první listopad, r. 2002
ve státě Massachusetts
Elisa Day byla stará jednaadvacet let, osm hodin a šest minut, když se probudila uprostřed lesa.
Nejdřív ze všechno vykašlala všechno listí a hlínu, kterou měla v puse a znechuceně se otřásla, když si všimla, že se mezi tím, co mělo být její brzkou snídaní, kroutila dlouhá žížala, která jako by tančila do rytmu bezhlesé hudby.
Pokud se za hudbu nedal považovat ten strašný jek.
Převalila se na záda a zamžourala skrze pootevřené oči na oblohu: naštěstí ji výhledu bránil rozložitý baldachýn listů, jinak by asi oslepla.
"HEJ, TY OŽRALO! TADY NEMŮŽEŠ BÝT!"
Zmateně se otočila po hlase a uvědomila si, že pravděpodobně – alespoň podle bolesti ve spáncích – vyspává kocovinu někde v parku a vzhledem k postupující hodině tu uvádí v rozpaky ctihodné obyvatele.
Vyškrábala se na nohy a podivně se zhoupla v kolenech, než stačila nabrat rovnováhu a protáhla se keři na cestičku.
"Pardon," zabručela ochraptělým a nějak hlubším hlasem směrem k podrážděnému správci pořádku v parku, který se s odfrknutím otočil a začal si vykračovat kupředu s vysoko zvednutými koleny.
Elisa se otočila po podivném chichotu, který se jí ozýval za zády a překvapeně sjela pohledem tři dívky, sotva šestnáctileté: na nohou měly brusle a celé byly omotané chrániči a úzkými proužky látky, což bylo to jediné, co měly právě na sobě.
Popošla k jedné z nich, která se tvářila nejméně slaboduše, nicméně když se Elisa co nejmileji zeptala: "Půjčila bys mi na chvilku mobil?", okamžitě zrudla.
Přesto se jí podařilo vytáhnout ho z ledvinky třesoucími se prsty a vtisknout jí ho do rukou, aniž by ho pustila na zem: Elisa ho nechala být, odvrátila se a vyťukala do něj Joshovo číslo; trvalo sotva pár vteřin, než jí začala brnět kapsa.
Zmateně vytáhla z džínů Joshův mobil a hleděla na něj.
Vyklopila displej a zkontrovala kontakty, ale zdálo se, že je to opravdu Joshův mobil a nějakým způsobem se jí dostal do kapsy. "Tak díky," prohodila směrem k dívce, vrátila jí mobil a rozešla se kupředu, aniž by se dívala do strany, takže nadskočila úlekem, když ji dívka popadla za rukáv.
Když se na ni Elisa otočila, rychle ji pustila a zrudla ještě víc. "Já- já," vykoktala a celá se jako by vcucla do sebe. "Zavoláš mi?" vyhrkla poté.
Elisa na ni vykulila oči, ale po chvíli letmo pokrčila rameny. "Jo."
Divný, pomyslela si, sotva dívka zase zrudla a zamumlala něco o tom, že se jmenuje Jane a že bydlí nedaleko, zatímco se její kamarádky za jejími zády culily. Hodně divný, dodala a vyrazila proti proudu ranních návštěvníků.
O HODINU POZDĚJI
Slastně si polila lívance ještě jednou dávkou javorového sirupu: i když nechápala, kde se v ní tahle podivná touha na sladké vzala, cpala se dál.
Postarší číšnice v malém podniku, na který dorazila hned, jak vyšla z parku, se na ni uculovala a nalévala ji další malinové limonády, zatímco jí při té příležitosti pohladila po ruce, smetla neviditelné smítko z ramena, nebo ji pocuchala vlasy.
Zvláštní, pomyslela si Elisa znovu a upila limonády.
"Zdá se, že máš něco, co je moje," ozvalo se jí za zády podivným, melodickým hlasem, který jako by odněkud znala.
ČTEŠ
⁰ELISA DAY a její třináctá komnata
FanfictionMEZI ROKY 1981-2006 PREQUEL ¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží Elisa Day si jako Divoká růže vydobyla mezi lovci své jméno a postupem času se stala legendou stejně jako její jmenovkyně z písně. Ovšem jaký byl její život předtím, než se setkala s Win...
