"Je tu krásně, viď?" pronesl a aniž by čekal na odpověď, tiše pokračoval: "Kdybych měl svořit tisíc květů, žádný by nebyl tak krásný jako to, co příroda dokázala vytvořit sama."
Váhavě přitakal a zadíval se na letní louku.
Starší anděl se na něj podíval s mírným úsměvem a položil mu ruku na rameno. "Nevíš, o čem tu mluvím, viď? Jsi ještě moc mladý na to, abys pochopil, co Otec na Zemi vytvořil a jaké následky by to mohlo mít."
"Následky, bratře?" osmělil se zeptat.
Konečky prstů pohladil okvětní plátky růže. "Ty jsou pyšné," řekl starší anděl a aniž by to vysvětlil, zamžoural očima na jasné nebe: vypadalo to, že přemýšlí, jaká slova použít. "Tohle všechno," řekl nakonec a rukou obsáhl louku, nedaleký břeh jezera s plovoucími lekníny na hladině a vítr šumící v lesích, "Otec stvořil pro lidi."
Přikývl; tomu rozumněl. "Ano, bratře."
"Aby se radovali, smáli se a žili," pokračoval anděl rychleji a zadíval se na své ruce, které pomalu sevřel v pěst, "aby byli šťastní a dělali radost Jemu."
"Nám také," namítl zbrkle a oči se mu rozhořely, "aby se radovali a my mohli mít radost z nich, aby žili a my mohli žít nad nimi v Nebi, abychom nad nimi bděli a přinášeli jim dary, lásku a svou úctu, jakou ty přinášíš svým květinám!" Sklonil hlavu, když si uvědomil, že příliš mluvil. "Odpusť, bratře."
"To je v pořádku," odvětil starší anděl a s mírným úsměvem mu přejel koncem křídla po tváři. "Jen mluv, bratře. Máš pravdu," uznal mírně, "naprostou pravdu. Řekni mi, proč Otec stvořil člověka smrtelného? Mohl mu přece darovat věčný život a křídla."
Mladší anděl znejistěl: tohle byla skoro hříšná myšlenka.
Na chvíli nad tím přemýšlel, překvapený změnou tématu, zatímco starší anděl trpělivě čekal a stál nad ním, jeho bratr si prohlížel květiny, lesy, jezero a louku ve snaze najít odpověď.
"Protože... Protože jsou krásní," vyhrkl najednou.
"Duše je přece také krásná a je nesmrtelná."
"Ano," souhlasil mladší anděl opatrně, "ale tělo je krásné, protože je smrtelné. Protože... Protože jako květina se zrodí a uvadne, člověk se narodí a zestárne: pomíjivost je činí prchlivými a nádhernými.
Protože všechna krása musí zemřít."
ČTEŠ
⁰ELISA DAY a její třináctá komnata
FanfictionMEZI ROKY 1981-2006 PREQUEL ¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží Elisa Day si jako Divoká růže vydobyla mezi lovci své jméno a postupem času se stala legendou stejně jako její jmenovkyně z písně. Ovšem jaký byl její život předtím, než se setkala s Win...