CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Dvacátá druhá část

Nazdárek všichni!

Stýskalo se vám? Doufám, že ano, protože vám dnes přináším další kousek skládačky a doufám, že se vám bude líbit. :) Opět jsme se sice nikam moc neposunuli, ale nezoufejte, snad se už brzy dostaneme k něčemu zajímavějšímu, než jen zdlouhavému kecání, seč má hodně informativní účel. :D

PS: Za opožděné uveřejnění tentokrát ani tak nemůže moje psací lenost, ale spíše skleróza, neb jsem měla díl už dlouhou dobu téměř celý napsán a pouze se mi to nějak vykouřilo z hlavy. :D Ale to víte, blíží se prázdniny a v tom vedru člověk nemyslí na nic jiného, než na způsob, jak se pořádně zchladit...

PPS: Ano, opět kratší díl, pokusím se na další už nezapomenout a přidat ho co nejdříve. :D

Tony:

Anthony Stark, génius a milionář, právě scházel po schodech, když zaslechl z nižšího patra hlas svého přítele. Byl klidný a pevný, jako vždy, avšak Tony rozpoznal i hořký podtón.

„Říkám vám to naposledy, pane, nejsou tady."

„Ne? A kde tedy jsou, kapitáne?" Iron Man zatnul zuby a přinutil se ještě zrychlit. Tak tohle nám ještě chybělo.

„Odjeli na-" nestihl Steve dokončit větu.

„Bermudy," doplnil Stark přesně ve chvíli, kdy seběhl poslední schod. Oba muži se za jeho hlasem otočili a Nick Fury stáhl obočí.

„Promiňte?"

„Bermudy," zopakoval Tony a namířil si to směrem k nim. „Jessica chtěla navštívit Bermudský trojúhelník, asi se tam ještě nějakou chvíli zdrží." Usmál se. Chladně.

„Nemusím vám připomínat, Starku, že jste oba stále součástí Avengers, a kdyby se něco stalo-"

„Tak mi to nepřipomínejte," odsekl muž uštěpačně a pravou ruku, ve které svíral prsten, bezděky schoval za svá záda. Černoch se zamračil, pak se otočil na Rogerse. Ten mu pohled dlouho oplácel a na jeho tváři přitom nebyla vidět žádná známka emocí, pouze tvrdá, kamenná maska. Až po notné chvíli se konečně rozhodl promluvit:

„Všechno máme pod kontrolou, pane. Kdyby se něco dělo, budete první, kdo se o tom dozví." Nehnul přitom jedinou brvou.

„Velíte nejlepšímu týmu špiclů na světě. Vážně si myslíte, že před vámi něco skrýváme?" Nemohl si Tony odpustit jízlivou poznámku. Fury zavrtěl hlavou, něco si sám pro sebe nesrozumitelně zamumlal, pak se otočil a zamračeně se vydal k výtahu.

Až když se dveře zavřely, si Stark hlasitě oddechl a vítězoslavně se na svého druha zadíval. Steve nechápavě nadzvedl jedno obočí.

„Bermudský trojúhelník? Jako vážně?"

„Co?" ušklíbl se muž. „To nebyla lež, Jess tam vážně chtěla." Kapitán protočil očima, pak si volnou rukou prohrábl vlasy.

„Myslím, že nám na to neskočil," povzdychl si.

„Myslíš?" nadzvedl obočí Tony.

„Vím to." Potřásl hlavou, jako by se chtěl zbavit nežádoucích myšlenek, a pak svému příteli pohlédl přímo do očí. „Musíme si pospíšit, Fury toho jen tak nenechá."

Iron Man už chtěl něco říct, předběhl ho však známý hlas, přicházejíc z opačné strany místnosti.

„Tak s tím tedy souhlasím." Oba se zadívali na Lokiho, který právě vycházel z postranních dveří. Tony se neptal, kde do teď byl, neměl na to sílu. „Máš ten prsten, Starku?"

Tázaný natáhl ruku, kterou až do této doby skrýval za svými zády, a rozevřel dlaň.

„Jessica má nového kamaráda," podotkl přitom.

„Víme," konstatoval Rogers a vzdychl. „Snažili jsme se ho najít, ale bylo pozdě." Mladý bůh na to nic neřekl, pouze natáhl ruku a uchopil prsten.

V té chvíli ho však zase s bolestivým syknutím upustil a šperk začal padat na zem. Tam se chvíli ještě kutálel, než narazil do Kapitánovy boty – pak zůstal ležel.

„Co se stalo?" zeptal se zmateně blonďák.

„Nevím!" odfrkl si Loki naštvaně, aniž by se na něj podíval, a skrčil se. Pokusil se ho znovu sebrat, ale stejně tak byl znovu donucen ucuknout.

„To by mohl být problém," zamumlal a vstal, hledíc na své dva společníky. Stark se pro prsten sklonil, chvíli si ho prohlížel v denním světle a pak nakrčil obočí, jako by si na něco vzpomněl.

„Jessica se kdysi zmínila, že se síly těch prstenů odpuzují," řekl.

„To je pravda," potvrdil černovlásek a podíval se na muže, jako by se snažil pochopit jeho pointu. Tony zaskřípal zuby.

„Pokud se prsteny odpuzovaly už předtím, teď to musí být mnohem horší, ne? Což v podstatě znamená, že se prstenu nemůžeš ani dotknout," snažil se vysvětlit. Oba muži neskrývali překvapené výrazy.

„Odkdy je z tebe odborník na magii?" divil se Steve.

„Od té doby, co znám Jessicu," ušklíbl se Stark, ale pak se opět jako lusknutím prsty zachmuřil a odvrátil zrak.

„Pokud je pravda, co říkáš," ozval se po krátké odmlce Loki, „pak je ke zrušení kouzla potřeba nějaký jiný čaroděj..."

„...a jediný, o kterém víme, se přidal k 'temné straně síly'," dopověděl za něj Iron Man a povzdechl si. Ani jeden z mužů jeho skrytou narážku sice nepochopil, ale to ho příliš netrápilo.

Nastalo ticho. Ticho, které narušilo tiché kapání dešťových kapek do oken Stark Tower. Kapání, jež se téměř ve mžiku oka změnilo v silný déšť. Ani jeden z přítomných si do této chvíle nevšiml změny počasí, ani jeden nezaznamenal mizející slunce za mraky, které jako by tam ještě před pár sekundami vůbec nebyly. Po obloze se přehnal jasný, klikatý blesk.

Loki, upírajíc pohled ven, sebou téměř nepatrně trhl. Ten pohyb však neušel bystrému oku Kapitána Ameriky.

„Copak je? Bojíš se blesků?" dotázal se s dávkou ironie v hlase. Aniž by odvrátil zrak od okna, se mladý bůh jako by vědoucně pousmál, a klidným hlasem pravil:

„Nelíbí se mi, co po nich následuje."