CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Třetí část

Ahojte!♥ Tak jsem zpět a bohužel se vám musím hnedka omluvit, že mezi středou a nedělí pravděpodobně nebude žádná část - však víte, prázdniny no. :D Nebudu doma, prosím, neukamenujte mě. ^^ Doufám, že se vám bude dnešní díl líbit, užijte si ho! PS: Tak jste se dočkali vašeho oblíbence no... ^^ PPS: Zná/sleduje tu někdo Tři Mušketýry od BBC? :D

Když jsem otevřela oči, oslnilo mě prudké světlo. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pak jsem se pomalu rozhlédla. Ležela jsem na pohovce ve Stark Tower. Ale jak jsem se sem dostala?

„Jsi vzhůru!" zaslechla jsem Tonyho hlas. Seděl v křesle vedle mě a když jsem se mu zadívala do tváře, jeho starostlivý výraz zaplavila vlna úlevy.

„C-co se stalo?" zamumlala jsem, ale jakmile jsem promluvila, ucítila jsem ostrou bolest v koutku rtů. Natáhla jsem tam ruku a zjistila jsem, že mám v tom místě ještě trochu zaschlé krve.

„Na to jsem se chtěl zeptat tebe." Trochu jsem se zamračila. Všechno se mi začínalo vybavovat.

„A-ale... pokud jsi mě nezachránil ty, pak kdo?" Byla jsem zmatená a zároveň naštvaná sama na sebe. Podcenila jsem je, kdybych byla jen o trochu opatrnější a nesnažila se je zbytečně provokovat, mohlo to dopadnout jinak. Bylo vidět, že jsem od Starka nepobrala jen ten jeho věčný sarkasmus, ale i trochu ega a přílišné sebedůvěry...

„Zachránil? Před čím?" Zadívala jsem se Tonymu upřeně do očí. Chvíli jsem zvažovala své možnosti. Zkousla jsem si rty. „Někdo tě napadl?" hádal a v jeho očích se hněvivě zablesklo. Pomalu jsem přikývla a vzdychla jsem.

„Jeden kluk... na škole mě kdysi šikanoval. Přivedl si svou partu a já byla neopatrná." Opět jsem se dotkla koutku rtů. Bolelo to, ale už ne tolik. Mohla jsem dopadnout mnohem hůře.

„Já ty zkurv-" Položila jsem mu ruku na rameno a zavrtěla jsem hlavou.

„Nech to být. Ať se tam objevil kdokoli, postaral se o ně." Viděla jsem, že to Starka trochu uklidnilo, ale ne dostatečně. Raději bych ho měla přivést na jiné myšlenky, ale ještě jsem musela znát odpověď na jednu otázku. Posadila jsem se.

„Takže, ty vůbec nevíš, jak jsem se sem dostala?" Tony mírně zavrtěl hlavou.

„Ne tak docela," řekl a já se zamračila. „Seděl jsem přesně tady, kde sedím teď. A najednou ses tu objevila – z ničeho nic." Pár sekund jsem na něj zírala s otevřenou pusou.

„Takže mi tvrdíš, že jsem se... teleportovala?" Nic z toho nedávalo žádný smysl. To přece nemohlo být možné. Stark pokrčil rameny.

„Ano... vlastně nevím. V magii a podobných blbostech se nevyznám. Je to prostě divný." Nějakou dobu jsem zírala do prázdna a snažila si urovnat myšlenky v hlavě.

Nakonec jsem se začala zvedat, přičemž se mi zatočila hlava a já zavrávorala. Kdyby Tony okamžitě nevyskočil a nechytil mě, zase bych klesla zpět na pohovku.

„Možná bys měla ještě ležet." Vytrhla jsem se mu a narovnala se. Potom jsem se usmála a pomalu jsem rozmáchla rukama.

„Jsem v pohodě." Otočila jsem se a rychle jsem se vydala k výtahu. Stark vyrazil za mnou.

„Hej, kam to zase jdeš?" Otočila jsem k němu pohled, ale nezastavovala jsem.

„Najít Lokiho." Tony mě prudce chytil za paži, čímž mě přinutil zastavit.

„Na to zapomeň! Ty jdeš teď do svého pokoje, máš domácí vězení." Odfrkla jsem si a protočila jsem očima.

„Jak si přeješ, tati." Poslední slovo jsem zdůraznila v silné ironii. Vykroutila jsem se mu a pokračovala jsem dál. Dveře výtahu se otevřely a já vstoupila. Tony mě následoval.