CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Dvanáctá část

Ahojte! Nejdřív se musím omluvit jak dlouho mi trvalo než jsem přidala další díl... ale znáte to, před Vánoci je to vždycky strašnej spěch a vůbec nic se nestíhá. :D Zvlášť když po vás chtěj ve škole psát testy takhle honem na poslední chvíli. :) Tak jo, nebudu to zbytečně okecávat, užijte si dnešní část. ♥ PS: Kdo z vás najde narážku na jeden filmík, jehož poslední díl je právě v kinech? :D

„Jarvisi, kde je Tony?" zeptala jsem se umělé inteligence, ještě než se za mnou zavřely kovové dveře výtahu.

„Stalo se něco, slečno Jessico?" obával se hlas a já se pousmála.

„Ale vůbec ne, jen nás čeká další úkol. Zavez mě za ním, prosím," požádala jsem stručně. Žádná odpověď už nepřišla, tak jsem pouze vyčkávala, než se kabina zastaví. Netrvalo to dlouho.

Jakmile se dveře otevřely, vkročila jsem rázným krokem do obrovského pokoje, kde stál vedle schůdků dolů velký bar, jehož zadní stěna byla zaplněna desítkami láhví s alkoholem. Tony se léžérně opíral o pult a v ruce držel sklenku plnou červeného vína. Právě se chystal upít, když jsem k němu rychle došla a okamžitě jsem mu ji sebrala z ruky.

„Díky, tohle si převezmu." Udělala jsem kolem něj ladnou otočku a jediným pohybem ruky vylila celý obsah skleničky do umyvadla, které se nacházelo ve vnitřní části pultu.

„Hej!" protestoval Stark a zamračil se. „To bylo moje nejlepší víno!"

„Jsi milionář, koupíš si další," ušklíbla jsem se. „Poslyš, zítra ráno se máme hlásit v S.H.I.E.L.D.u, Fury nám dal další úkol." Tony zaklel.

„Oh, vážně? A nenapadlo ho, že si užíváme dovolenou?" pronesl sarkasticky.

„Evidentně je práce důležitější než zábava," zasmála jsem se.

„Ne u mě doma," oplatil mi úsměv, vzal dvě prázdné skleničky a nalil do nich trochu průsvitné tekutiny. Pak mi jednu sklenku podal a svou nadzvedl na přiťuknutí. Můj úsměv se rozšířil.

„Fury nás zabije."

„Nezabije, když o tom nebude vědět. Víš, jak se to říká: co oči... oko," opravil se s úšklebkem a pak pokračoval: „co oko nevidí, to srdce nebolí." Několikrát jsem pokývala hlavou a pak jsem do sebe hodila celý obsah. V té vteřině mi přejel mráz po zádech a můj obličej se zkřivil v nehorázném šklebu. V krku mě začalo příšerně pálit. Stark propukl ve smích a já jen bezeslovně odložila sklenku na bar. Několikrát jsem si odkašlala a pak jsem se zamračila.

„Že jsem se ještě nepoučila..." šeptla jsem polohlasem a pak jsem vzdychla. „S tebou už nikdy nepiju, kdoví cos mi to zas nalil." Když se Tony stále nepřestával smát, prudce jsem ho praštila do ramene.

„Ale nic, jen takovou specialitku z jedné velmi vzdálené země," odpověděl, když ho konečně přešel smích. Kopnul do sebe obsah sklenky, ale místo toho, aby ji odložil, nalil si další. Snažila jsem se mu nahlédnout přes rameno, abych si všimla o jaký druh alkoholu se jedná, ale schválně to přede mnou skrýval. Nakonec jsem si jen odfrkla a odvrátila jsem zrak.

Přešla jsem na druhou stranu místnosti a posadila jsem se na velký, pohodlný gauč. Na stolku před gaučem bylo položeno několik přístrojů různých tvarů i velikostí. Chvíli jsem se na ně dívala až jsem pak vrhla nejistý pohled směrem ke Starkovi, který do sebe naléval už třetí sklenku.

