Pustit song !!! (Avril Lavigne - When You're Gone)
Stojím tady, uprostřed našeho obýváku. Všechno je potemnělé a prázdné. Ale pořád stejné jako když jsem odsud odcházela. Jen něco mi tady nesedí, flašky od alkoholu všude okolo pohovky.
Nemůžu uvěřit tomu, že tohle býval můj a mámin byt. Ten šťastný smích, který se tady každý den rozléhal. Příjemná atmosféra... Je to pryč.
Leknutím jsem nadskočila, když jsem z vedlejší místnosti zaslechla hluk, pomalu přejdu do kuchyně, ze které se ten zvuk ozval.
Zalapu po dechu, když vidím mužskou postavu, která má v rukou střepy nejspíš od rozbitého hrnku. Můj pohled se zastaví na jeho tváři a já mám pocit, že kolabuji. Ty oči, ty oči o kterých mi maminka vyprávěla, hnědé vlasy, bradka. To všechno sedělo.
''Panebože.'' uniklo mi z úst dost hlasitě na to aby to slyšel i on. Jeho pronikavý pohled se zaměřil na mě. Nedokážu poznat na co teď myslí, ale vím, že má v hlavě stejný zmatek.
''Ta-tati.'' vykoktám ze sebe a nevěřícně si dám ruku na ústa. Střepy, které svírá v ruce s hlasitými rankami dopadnou na zem. Jeho postava se rychlými kroky přesune ke mně.
Chce mě obejmout? Nejsem schopná se bránit a on si mě tak vtáhne do náruče. Máma měla pravdu, jeho vůně je vážně omračující. Objetí mu nejsem schopna opětovat, ale zabořím hlavu do jeho ramene pod náporem vzlyků, které nemůžu zastavit.
''Ššš, už je dobře, jsem tady.'' zašeptá a jeho ruka mě hladí ve vlasech, chci mluvit chci křičet a řvát, ale nejde to.
Odtáhnu se od něj a snažím se pořádně nadechnout. ''D-dobře ?! Myslíš si, že je mi dobře?!'' začnu řvát a doufám, že to zní aspoň trochu tak jak chci. ''Riley...'' osloví mě.
''Celých 19 let jsem žila ve lžích, znám tě jen z vyprávění, a ty se tady teď objevíš a budeš mi tvrdit, že už je dobře?!'' přeruším mu to co chtěl říct.
''Tvoje matka měla důvod ti lhát!'' zařval na mě naopak on a já se leknutím přikrčila. No tak Riley nebuď slaboch.
''Opravdu?! Tak jaký byl teda ten zatracený důvod říct mi, že jsi po smrti!'' zaječela jsem tak hlasitě, že to museli slyšet i lidé na ulici.
''Kde si sakra byl když jsem tě potřebovala? Nechal si mě tady v těch nejhorších časech... Víš co to bylo? Každý den jsem si naivně myslela, že třeba to není pravda a ty se jednou objevíš ve dveřích, ale ty jsi jednoduše radši zmizel!''
''Riley poslouchej mě.'' zašeptal a já jsem si frustrovaně zajela rukama do vlasů. ''Poslouchej mě!'' zvýšil hlas. ''Zpanikařil jsem... Bylo mi 26, když mi tvoje matka řekla že je těhotná se mnou, prostě jsem zpanikařil, sebral jsem si svoje věci a vypadl odtud. Tvojí mámě jsem napsal jediný, jeden jediný dopis.'' odmlčel se.
''Nechtěl jsem aby si věděla, že žiju, chtěla by si mě vídat a vědět kdo je tvůj otec.'' jeho slova mě ranila, on mě nechtěl. Nechtěl mě.
''V tu dobu jsem to nechtěl, nechtěl jsem se vázat na dítě, ale postupem času...'' jeho odmlky mi začínají vadit.
Jako by mu nohy přestaly sloužit, spadnul na kolena a hlavu složil do dlaní. ''Potřebovala si tátu, a já tady nebyl, tak moc mě to mrzí, tak moc!''
Z jeho očí vytékaly pramínky slz, něco mě donutilo mu věřit. Klekla jsem si k němu a moje paže ho instinktivně objaly. Začala jsem ho konejšivě pohupovat. ''Tak moc jsem potřebovala tátu.'' zašeptám.
Nemůžu uvěřit co se tady děje. Sedím na zemi v objetí, s mým tátou. Já mám tátu.
''J-já vím, že je pozdě, ale chci být zase tvůj otec, nechci tě ztratit, znovu už ne. Vím, že jsem táta na baterky, na nic ale zlepším to, jen jestli mi dáš ještě šanci.'' jeho hlas byl nakřáplý a zlomený.
''Potřebuju trochu času.'' vypadlo ze mě až moc chladně. Ale je to pravda, potřebuju si všechno srovnat v hlavě, uspořádat si můj pomatený život.
''Promiň mi to.'' zašeptá. Ráda bych řekla, že na to můžu zapomenout a začít od znova, ale vzpomínky neumírají.
''Dej mi důvod ti to odpustit.'' povolím své objetí a odtáhnu se od něj. Oba se postavíme na nohy.
''Dej mi důvod proto, aby si byl znovu mým tátou.'' zašeptám a s těmihle slovy utíkám z bytu pryč. Jeho vzlykání mého jména mě brzdí, ale i tak se snažím běžet dál.
Schody beru po třech, div si nezlomím nohu, ale nakonec se dostanu ven z toho zmatku. Z toho všeho.
Chci utéct, někam daleko, od tohohle všeho, od všech.
