CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Dvacátá čtvrtá část

Zdravím! A jsme tu znovu, po více než měsíci neaktivity... velmi se vám omlouvám, ale dopadlo to tak, že jsem jednou týdně napsala jednu větu a tím to haslo. Dneska jsem se konečně dokopala k tomu, abych to dopsala... snad se vám bude tahle část líbit a že nějak přežijete moji lenost. :/ Užijte si čtení!

Loki:

Nebylo jasné, jestli Thor poslední slova svého bratra neslyšel, nebo se je rozhodl ignorovat, ale tak či tak, neodpověděl. Na notnou chvíli nastalo ticho, které přerušilo až cinknutí, jak se výtah zastavil a dveře se otevřely. Oba sourozenci se naráz pohnuli, aby vystoupili, ale protože tam nebylo dostatek místa pro oba, okamžitě se zase zastavili, aby do sebe nevrazili, vyměnili si krátké pohledy a patrně oba čekali, kdo z nich tomu druhému ustoupí jako první.

Překvapivě to byl Loki, kdo nakonec o půl kroku couvl a nechal druhého boha vyjít ven. Něco si pro sebe nejasně zamumlal, než ho následoval. Pořád musíš být ten lepší, co, Odinův syne?

Když byli venku, trochu se vzdálili do prázdnější části města, a jakmile se ujistili, že je nikdo nesleduje, blonďák zvedl ruku s Mjölnirem nad hlavu a oba dva zahalilo jasné, duhové světlo.

„Ty se prostě musíš předvádět," podotkl Loki, když oba míjeli jednu planetu za druhou, a bůh hromů a blesků stále zaujímal onu superhrdinskou pozici. Černovlásek protočil očima a raději se zahleděl na vesmír, který kolem nich plynul rychleji, než Thorovi stíhaly dorůstat vlasy. Což už něco znamenalo.

A pak světlo zmizelo. Bratři se objevili ve zlatavé kopuli a zhora na ně shlížel černoch ve zbroji.

„Heimdalle, starý příteli!" zvolal Loki zvesela. „Dlouho jsme se neviděli." Muž zaskřípal zubama a ještě pevněji stiskl jílec meče, který v následující vteřině vytáhl z přístroje ovládajícího most, a ten se ihned uzavřel. Thor postoupil vpřed a pozvedl ruku v uklidňujícím gestu; patrně se ani jemu nezamlouval záblesk v očích asgardského strážce.

„Vaše spory musejí počkat. Víš, proč jsme tady." Černoch se zadíval bohovi hromů a blesků do očí a nepatrně kývnul.

„Vím." Jeho hlas se rozhléhal místností, a ačkoliv v něm byla znát žádná známka emocí, zněl svým způsobem děsivě. Pomalu sešel dolů a zastoupil obou mladíkům cestu dál. Přitom si v ruce potěžkal meč.

„Heimdalle, prosím. Otec se nesmí dozvědět, že jsme tady," naléhal blonďák. Loki postoupil o krok vpřed a zadíval se bratrovi do tváře.

Ale notak, připravíš nás o všechnu zábavu. Thor se napůl otočil a oplatil mu pohled.

Na to zapomeň, Loki, říkaly jeho oči. Černovlásek nadzvedl jedno obočí.

Vždyť bychom si jenom popovídali. Hezky z očí do oka.

Soustřeď se, jsme tady kvůli Jessice, zamračil se blonďák.

Fajn, odsekl druhý mladík v duchu a protočil očima.

„Zodpovídám se vašemu otci, víš, že nemůžu-"

„Pokud sem osobně přijde a přímo se tě zeptá, pak nemáš žádnou povinnost nás krýt. Ale pochop, jde tady o Jessicu." Thor ho ani nenechal domluvit – a nestávalo se moc často, že by se k něčemu takovému snižoval. „Deset minut, nic víc nechceme."

Heimdall odvrátil zrak od blonďatého boha a zadíval se na Lokiho. Vyměnili si dlouhé pohledy a černoch se ještě víc zamračil. Bylo na první pohled jasné, že není přítomností Odinova adoptovaného syna právě nadšený. Černovlásek se rozhodl zakročit.

„Ty víš, co se tam dole děje. Moje sestra je v průšvihu, a je to moje vina. Mysli si o mě co chceš, ale chci ji zachránit stejně, jako kdokoliv jiný. S tvou pomocí, nebo bez ní. Ale vzpomeň si... před šesti měsíci sem Jessica přišla - potkal jsi ji. A je mi jasné, že ji už nějakou dobu sleduješ. Copak ji necháš napospas temnotě? Nebo uhneš stranou a laskavě nás necháš dělat tu správnou věc?!" sykl rozhořčeně. Strážce znovu zaskřípal zuby, ale pak se zhluboka nadechl a několika kroky se vrátil zpět na podstavec.

Když se bratři ocitli na mostu vedoucímu k hradu, Thor se otočil a uznale kývl hlavou.

„Kde se to v tobě vzalo?" pozvedl jedno obočí.

„Nevím. To asi ta touha po rodině, kterou jsem nikdy neměl," odvětil Loki, aniž by se na svého bratra podíval. Přitom zrychlil krok a nevšímal si toho, že se jeho společník zastavil na místě, než se po pár sekundách dal znovu do kroku.

Hrad se blížil. Asgarďani již z dálky spatřili, že hlavní dveře nejsou hlídané – alespoň ne z venku. Nicméně oba věděli, že jakmile by překročili práh, objevili by se v zorném poli nejméně půl tuctu stráží. A to nechtěli. Proto se museli proplížit kolem vysokých zdí a přes zahrady se dostat až dovnitř.

„Kde začneme?" zašeptal černovlásek, když se prodírali skrze husté křoviny, aby je náhodou nikdo nespatřil skrze okna.

Druhý bůh už chtěl něco odpovědět, když v tu chvíli se přímo za nimi ozval hlas. Oba sebou úlekem trhli a zarazili se uprostřed pohybu, neb oba ten hlas velmi dobře poznávali. A nepatřil právě tomu, na koho tady chtěli narazit...

„Thore? Loki? Co tady sakra děláte?"

***

Otázka do davu - kdo si myslíte, že to je? ^^