CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Dvacátá pátá část

Ahojte! No... tak jsem asi překonala svůj rekord na dobu, po jak dlouho jsem schopna nevydat jediný díl.:) Ani nevíte, jak se za sebe stydím ._. Každopádně... nebudu to okecávat, tady máte další část... (dnes zase o něco málo delší) - btw, díky za vaše komentáře u minulého dílu, dobré teorie! Měli jste pravdu, jako vždy. :D

Konec minulého dílu:

„Kde začneme?" zašeptal černovlásek, když se prodírali skrze husté křoviny, aby je náhodou nikdo nespatřil skrze okna.

Druhý bůh už chtěl něco odpovědět, když v tu chvíli se přímo za nimi ozval hlas. Oba sebou úlekem trhli a zarazili se uprostřed pohybu, neb oba ten hlas velmi dobře poznávali. A nepatřil právě tomu, na koho tady chtěli narazit...

„Thore? Loki? Co tady sakra děláte?"

A nyní pokračování:

„Sif?!" vydechl Thor překvapeně, když se za hlasem otočil. Černovlasá dívka ve zbroji se mračila na oba bratry, a její oči říkaly jediné: 'Vážně jste byli tak PITOMÍ a vrátili se sem?! Idioti!' Loki se však na druhou stranu široce usmál, a kdyby ho neobklopovaly trnité keře, snad by i rozmáchl ruce do stran.

„Sif! Tak rád tě zase vidím." Pohnul se vpřed, ale Thor ho varovně zarazil rukou.

„Neprovokuj," nařídil mu tichým hlasem. „Sif, co tady děláš?"

„Žiju tady, jestli sis nevšiml." V očích se jí nebezpečně zablesklo. „Zbláznili jste se?! Zvlášť ty," ukázala na blonďáka, „přivést JEHO sem?! Jste si vědomi, co se stane, když se o tom dozví král?" Loki zlehka nadzvedl levé obočí.

„Uklidni se, drahá. Jsme tady za důležitým úkolem," zazubil se. Bojovnice se už chystala něco odseknout, když se do toho opět vložil Thor, ignorujíc slova svého nevlastního sourozence.

„Otec se o tom nedozví. Potřebujeme si jen promluvit s matkou, a pak zase hned půjdeme, slibuji." Sif se mu zadívala do očí a ještě víc stáhla obočí. Promluvila až po dlouhé době ticha:

„Takhle se nemůžete po hradu promenádovat. Zůstaňte tady, já za vámi královnu pošlu. Ale sleduju vás, jasný?" Při poslední větě se podívala hlavně na Lokiho a ještě víc se zamračila, pokud to vůbec šlo. Pak se naráz otočila a brzy zmizela v otevřených dveřích do hradu. Chvíli mezi dvojicí bohů panovalo ticho.

„Vůbec se nezměnila," řekl nakonec černovlásek s úšklebkem.

„Myslíš? Podle mě to šlo nějak snadno. Až nezvykle," odvětil Thor mezitím, co se snažil dostat ven ze křoví. V jedné chvíli se mu do vlasů zamotala větvička, ale místo toho, aby si ji vytáhl, se prodíral dál, až se její část zlomila a zůstala mu ve vlasech volně viset. Loki, který šel za ním, se jen stěží ovládl, aby nevyprskl smíchy, a když se konečně ocitli na travnaté zahradní ploše, a blonďatý asgarďan zastavil, se na něj druhý mladík vesele zakřenil.

„Co je?" zamračil se podezřívavě.

„Huh? Ale nic," odvrátil černovlásek hlavu, ve snaze skrýt úsměv.

Nějakou chvíli panovalo ticho, kdy sourozenci netrpělivě postávali na místě a vyčkávali. Ani jeden z nich nebyl zvyklý dlouho čekat, a od pohledu šlo vidět, že by snad raději bojovali s plamennými draky, než jen tak nečinně stáli v zahradách, ale neměli právě na vybranou. V tom se zevnitř hradu začaly ozývat rychlé kroky, které se k nim stále více přibližovaly.

Pak se na prahu dveří objevila žena se zlatavými vlasy, vyčesanými do zvláštního, složitého účesu. Na sobě měla nazelenalé šaty dlouhé až k zemi, a ve tváři se jí zračily zkušenosti. Jakmile oba mladíky spatřila, v očích se jí objevilo překvapení, a rty se jí roztáhly do jemného úsměvu.