Blind love...

45. nejhorší i nejlepší den v jednom.

" tebe na tom pohřbu nechci  vidět nebo už tě vážně zabíjí když se to nepovedlo teď ty parchante jeden." tohle jsem ještě stihla křiknout  ještě než mě vyvedli z domu a naložili do auta. No a tohohle bude ještě velký průser za tohle asi Liama moc nepotěším.  Jen škoda že neuvidím ten jeho výraz až mu zavolaji že jsem ve vazbě kde určitě budu kdo ví co z toho bude a co mi hrozí. Vlastně mi to je jedno otec si to zasloužil a podle mě si zasloužil víc. Jen jestli ho na tom pohřbu uvidím vážně za sebe neručím snad se mnou půjde Liam.

* pohled Liama *

Přijel jsem domů a Rosie jsem nikde nenašel. Neřešil jsem to pokud někam šla tak jedině za kamarádkou se vybrečet. To chápu takže ji to nemám za zle také by mě vzalo úmrtí v rodině a stejně tak jako ji pokud by mi to byl hodně blízký člověk tak jako právě u ni.

Šel jsem zabit čas do pracovny. Zrovna jsem dělal něco důležitého a byl jsem do toho strašně zábrany,že když mi začal zvonit mobil až jsem se lekl.
Tohle číslo vážně neznám nevím kdo by to mohl být,ale třeba je to důležité.

*prosím?* zeptal jsem se a čekal kdo se ozve.

* dobrý den je u telefonu Liam Payne?* stále jsem netušil kdo to může být.

* ano to jsem já a kdo jste vy?*

*tady policie. Voláme kvůli tomu že tu máme  údajně vaši snoubenku pokud to je tedy Rosie Parker.* si snad dělají prdel co by Rosie dělala na policii.

* ano to je moje snoubenka a co se stalo?* tohle je vážně co mě zajímá.

* no jak bych vám to řekl. spíše by bylo lepší kdyby jste dojel. Stejně to je potřeba.* no tak to je super.

* no dobře za chvíli tam budu  nashle. *  zavěsil jsem to a hned jsem šel. Ještě jsem si tedy pobral důležité věci. A mohl jsem vyrazit směr policie.

Hned jak jsem dojel na místo jsem si to hnal dovnitř abych se konečně dozvěděl vše co se stalo.

Tam na mě hned spustili a já během chvíle věděl co vše se stalo a co Rosie provedla.
Nemohl jsem to nějak vše pobrat.  Nějak jsem si nedokázal představit Rosie se zbraní a už vůbec ne jak míří na svého otce. Ano vím je to zmetek už jen to tomu nasvědčuje že prodal vlastní dceru. Jen nějak nechápu Rosie no asi měla babičku radši než svého otce proto byla schopna toho co provedla. Nebudu ji to mít za zle asi bych udělal to stejné.  Prostě zaplatím kauci a pojedeme v klidu domů kde pomůžu Rosie zařídit pohřeb. Bude to teď pro ni těžké jít na pohřeb a pak dělat šťastnou na rodinné oslavě která se koná ohledně naší svatby.

* pohled Rosie*

Divila jsem se že Liam mi nic neřekl jen zaplatil. Mě pustili a bez nějakých řečí nebo nadávek jsme jeli domu. Nechápala  jsem to,ale na jednu stranu jsem byla ráda tohle bych už fakt nezvládla vážně ne.

" pomůžu ti zařídit pohřeb pokud chceš a nezařizuje už jo tvůj otec." tohle jsem zrovna slyšet nechtěla. Snažila jsem se udržet pláč a normálně odpovědět.

" o otci prosím nemluv nechci o něm nic slyšet a ano budu to zařizovat já a nechci pomoct to po tobě chtít nemůžu už vůbec ne aby jsi to platil nějak to  udělám,ale děkuji." tohle vážně nejde.

" ale zlato mě to nevadí takže uděláme to spolu trvám na tom takže už ani slovo nebudeš někde shánět peníze já jich mám dost a za chvíli budou i tvoje  vlastně už je k dispozici máš takže prostě ti pomůžu." řekla jsem někdy jak je milý a sexy? asi ne i když za poslední dobu snad i často vážně se změnil.

Jen jsem kývla a více už jsem to nekomentovala.  Nebyl důvod.

* Den pohřbu a také den večeře.*.

dnes je den pohřbu vše jsme s Liamem zařídili no spíše on ale to je jedno.  Zrovna se chystám a vůbec to nedávám vím,že budu bulet jako želva  a pokud tam bude můj otec neudržím se to vím jistě. Ještě že tam se mnou bude Liam a bude mě podporovat tak jak slíbil.

" bude to v pohodě  neboj zvládneme oboje sice toho bude moc ale mi to spolu zvládneme." je vážně milý jen jsem se usmála a sama od sebe ho políbila. Tohle dělám poslední dobou často. Vydali jsme se k autu a mohli jsme vyrazit. Čím blíže jsme byli tim mě bylo hůře.

Už je konečně po pohřbu otec se tam neobjevil a nebo jsem si ho prostě nevšimla a to je pro mě i lepší. Vše proběhlo v klidu. Sice jsem brečela a byla jsem úplně vy víte kde,ale byl tam pro mě Liam který mě celou dobu držel a byl mi oporou. Vážně tohohle kluka začínám milovat je to divné,ale bude to tak neříkám že jsem hned zapomněla na Harryho to zase ne,ale něco málo pravdy na tom všem bude.

" jestli nechceš na tu večeři zruším  to myslím si že tohle všichni pochopí."

" to je v pořádku nic neruš.  Já to zvládnu a vše bude v pohodě uvidíš." usmál se a položil mi ruku na stehno.

" zlato venuj se řízení ať taky dojedeme dom a ne do nemocnice." Prostě jsem si z něj musela udělat srandu..

Doma jsme měli sice ještě dost času,ale já jsem se přeci jen začala pomalé chystat. Měli k nám přijet Liamovi rodiče i sestry tak jsem přeci jen chtěla být co nejdříve nachystána  to stejné i Liam.

" vyfotiš nás zlato?" promluvila na mě Liamova máma.  " ano chtěli jako rodina vyfotit. byla to vážně hezká fotka a na mě vše najednou zase dolehlo  já vlastně žádnou rodinu už nemám nemám nikoho a to je na všem to nejhorší asi bylo lepší kdyby se vše zrušilo  teď vím že ta večeře nebude dobrý nápad.

" zlato pojď vyfotím tě s Liamem  chci i vaši fotku tak šup." probrala mě Karen z mého myšlení. Předala jsem ji foťák a šla za Liamem. Abych na sobě nedala nic znát obejmula jsem Liama a co nejvíce to šlo jsem se usmála aby to byla co nejhezčí fotka a všichni byli spokojeni.
Po focení jsme mohli konečně vyrazit do restaurace kde se měla večeře konat a kde čekali další lidé.