⁰ELISA DAY a její třináctá komnata

KAPITOLA¹¹ Elisina nevlastní sestra

30. duben v roce 2004
Salem, Massachussets

Elisa si nejistě odkašlala, uhladila si vlasy a vzápětí si dlaně otřela o flanelovou košili, poznávací znamení všech lovců příšer na světě.

"Jsi nervózní?" zeptala se tak náhle, až se vyděsila.

"K-kdo? Já? Myslíš mě? Jako mě?" vyhrkla zděšeně a skoro převrhla šálek s horkou čokoládou, který měla položený před sebou; rychle ho chytila do rukou, aby ho na sebe nepřevrhla a sklopila oči.

Talie se zasmála a natáhla se přes stůl, aby ji vzala za ruku. "Klid, Eliso, nechci tě kousnout," prohlásila, "ani zaklít," dodala rozverně.

"Stejně je to šílený," zamumlala Elisa už klidněji. "Chci říct – vždycky jsem věděla, že jsem měla mámu, i když si na ni Josh s tátou nepamatovali, ale... čarodějka? Do háje!" vydechla a napila se čokolády, aby se uklidnila.

"Morgana vždycky měla svý důvody," odvětila Talie.

"Promiň, že jsem trochu v šoku, když se v dospělosti dozvím, že jsem napůl čarodějka, když jsem je celej život lovila," odsekla jízlivě.

"Ani ne napůl," řekla Talie opatrně a pokrčila rameny, když se na ni Elisa nechápavě zadívala. "Máš v sobě nějakou čarodějnickou krev, ale když se Moc neprojevila do týhle doby, je docela pravděpodobný, že jsi normální."

"No, neříkám, že by nebylo super umět pár kouzel..."

Talie se na ni šelmovsky usmála. "Doufala jsem, že to řekneš!" vzdychla spokojeně. "Něco bych tě mohla naučit, když už jsme u toho."

"Takže, eh, Talie," začala Elisa do ticha, které se v kavárně rozhostilo a pro jistotu se k ní ještě naklonila, aby ji zaslechla jen ona, "když je moje máma čarodějka... Jsi opravdu moje super teta, nebo...?"

"Jsem taky čarodějka, jestli myslíš tohle; a tvá sestra."

"Skvělý," zamumlala a promnula si spánky, "vždycky jsem chtěla starší sestru a teď jednu mám! A rovnou čarodějku. Protože naše... matka je taky... čarodějka," domlčela se. "Budu zvracet."

Její nová nevlastní sestra se trochu odsunula, aby nebyla v zóně bezprostředního nebezpečí a něžněji a podstatně chápavěji se na ni usmála. "Chápu, že je pro tebe těžký to vstřebat, ale... no, zvykneš si. A jestli půjdeš na Sabat, dej si pozor, jo?"

Elisa se zarazila. "Jak víš, že –? Jasně: jsi čarodějka."

"Jako mnohé tady," odtušila Talie a kývla bradou směrem k dvojici postarších žen u vedlejšího stolku. "Šťastný Beltine, sestro," zamrkala na ni.

DALŠÍHO DNE RÁNO

Probudila se příjemně unavená, ale přesto unavená – zabořila tvář hlouběji do polštáře a nasála pach kouře; neubránila se ale lehkému doteku prstů na nahých zádech; spokojeně se usmála schválně tak, aby to neviděl.

"Taky ti přeju dobré ráno," zašeptal jí tiše do vlasů.

Elisa se ušklíbla a rozprostřela si zrzavé prameny na polštář, zatímco se nad ní laškovně usmíval s tím svým temným úsměvem.

Letošní obětí, která měla uctít tu jejich praštěnou bohyni plodnosti, byl notně vyděšený pošták s krvavým škrábancem na líci; kroutil sebou na kamenném podstavci, zatímco se nad ním hladově tyčilo několik postav.