Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 3.

„Páni, zlato, ten je nádherný!" zvolala nadšeně, když si důsledně prohlížela náhrdelník složený ze zlatých kroužků, na nichž visel přívěsek ve tvaru E, jenž byl vykládaný lesklými kamínky. Konečně upřímný úsměv, co ji vycházel ze srdce! Zaradoval jsem se spokojeně a nechal ji znovu, aby mi skočila do náruče - div jsem neškobrtl a nezakopl. Její rty mi věnovaly polibek, během něhož jsem cítil slabé štípání statické elektřiny, co mezi námi přeskakovala. „Děkuju ti strašně moc za to," vmotala mi ruce více do vlasů a přitáhla se ke mně celým svým tělem.

„Miluju tě, opravdu," zašeptal jsem ji do rtů a rukama ji něžně jezdil po zádech nahoru a dolů. Cokoliv bych dal za to, abych si tento pocit mohl udržet už navždycky, abych si ho v sobě mohl pamatovat aspoň během dalšího odloučení. Snad každá část mého těla vnímala plnými doušky její přirozenou vůni, kterou mi úplně pomotala hlavu.

„Louisi, já -," zasekl se Niall mezi dveřmi, když nás uviděl stát v objetí a rty Eleanor se zrovna lehce dotýkaly mého obzvláště citlivého místa pod uchem, až mnou projíždělo mrazení od páteře až po konečky prstů na nohách. „Můžeš na chvilku? Volali z managementu," sklopil diskrétně pohled na zem, aby na nás nezíral tak, jak doposud.

„Minutku, lásko," políbil jsem ji zlehka a nechal ji stát samotnou ve svém pokoji, než se viděl za ostatními, co s bledými tvářemi stáli v obýváku. Kdo umřel? „Co se stalo? Se Simonem něco, nebo...?" počítal jsem radši hned na začátku s tím nejhorším, což se mi nakonec, naštěstí, nepotvrdilo.

„Co? Ne, ten tu bude strašit ještě sto let po nás," odfrkl si Zayn skoro pohrdavě, což mě relativně překvapilo, ale zároveň relativně uklidnilo - nebudu muset aspoň v nejbližší době do smokingu. „Ale, jak jsme měli domluvené to volno... nebude. Jde o to, že už teď 'This Is Us' začíná dosahovat na určité rekordy v počtu předem vyprodaných lístků, takže se management rozhodl, že by bylo dobré mu ještě trochu dopomoct do více kin po ostrovech. Jinými slovy, do třech dnů vyjíždíme do Dublinu," objasnil mi, neboť já si v tu chvíli pravděpodobně musel sedět na vedení a úplně ho nevnímat. Jediný, kdo z této informace mohl mít skutečnou a nefalšovanou radost, musel být pravděpodobně Niall, jemuž se právě naskytla jedinečná příležitost vrátit se na chvíli do vlasti. Ale my? A jak já asi teď vysvětlím doma, že to nakonec nedopadne, i když bych si to tolik přál?

„Možná, že i ten smoking bych radši na těch pár desítek minut vyndal ze skříně, než toto podstupovat," zamrmlal jsem si pro sebe pod nosem, i když oni na mě nechápavě upřeli své pohledy. „To byste nepochopili!"

STELLA:

Vzbudila jsem se až do relativně silné záře - minimálně vzhledem k tomu, že má postel stála stále v Londýně - do níž jsem si dokázala jen trochu dezorientovaně promnout oči. Možná mi nedocházelo, co se kolem mě děje, možná jsem si to ani uvědomovat nechtěla, ale fakt, že mé rty hřály, jako už dlouho ne, mě trochu znervózňoval. Ztěžka jsem se posadila na své posteli a s nemalým překvapením zjistila, že na svém předloktí, mám malou modřinku. Hm, že by živější sen při němž jsem se i ze spaní mlátila? Rozkoukávala jsem se kolem sebe, až mi pohled padl na několik chaoticky poházených kousků svého oblečení, které jsem měla na sobě včera. Že by ten sen byl až tak opravdový?

Vždyť já jsem nahá! Vykřikl mi v hlavě ten jeden hlásek, co byl reálnější, než ten druhý, co se ujišťoval, že je to pouze náhoda, či sen. Instinktivně jsem si k sobě přitáhla peřinu ještě o něco víc, jakoby mě mohl někdo vidět, a ve tvářích automaticky zrudla rozpaky. Sakra, sakra, sakra! Jsem tu sama - nebo ne? Mám tu snad někoho, kdo mi momentálně okupuje koupelnu? Darrena? - Darrena? - Jo, Darrena! S kým jiným ses včera asi vyspala? Já o nikom jiném nevím. - On stačí!

„Ty seš tak pitomá!" mručela jsem tiše a měla nedaleko k slzám. „Jak jsi mohla být tak naivní? Vážně jsi věřila tomu, že se tu vzbudíš v jeho náručí a budete žít šťastně až do smrti? Jak jsi mohla? Jak jsi mohla něco takového dopustit?" rozběhla se mi slza po tváři, které jsem nedokázala zabránit. Bylo mi ze sebe zle. Tak naivní a tak pitomá!

Posbírala jsem se ztěžka z postele, přikrývku si pečlivě držela na své hrudi a rozkoukávala se kolem sebe. Ze podlahy sebrala volně pohozenou podprsenku, co mi patřila, a položila ji na mou mikinu, abych po ní nešlapala. V krku se mi udělal knedlík a žaludek se mi nervózně stáhl. Tohle se nikdo nikdy nesmí dozvědět! Nikdy! Udělala jsem několik kroků směrem ke skromné koupelně připojené k malému pokojíčku s postelí a jiným základním nábytkem, když můj mobil položený na nočním stolku u mé postele slabě cinkl, aby ohlásil příchozí zprávu.

Neznámé číslo. Slabě a velmi nedůvěřivě jsem se na jeho display zamračila - chuť pokračovat ve čtení dál mě okamžitě přešla. „Díky za příjemný večer, někdy bych si to rád zopakoval. Co hlava? Dxx" Přečetla jsem si rychle a pocit úzkosti mě objal ještě pevněji - myslel to vážně, to co mi napsal?

Cítila jsem, jak se celá nevědomky třesu, ale i přes to, že jsem se snažila to co nejvíce potlačit, nešlo to. Co když se to někdo dozví? Pravděpodobně jediná věc, která se mi honila hlavou, než ji přebila otázka podstatně děsivější. Ale co když jsem s ním náhodou těhotná? Hlava se mi jenom při té představě zhroutila do dlaní a já jen silou vůle zabraňovala slzám, které se mi draly do očí. Prožívala jsem skutečnou a nefalšovanou osobní krizi, když v tu se ozvalo zaklepání na dveře, jež se mě pokusilo vrátit zpátky do reality. 

1st update: 12. března 2014

Corrected: 2. listopadu 2017