„Hej, Tony?" zavolala jsem a schválně jsem zdůraznila otazník na konci věty.

„Noo?" otočil se ke mně s úsměvem.

„Co z toho by mohlo fungovat jako rádio?" ukázala jsem před sebe a zlehka jsem nadzvedla obočí.

„Třetí zleva," volně mávl Stark rukou a já se zadívala na malou krabičku s jediným tlačítkem. Trochu jsem zaváhala, ale nakonec jsem ho uchopila a tlačítko jsem zmáčknula. Jakmile se to stalo, na druhé straně krabičky se rozsvítilo namodralé světlo a z něj pak vylétla (téměř doslova) obrovská holografická obrazovka, která zobrazovala rádiové vlny a frekvence. Pomalu jsem krabička položila na stůl a pak jsem s pootevřenými ústy stočila zrak zpět k Tonymu.

„Eh... jak se to ovládá?" Muž se pousmál, odložil sklenku na bar a pak se vydal ke mně. Natáhl ruku před sebe, přičemž spojil ukazováček s prostředníčkem a zbylé prsty skrčil. Pak tímto gestem přejel zprava doleva a frekvence se začala měnit. Chvíli to šumělo, ale jak stále posouval číslo dál, ozval se hlas.

„-situace v Německu se stále zhoršuje. Podle nejnovějších informací se dvojice lupičů vloupala do opuštěné základny Hydry, aby ukradli plány na výrobu zbraní. Dle našich zdrojů se jedná o první z mnoha dalších pokusů o obnovení této organizace. Budeme vás informovat. A ze sportu-" Tony stiskl příslušné tlačítko a rádio okamžitě zmlknulo. Oba jsme si vyměnili dlouhé pohledy.

„To je náš zítřejší úkol," podotkla jsem a zkousla jsem si rty. „Jak se to ale sakra dostalo do rádia? Nemá to být tajné?"

„Docela ironie, S.H.I.E.L.D. je organizace plná nejlepších špionů a vycvičených bojovníků, ale nedokážou si udržet ani vlastní soukromí," odvětil Stark s patrným odporem.

„Tobě by se něco takového nestalo, co?" uchechtla jsem se.

„To rozhodně ne!" zasmál se muž a dosedl na gauč.

V té chvíli se mi neskutečně zatočila hlava. Píchlo mě u srdce a nohy se mi podlomily. Začala jsem padat k zemi a obklopila mě temnota.

„Jessico!" Slyšela jsem Starkův hlas, ale nedokázala jsem odpovědět. Klesla mi víčka a pomalu jsem přestávala vnímat, co se děje kolem mě. Myslím, že jsem se při pádu uhodila do hlavy.

„Tony..." vydechla jsem ještě naposledy. Pak jsem ztratila vědomí.

***

Obklopovala mě nekonečná tma. Všude kolem zněly hlasy, stovky hlasů. Něco šeptali... snažila jsem se jim porozumět.

Nemůžeš tomu zabránit. Temnota tě ovládne, dříve nebo později. Narodila ses jako zrůda a zemřeš jako zrůda. Nejsi jedna z nich, pouze to předstíráš. Nejsi člověk. Poddej se své pravé podstatě. Poddej se temné straně. Jsi Mrazivý obr, jsi monstrum. Jsi zabiják.

„Přestaň! Mlč!" vykřikla jsem a padla jsem na kolena, ale hlasy pokračovaly.

Láska je slabost. Vyžeň ji ze svého srdce, nikdy tě nikdo nebude milovat. Kdo by miloval zrůdu, jakou jsi ty? Nedokážeš cítit lásku a nedokážeš ji přijímat. Nenávidí tě. Hnusíš se jim. Hnusíš se JEMU.

„Buď zticha! To není pravda!" křičela jsem jak jen hlasitě jsem mohla, ale nepomohlo to. Hlasy byly stále hlasitější, děsivější. Jako bych neměla jinou možnost než jim uvěřit. Byla jsem sama v temnotě. Všichni mě opustili. Tony, kde jsi? Potřebuju tě...