TRAILER NA STRANĚ ->>>>
Sedím zabořená v kožené sedačce své Audi a nervózně ťukám prsty o volant. Snažím se uklidnit, ale stres a nervozita jsou v přesile. Zhluboka se nadechnu a podívám se na sedačku vedle sebe.
''No tak, nechovej se jak malá!'' vysmála se mi Miranda. Někdy si říkám, jak může zrovna ona být moje nejlepší kamarádka. ''Drž hubu.'' zasyčela jsem a stejně jako ona si odepnula pás. Napočítala jsem do tří a opustila bezpečný prostor auta.
Ohlušil mě křik, smích a různé pazvuky. Miranda se postavila vedle mě a přátelsky mi stiskla ruku. Přehltla jsem a usmála se na ni. ''Jsme na vysoký!'' zašeptala a radostně vyhodila naše ruce do vzduchu. ''Chovej se jako vysokoškolačka!'' okřikla jsem ji. Její obličej se změnil na neutrální.
Rozhlédla jsem se kolem, velikost kampusu je vážně zastrašující.
Došly jsme k velké budově a podívaly se na sebe. ''Společně.'' řekla jsem, přikývla a společně jsme vyšly vstříc prostorům školy. Uprostřed něčeho jako haly, k nám přišla poměrně starobyle vypadající dáma.
Předala nám naše klíčky od koleje a navedla nás správným směrem. ''B13.'' vyhrknu, když se podívám na klíček. S Mirandou bloudíme a hledáme cokoli, co by nám mohlo pomoci dostat se na naši kolej.
''Hele kolej B, tudy.'' houkla Miranda. Následovala jsem ji chodbičkou mezi mnoha pokoji. Vypadalo to spíše jako ubytovna než kolej.
''Myslím, že to mám.'' ukáže Miranda na dveře s číslem B13. Ošiju se a pokynu jí aby odemkla. Otočí klíčkem a dveře se otevřou.
Mirandina ruka mě vtáhne dovnitř a já se zaraženě rozhlédnu. Pokoj je velmi útulný s dvěma postelema na stranách pokoje. Dva menší stoly a židle, na pravo a na levo od dveří pak dvě dost skromné skříně a nic víc, tedy ještě okno.
''No... Vítej doma.'' zasměje se Miranda a skočí na jednu z postelí. Zabouchnu dveře a skočím na tu svou. Naše kufry s věcmi, které jsme sebou dotáhly se válely na zemi.
Zavládlo mezi námi hrobové ticho. Věděla jsem ale, že nebude trvat dlouho. ''Ááááááááááááá!'' začaly jsme obě ječet a nohama a rukama házet do vzduchu a různě máchat. ''Nemůžu tomu uvěřit!'' zakřičela Miranda.''Jsme na vysoký, jsme, jo, jo jsme!'' rapovala ze srandy Mirr.
Vyřítila jsem se na proti ní a povalila ji zpátky na postel. Radostně jsem ji objala a ona se dusivě zasmála.
''Co takhle prozkoumat okolí?'' vypadlo ze mě. Nechápavě se na mě podívala. Nebyla jsem zrovna tenhle typ člověka, nejdřív bych si normálně vybalila, ale teď jsem chtěla jít ven.
''Dělej!'' zasmála jsem se a vytáhla ji na nohy.
Netrvalo to dlouho a my jsme opět stály v prostorech kampusu. Budovy byly zastaralé, ale udržováné. ''Wohou ! Koukej na ně!'' vypískla Miranda a ukázala na skupinku tří kluků, kteří šli naproti nám.
Skupinka se tvořila z roztomile vypadajícího blonďáčka, jeho roztomilý vzhled, ale pokazila tetování, která se táhla na některých částech jeho těla, to ale nemění nic na tom, že je dokonalý. Druhý z party je kluk s havraními vlasy, jde z něj trochu strach. Jeho hnědé oči se upřou přímo na Mirandu. Na jeho tváři se objeví úšklebek. Zašmátrá v kapse a vytáhne si krabičku cigaret. Natáhne ji k poslednímu klukovy z party.
Vysoký pohublý kudrnáč, vlasy svázené šátkem. Horní polovina krytá bílým tílkem a džínovou potrhanou vestou. Černé obeplé džíny a drzý úsměv. ''Hej, vnímáš mě Riley?'' zamávala mi před obličejem Miranda. Probrala jsem se z jakéhosi transu a usmála se na ni. Partička kluků už byla nebezpečně u nás a já se soustředěně dívala jen na Mirandu. Nepodívám se na ně.
Všimla jsem si Mirandiného pravého očního víčka, které kleslo dolů a zase se vrátilo nahoru, tento signál však nebyl směřováný mně.
Najednou jsem cítila menší náraz něčího ramene do toho mého. Otočila jsem hlavu a spatřila kudrnáče, jak se otáčí s úšklebkem na rtech. Tahle vysoká bude ještě zábava.
