Skoro přes půl hodiny ťukám prsty do stolu a poslouchám jak Zayn a Miranda žvaní, už po desáté protáčím oči, když si Miranda začne namotávat vlasy na prst. Je tak průhledná až to bolí, pomyslím si.
''Promiň.'' zašeptá chraplavý hlas do mého ucha. Říkám si, že to byl možná jen přelud, ale když pootočím hlavu, Harryho tvář je vážně blízko té mé. ''Neříkáš to nějak často?'' zamumlám.
''Pojď.'' začne mě vystrkovat z místa, ale já se odmítám pohnout. Zdá se, že ostatní jsou natolik zabavení, že si ani nevšímají co se mezi námi děje. ''Jdeme.'' zasyčí Harry, když se zvedne a propálí mě pohledem.
Tentokrát už upoutá pozornost Zayna, který se zatváří nechápavě. ''Jdeme se projít.'' oznámí mu Harry a vytáhne mě za ruku ze sedu. ''Přeskočilo ti snad?'' vyjedu na něj když mě vyvede z restaurace. Neodpovídá a jen mě vláčí dál do jakéhosi parku naproti.
Uraženě courám za ním, jako bych nemohla chodit sama. ''Můžeš mě už pustit?'' řeknu otráveně a jeho stisk se povolí. Ruka mi spadne k tělu a já si promnu bolavé zápěstí, které celou dobu pevně svíral.
''Proč si mě sem zatáhnul?'' odfrknu si. Podívá se mi do očí a na jeho ústech se objeví úsměv. ''Nevím co je tak vtipné, Stylesi.'' vážně mě nebaví tady s ním stát.
''Líbí se mi když mi takhle říkáš ...'' odmlčí se a vtáhne si spodní ret do pusy. ''Je to sexy.'' zavrní a přistoupí ke mně blíž. Stojíme na začátku parku a kolem nikdo. ''Snažíš se změnit téma?'' řeknu nevrle. Jeho úsměv mě provokuje ještě víc a já mám chuť mu vlepit.
''Nebudu to řešit jasný? Prostě si budeš muset na moje chování zvyknout.'' zamračí se a úsměv je ten tam. Začnu se smát, opravdu smát.
''Nemusím si zvykat na nic, ne když se s tebou nebudu stýkat.'' řeknu se smíchem, nevím proč mě to tak rozesmálo. ''Prosím tě... Oba víme, že zítra mě zase budeš mít v posteli.'' řekne na oplátku on. Au.
''Ty jsi to začal.'' řekla jsem klidně, ale ve mě to vřelo. Snažila jsem se udržet si posměšný výraz, ale ten se víc a víc měnil na výraz alá ''ty se nechceš dožít zítřka, že?''.
''Je to tvoje vina Riley.'' zašeptá a pohladí mě po tváři. ''Když tě vidím je to jako bych najednou bláznil. Děláš se mnou něco, co nikdo jiný neumí.'' pod jeho slovy mi přeběhně mráz po zádech.
''Tak málo toho o tobě vím.'' dodá ještě. ''Myslím, že víc vědět nepotřebuješ, nejsi můj kluk aby jsi mě znal nazpaměť.'' odseknu možná až moc hnusně po jeho slovech. Ale co, on je nepříjemný furt.
''Myslel jsem, že... Potom, co jsme se-'' vyvalila jsem na něj oči a dala mu ruku na pusu. ''My nejsme pár.'' dala jsem ruku pryč a on se pousmál. ''Mohli bychom být...'' dá si ruce do kapes od svých upnutých černých džínů. ''Ne to teda nemohli.'' zakroutím hlavou a rozejdu se kamsi po parku.
''Jsi tak nepřístupná.'' povzdechne si, když mě doběhne. ''Co kdybychom si někam vyrazili? Jen tak jako kamarádi.'' zarazím se, pořád se zlobím za jeho nálady, ale jeho kukuči v tuhle chvíli odolat nejde.
''Kamarádi? To by mohlo být fajn.'' usměji se nakonec a jemu se viditelně uleví. Úsměv mi ale zmizí, když slyším jak v dálce zahřmí. ''Tak si myslím, že naše 'vyražení' bude muset proběhnout na koleji.'' hlesnu a ukážu na tmavé mraky. Harry přikývne, popadne mě za ruku a společně běžíme zpět na parkoviště. Přes sklo vidím jak Miranda,Zayn a Niall dál sedí ve Starbucks.
Odemknu mé auto a Harry si sedne na místo spolujezdce. ''Počkat, kdo odveze Mir?'' zarazím se v půli pohybu nastartování. ''Myslím, že to oba víme.'' zasměje se Harry a já přikývnu. Nastartuji a mířím zpátky na kolej.
__________________________
Odemykám dveře našeho pokoje a Harry stojí v závěsu zamnou. Jen co odemknu, Harryho ruka se omotá okolo mého pasu. Zavře za námi dveře a namáčkne mě na ně. Cítím jeho rozkrok proti mému, ještě jsem se úplně nevzpamatovala z toho co teď udělal a tak jen nečinně stojím.
''Vidíš to? Tohle všechno... Můžeš za to ty.'' zašeptá mi do vlasů a následně mě políbí na ničím nekrytý krk. Odtáhne se a položí ruce na můj krk aby si mě přitáhl, přiblíží se obličejem ještě víc a naše rty se střetnou. Jemně je otře o ty mé a pak se na na přisaje.
Nevím co s rukama a tak mu je zapletu do kudrlin. ''Tohle kamarádi nedělají.'' upomenu, když se odtáhne. ''Nemůžeme být kamarádi a ty to moc dobře víš.'' zamračí se a znovu mě políbí. Pomalu zjišťuji, že má pravdu, to by opravdu nešlo.
Ale dojde mi, že toho budu litovat a tak se odtáhnu. ''Víš co nechápu?'' podívám se na něj, zakroutím hlavou a čekám co řekne. ''Jak to jenom zvládáš, dělat, že mě nechceš. Musí to být těžké.'' řekne nakřáplým hlasem. ''Neměl by sis tolik věřit.'' řeknu a snažím se znít pevně. Zasměje se a já vím, že jsem prozrazena, chci ho víc než cokoliv. ''Řekni mi Riley ... Co chceš?'' jeho ruce spočinou na mých bocích.
