⁰ELISA DAY a její třináctá komnata

KAPITOLA⁰⁵ Elisa Day od teď navždy!

10. srpen roku 1992
Newport v Coloradu

Bolestně zavřel oči, když dva a půl ženského hlasu začalo zpívat Happy birthday to you hlasem zcela nepodobným původní verzi Marylin Monroe.

V té nestřežené chvíli Fiona využila příležitosti a položila mu na hlavu narozeninový klobouček, který pro jistotu upevnila pod bradou tenkou gumovou šňůrkou, co se Joshovi zařezávala do měkké kůže.

Když je zase otevřel, stály před ním Fiona, Prim a Elisabeth.

Otec toho měl jako obvykle poslední dobou tolik, že se ani nestihl vrátit včas na šestnácté narozeniny svého syna, protože mu vlkodlak ve Philadelphii byl milejší.

Josh s ním na okamžik docela i souhlasil, ovšem jen dokud nezpozoroval, jak jeho macecha Fiona vykouzlila zpoza zad výstavní dort a jeho mladší sestra Elisabeth zase výraz, který vyjadřoval něco mezi akutní bolestí zubů a úsměvem.

Proti jeho vůli se mu v ústech seběhly sliny.

Než však stačil zabořit tvář do polevy a udusit se jí, Fiona vytáhla fotoaparát, který dostala od Hanka k posledním Vánocům a nezačala s pronikavým bleskem fotit každý jejich pohyb.

Elisabeth to snášela s tichým, výhružným vrčením, mhouřila oči před záblesky a ohrnovala rty ve šklebu, který se co nevidět změní v zuřivý jekot, následovaný bušením desetileté dívenky do schodů a prásknutím dveří.

Do toho všeho ho jeho nevlastní sestra Prim zatahala za rukáv; otočil se k ní, protože s ní vždycky měl víc trpělivosti než Elisabeth.

Ostatně měl zkušenost s mladšími, otravnými sestrami.

Prim stáhla svou ruku z jeho nové košile a strčila si prst do nosu a teprve potom promluvila: "Pomáhala jsem s dortem," oznámila mu; když ji pochválil, dodala: "Než sfoukneš svíčky, musíš si něco přát. Potom se ti to splní."

Náhle zrudlému Joshovi proběhlo hlavou hned několik myšlenek, které by chtěl, aby se staly skutečností.

Než však stačil nad některou z nich ještě víc zrudnout, Fiona mu položila dort na stůl a vybídla ho, aby sfoukl svíčky: ihned vzápětí zpola oslepeného Joshe s dortem vyfotila a odtančila do kuchyně pro talíře, příbory a skleničky s džusem.

Josh využil příležitosti a rychle sfoukl svíčky.

"Co sis přál?" ozvala se Elisabeth, když se posadila před něj a hodila mu do klína nedbale zabalený dárek, složený více z izolepy než z něčeho jiného.

Změřil si balíček pobaveným pohledem a potom se přes něj zadíval na ni. "Nikdo ti neřekl, že to nikomu nemáš říkat? Jinak se přece přání nesplní," dodal hlasem zastřeným skepsí a ušklíbl se, když začal trhat okrasný papír. "Příště mi to dej do taštičky."

BĚHEM NOCI

Netrvalo dlouho, než Fiona odvedla zívající a rozcuchanou Prim do postele: byla tak unavená z několikahodinnového zírání na temné nebe, že ani neprotestovala.

Elisabeth se pohodlněji uvelebila v rozkládajím lehátku a také zívla. "Takže... Co sis přál? Řekni mi to, když to řekneš svý mladší sestře, tak se to nepočítá!" vyhrkla, když viděla, že se jen potuleně usmívá a mlčky kroutí hlavou. "Sketo!"

"Dík za ten deník," odvětil jen a poklepal na kožené desky.

"Koupil ho táta," přiznala, "když jsme byli ve městě, byl v jednom akti– anti– v obchodě s papírama a tak."