíme se s ní a společně s košíkem plným oblečků a dudlíků se vypravíme k pokladně všechno zaplatit.

Naše malá má první věci do svého života.

Pěkné čtení! :-)