Blind love...

32. všechno je na nic.

Zavěsila jsem a rychle na sebe hodila první věci co mi přišli pod ruku,ale ještě než odejdu zajdu za Niallem on v tom má určitě prsty.

" v tom co se stalo Harrymu máš prsty ty že?" byla jsem vážně vytočená a bylo mi jedno jestli to uslyší Liam. Protože pokud v tom má Niall prsty seru na vše a nic sním mít nebudu.

" co myslíš nějak jsem tebe i jeho musel potrestat a tohle byl dobrý způsob." ten jeho úšklebek nejradši bych mu jednu vrazila.

" víš co jdi někam seru na tebe a na to,že mám za tebou dojít." měla jsem se k odchodu.

" v tom případě to řeknu Liamovi." už mě začíná vážně srát.

" a já nezapomenu dodat,že jsi mě vydíral přes postel." bouchla jsem dveřmi a co nejrychleji vyběhla ven z domu. Zastavila jsem první taxi a jela k nemocnici kde měl čekat Zayn.

Mám smíšené pocity s toho,ze vlastně vše může Liam vědět, taky co vážného se stalo Harrymu a prostě vše mám teď v hlavě, ale stejně mě ze všeho nejvíce zajímá jak je na tom Harry. Nic jiného není podstatné pokud to Liamovi řekne je mi to jedno je mi jedno co mi udělá jediné co chci je,aby byl Harry v pořádku o to teď hlavně jde.

Dorazila jsem před nemocnici. Zayn tam čekal přesně jak slíbil. Hned jsem za ním doběhla a obejmula ho. Snažila jsem se zadržet slzy. Musím vše Zaynovi říct, bude to tak lepší.

Se Zaynem jsme šli dovnitř si sednout a čekat až Harryho konečně do operují a řeknou nám co sním je. Já jsem mezi tím Zaynovi vše řekla.

" takže je to prostě moje vina. Měla jsem dávat větší pozor mělo mě napadnout,že nás jednou někdo uvidí před školou nebo prostě někde." byla jsem vážně v koncích,minuty utíkali a stále se nic nedělo.

" není to tvoje vina. Neboj bude v pořádku jen mám spíše teď strach o tebe,aby ti Liam nějak neublížil." jsem ráda, že má Harry takového kamaráda a já jsem měla tu čest ho poznat.

" o to se nějak nestarej nějak to přežiji. Snad nebude takový aby mi nějak moc ublížil nebo tak. Teď jde hlavně o Harryho a o to,aby byl v pořádku." jen jsem se aspoň trochu snažila usmát.

Nevím ani jak dlouho tady už sedíme nějak nemám pojem o čase. Mobil  jsem si pro jistotu vypla. Nevím co se děje doma a radši to ani nechci vědět.

Konečně vyšel ze sálu doktor. Že Zayna znal tak nám řekl jak na tom Harry je. Naštěstí je to v pohodě a není to nějak vážné. Jen zatím spí a máme se za ním stavit až zítra. Co jsem zaslechla tak má zlomenou ruku,otřes mozku a nějaký pohmožděniny co spíše udělali erbegy.

z velké části se mi ulevilo,když vím,že je v pořádku. Teď jen mám strach jet domů. Nevím co tam se bude dít.
Odvážila jsem se zapnout mobil kde nebyla ani jedna zpráva ani zmeškaný hovor no prostě nic.

" už jsme tady k ničemu chceš hodit domů?" promluvil na mě Zayn a tím mě zase dostal na zem. Jen jsem kývla a oba jsme opustili nemocnici.
Poprosila jsem Zayna,aby zastavil kousek od domu,třeba tu je nějaká naděje,že to přece jen Liam neví.

Došla jsem domů a otevřela dveře. Ještě než jsem stihla zavřít už byl u mě Liam. Měla jsem strach co SD bude dít.

" kam jsi utekla? Stalo se něco?" promluvil jako by nic. Asi vážně nic neví. No bůh ví co bude zase Niall chtít.

" ne nic jen volala Lucy,že se sní rozešel přítel byla s toho špatná a proto jsem spěchala za ní."snad mi toto uvěří a bude to jako odpověď stačit.

" aha aspoň jsi to mohla říct." nic už nenamítal a odešel nejspíše do kuchyně, já aby se neřeklo jsem ho následovala. No spíše to bylo kvůli hladu a taky aby si nastěžoval,že jsem pořad jen zavřená v pokoji a netrávím sním žádný čas.

V tichosti jsme seděli u stolu naproti sobě a jedli. Niall tu nebyl se divím,ale je to lepší. Mám stále strach. Nevím čeho je schopný když ho vůbec neznám. No ani ho poznat nechci.