⁰ELISA DAY a její třináctá komnata

KAPITOLA¹⁰ Rodina stříbrokrevných

třináctého března 2003
Hartland v Connecticutu

Elisa si s Joshem vyměnila vyzývavý pohled, načež se oba jako jeden otočili k muži s šedivými vousy, který se nad nimi tyčil s tichou hrůzostrašností.

"Nemyslím si, že toho necháme," prohlásila Elisa.

Josh byl jako vždycky o něco smířlivější než ona a neklidně si poposedl na židli, zamíchal si kávu a teprve potom se na něj podíval. "Na tomhle případu děláme už dva týdny, stopujeme tu mrchu přes tři státy a vy si sem jen tak přijdete a –"

"Je to rodinná záležitost," přerušil ho klidně a upil kávy, jako by jim chtěl ještě víc naznačit, že pro něj jsou jen hloupé děti.

Právě kvůli jeho zjevné nadřazenosti a pohrdání, které jim dával jasně najevo se toho případu nechtěla Elisa vzdát, přestože jindy by s pokrčením ramen ustoupila: po pohledu na krvavé cucky z obětí by se té zrůdě nevrhala do cesty po hlavě.

Ale to by se tenhle chlápek musel chovat zdvořile.

Josh vycítil nebezpečí a tak se k němu naklonil. "Musíte mou sestru omluvit, bývá dost znětlivá, když se nám někdo snaží přebrat případ."

"Kdo si vůbec myslíte, že jste?" zavrčela podrážděně a přeměřila si ho očima; na první pohled bylo znát, že je to lovec – pod odřeným oblečením měl štíhlé tělo pantera, pohledem netěkal sem a tam, ale přesto měl o všem v kavárně přehled.

"Christopher Argent," odvětil po chvíli a pokynul.

"Skvělý," odtušila Elisa prostě. "Takže když jsme se tak krásně seznámili, co kdybyste se vrátil domů, snědl si pár žabích stehýnek a nechal nás dělat naši práci?"

Než si Josh stačil včas zarazit, Argent poklidně odpověděl: "Nemáte ani tušení, s čím si tu zahráváte; kdyby ano, už dávno byste byli doma vy a nechali mě dělat mou práci. Nebo si snad takoví skvělí lovci jako vy nevšimli, že to není obyčejný vlkodlak?"

Když oba výmluvně mlčeli, pobaveně se ušklíbl. "Museli jste dost váhat nad tím, že tělům chybí játra místo srdcí, ne?"

"Takže teď je z vás odbornej poradce?" vyštěkla.

"Jsem odborník," upřesnil a jeho průzračné oči jako by dostaly kovový lesk, "na tuhle bestii," dodal spíš pro sebe a nepřítomně se zahleděl do dálky nad jejich hlavami. "Je to tak trochu rodinná záležitost, jak už jsem řekl."

Zatvářil se, jako kdyby toho řekl mnoho a než se stačil Josh s Elisou vzpamatovat, vytáhl se na nohy a rozloučil se s nimi.

"Kretén žabožroutskej," zasyčela na jeho adresu.

"Vypadal, že ví, o čem mluví, ségra," odvětil Josh s pokrčením ramen a sklopil oči do šálku, aby se vyhnul jejímu vražednému pohledu, kterým ho propálila. "Pravda je, že nemáme tušení, co se to tu vlastně děje a on zřejmě jo, to je všechno."

"Skončil jsi?" zavrčela; Josh lítostivě přejel pohledem po poloplném šálku kávy, ale to už ho Elisa chytila za bundu. "Tak jdeme."

TOHO DNE V NOCI
Tunxis State forest

Ať se snažil jak chtěl, stále nemohl přijmout Elisinu myšlenku, že vydat se na lov ne-tak-úplně-normálního vlkodlaka i přes Argentův zákaz je dobrý nápad; ve skutečnosti byl přesvědčený o tom, že je to úplný opak.

Ovšem už dávno vzdal pokusů se s ní dohadovat; a to si přesto, že po setmění bloudili lesem a čekali, jestli na ně vyskočí ze tmy a oni budou mít dost pohotovosti, aby ho zabili dřív než on je.