Ahoj, díky za 200+ přečtení :)) a chtěla bych vás poprosit když díl přečtete zanechte hvězdičku a nebo komentář, podle toho líp zjistím, jestli se příběh líbí.
''Tady zaparkuj.'' řekl Zayn. Poslechla jsem ho a zaparkovala. Všichni jsme vystoupili z mého auta. Nevěděla jsem kam jít a tak jsem čekala co se bude dít. K mému překvapení ke mně přišel Niall a dal mi ruku kolem ramen.
''Připraveny na zahajovací párty?'' usmál se na nás Zayn. Miranda nadšeně přikývla zatímco já jen nečinně stála, proč jsem byla tak blbá a řekla že půjdu? Oh vlastně už vím... Abych naštvala Harryho.
Což se asi povedlo, celou dobu se na mračí. Teď nevím z koho jde větší strach, jestli z Harryho nebo Zayna.
Kluci nás zavedli do jedné z mnoha budov kampusu. Hudba byla tak hlasitá, že jsem si chvilkama myslela, že mi bouchne hlava. ''V pohodě?'' zeptal se mě Niall, když se usadil na barovou židličku. Přikývla jsem a sedla si k němu. Vypadalo to tady vážně jako v baru, dokonce tady byl i barman.
Niall mi podal kelímek s jakýmsi fialovým nápojem, váhavě jsem k tomu přičichla. ''Nechci tě otrávit.'' zasmál se Niall. Polkla jsem a odvážně se napila. Na to jak hnusně to vypadalo to chutnalo skvěle.
Najednou se k nám odněkud přiřítil Harry. Mrkl na Nialla, popadnul mě za paži a než jsem se vzpamatovala byla jsem s Harrym úplně v jiné místnosti mimo dosah hudby.
''Co to sakra-'' jeho ruka přistála na mé puse. Zatlačil mě dozadu a já narazila na tvrdou stěnu. ''Chceš mě nasrat?'' vyjel na mě, ráda bych mu odpověděla, že jo ale jeho ruka mi brání. Odsunula jsem jeho ruku pryč, ale jeho ruce bleskově zvedly ty mé a držely mi je nad hlavou.
''Mohl bys mě pustit?!'' zasyčela jsem přes zuby. ''Proč si mi řekla, že na párty nejdeš , ale Niallovy si řekla, že jdeš?!'' tss, odpovídat na otázku otázkou, debil.
''Nechápu, co ti sakra vadí.'' vyškubla jsem mé ruce z jeho stisku a dala se na odchod. Ten kluk je nemocnej, není v pořádku.
''Debil.'' zasyčela jsem, když jsem se vrátila k Niallovi. Podal mi kelímek a já se s radostí napila.
_____________
''Bože... Bolí mě hlava'' zasténám jen co otevřu oči. Cítím pod sebou měkkou postel. ''Wow, ty žiješ.'' ozve se chraplavý hlas. Rychle se rozkoukám a vidím Harryho, jak sedí na konci postele. ''Kolik je hodin?'' vyhrknu a promnu si spánky. ''Vážně? Můžeš být ráda, že ses probudila a ty se ptáš kolik je hodin?'' nemá dnes nějakou dobrou náladu?
''Je skoro 12 odpoledne.'' vstane z postele. ''Cože?!'' postavím se rychle na nohy a kontroluji, jestli jsem oblečená. Až pak mi dojde, že jsem v jiném pokoji. ''Co se včera dělo?'' zeptám se trochu vyděšeně. ''Neboj, neošukal bych tě.'' mrkne na mě Harry.
''Jsi nechutný!'' přejdu ke dveřím a otevřu je. Jdu po chodbě a hledám můj pokoj. Oh, konečně, otevřu dveře a zaseknu se v půli pohybu.
''Oh... Ehm... Riley.'' vyhrkne Miranda a svalí ze sebe Zayna. Vytáhne si peřinu výš, aby toho zakryla co nejvíc a já zaraženě stojím. ''Uh...'' je jediné co ze sebe dostanu. Radši zase rychle zavřu dveře.
Nevím kam jít, a tak se prostě opřu o zeď a sjedu po ní dolů, hlava mi pořádně třeští a já ani nevím o tom, že z toho brečím. Nikdy jsem nebyla až tak opilá, přišlo mi, že se zeď naproti mě hýbe.
Dveře našeho pokoje se otevřou a vykoukne Zaynova hlava. ''Riley... Promiň.'' vyhrkne a sedne si vedle mě. Jeho hlas mi v hlavě zní třikrát hlasitěji. ''Nevím proč se omlouváš.'' zamumlám a postavím se. ''Je bezpečné tam jít a nebo na mě čeká zase jiné překvapení?'' ukážu na dveře pokoje. ''Jdi'' usměje se.
Vejdu dovnitř a první uvidím je Miranda jak sedí na své posteli, tentokrát už oblečená. ''Riley.'' zašeptá, zastavím jí ležerním gestem ruky. Okamžitě zmlkne.
Vážně mě nikdy nenapadlo, že bych mojí kamarádku načapala s klukem v posteli. ''Jaký to bylo?'' vypadne ze mě dřív než to stihnu zastavit. Mir se na mě nevěřícně podívá, ale vypadá to, že jí nevadí, že se ptám.
''Fajn...'' zahuhlá. Kdybych znala ten pocit, jaké to je, neptala bych se jí. ''Tak to ti přeju.'' práskla jsem sebou do peřin. ''Co ty a Harry? Včera si tě odnesl na pokoj a už jsme o vás neslyšeli.'' řekne a ďábelsky se usměje. ''K ničemu nedošlo jasné?'' varovala jsem jí.
''Zdá se, že dnes přednášky vynecháme.'' zasměje se a tím se snaží odlehčit situaci. ''Nejspíš.'' na víc se nezmůžu protože v okamžiku usnu.
