CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Čtrnáctá část

Ahojte! Díl měl vyjít původně dřív, ale tak nějak jsem byla celej víkend bez PC a neměla jsem, jak kapitolu zveřejnit. :) Ale ok, máte pravdu, stejně se jen vymlouvám. :D Takže mi prosím odpusťte a vychutnejte si dnešní část. ♥

Tony:

Jakmile dívka vyslovila své pocity, jako by mlha, která obklopovala Tonyho mysl pominula. Ale bylo pozdě.

Netušil, proč to všechno řekl, vždyť to ani nemyslel vážně. Neskutečně toho litoval. Jakmile Jessica zmizela ve výtahu, přešel Tony k baru a několikrát zamrkal, aby se zbavil té podivné slané vody, která se mu hnala do očí – ať už to bylo cokoliv, neznal to. To nemohly být slzy, že ne?

Vzal první flašku, kterou uviděl a bez rozmyslu do sebe začal klopit její obsah. Smutek se postupně měnil na hněv.

Všechno si to v hlavě znovu procházel a nemohl uvěřit, že se to skutečně stalo. Zaťal levou ruku v pěst a prudce jí praštil do baru. Zadíval se na flašku ve své pravačce a zamračil se. Nemůžu pít. Nesmím pít. Kvůli ní. Jeho hněv se stále stupňoval. A aniž by Tony znal důvod, najednou prudce vrhl poloprázdnou flaškou proti zdi a zároveň zařval. Klesl na kolena a prsty si vjel do vlasů. Pak se rukama opřel o podlahu a se skloněným pohledem zprudka vydechoval, jak se snažil uklidnit.

Nevěděl, co bude dělat. Ale musel něco vymyslet.

Jessica:

Celkem mě udivilo, že Jarvis po celou dobu nepromluvil, ale byla jsem za to neuvěřitelně ráda. Pro tuhle chvíli jsem byla vděčná za to, jak byla Stark Tower vysoká, a cesta výtahem trvala dostatečně dlouho na to, abych dokázala samu sebe alespoň přesvědčit, že jsem v pořádku.

Jakmile se dveře otevřely, rychlejším krokem jsem si to namířila pryč z budovy, přičemž jsem si otřela slzy. Avšak, když jsem kráčela ulicemi New Yorku, držela jsem hlavu skloněnou, aby si někdo náhodou mého rozpoložení nevšiml. Můj cíl byl jasný – základna S.H.I.E.L.D.u. Nebyla jsem si jistá, kolik je vlastně hodin, ale věděla jsem, že na tu misi nesmím chybět. Byla jsem přesvědčená, že Tony nepřijde, a tak bych se snad i mohla na náš úkol soustředit.

***

Jakmile jsem vešla do budovy, spatřila jsem kromě spousty neznámých agentů i Steva, který se právě o něčem zaujatě bavil s Natashou. Stáli ode mě sotva deset metrů, a tak jsem si to k nim rychle namířila.

„Ahoj lidi," pozdravila jsem je, když jsem se k nim přiblížila, a nasadila jsem falešný úsměv.

„Ahoj," otočila se na mě Black Widow. Kapitán Amerika se mi zadíval hluboce do očí a já se jen obtížně přinutila, abych nesklonila zrak.

„V pořádku?" zeptal se. Ví to? Poznal mi to na očích? Ptala jsem se sama sebe nervózně. „Nevidím nikde Tonyho, zdržel se?" dodal Steve zběžně. Nebo se zeptal jen proto, že tady se mnou není Tony?

Uhnula jsem očima.

„Ehm... neměli bychom se už hlásit u Furyho?" reagovala jsem ve snaze změnit téma. Oba si vyměnili pohledy, krátké a váhavé.

„Ještě je čas," řekla Natasha.

„Jessico, stalo se něco?" nenechal se odbýt Rogers a já se na něj zamračila. Ví to. Zná mě až příliš dobře.

„Nic se nestalo. Já jdu nahoru, pak se uvidíme." A aniž bych čekala na odpověď, obešla jsem je a zamířila jsem si to k výtahu.

O hodinu později:

Seděli jsme v konferenční síni – já, Steve, Bruce, Natasha a Clint, společně s Nickem Furym v čele. Thor chyběl, což se dalo celkem čekat. A ani Tony nedorazil, jak jsem předpokládala.

Černoch mi věnoval krátký pohled a já zavrtěla hlavou. Muž si povzdechl a každému z nás podal několik papírů, které měl doposud na stole před sebou.

„Jestli nás už víc nepříjde, můžeme začít," řekl bez jakékoli známky po emocích v hlase. Cítila jsem na sobě Kapitánův pohled, ale nevzhlédla jsem, abych se na něj podívala. Pohled jsem věnovala pouze dokumentům, které jsem obdržela.

Na prvním papíru byla podobizna obou zločinců, které jsme měli dopadnout. Žena měla krátké tmavé vlasy a celkem nepřitažlivou tvář. Pod její podobiznou bylo jméno Johanna Urner. Muž se jmenoval Franz Kaiser, měl delší světlé vlasy a jeho obličeji dominoval obrovský hákovitý nos. Nakrčila jsem obočí, ale raději jsem nic neříkala nahlas.

Druhý papír obsahoval podrobnou mapu obrovské budovy. Usoudila jsem, že se nejspíše jedná o jejich úkryt.

Na třetím papíru pak byl podrobný spis všech ukradených plánů. Protože jsem se v tom stejně moc nevyznala, přelétla jsem to jen zběžně.

Velitel S.H.I.E.L.D.u počkal, než si všichni dokumenty prohlédneme, a pak opět promluvil.

„Úkol znáte. Nejdůležitější je, abyste dopadli ty dva, a pokud možno i získali plány Hydry. Když to nepůjde jinak, zničte je, hlavně ať znovu nepadnou do cizích rukou. Naší prioritou by ale mělo být jejich zachování." Přejel svým jediným okem přes každého z nás, aby se ujistil, že nemáme žádné připomínky. Poté pokračoval: „Romanová s Jessicou půjdou po našich cílech. Kapitáne, vy a doktor Banner-"

V té chvíli se prudce rozlétly dveře jako při útoku teroristů a dovnitř vpadl... Tony. Klesla mi brada. Naše oči se setkaly. Netrvalo to ani sekundu, okamžitě jsem odvrátila zrak a pod stolem jsem zatla pěsti. Znovu už ne, znovu už ne... opakovala jsem si v duchu a doufala, že se mi opět nenahrnou slzy do očí, ale naštěstí jsem se dokázala ovládat.

„Starku, nečekali jsme-"

„Už jsem tady," odsekl Tony Furyho směrem a rychlým krokem přešel ke stolu. Posadil se naproti mně, ale ani tak jsem se na něj nepodívala. Nemohla jsem.

Černoch si jen povzdechl a pak pokračoval tam, kde skončil.

„Jak jsem řekl, Kapitán a doktor Banner se zaměří na ty plány. Agente Bartone, vy hlídejte celý prostor z výšky." Pak se jeho pohled zaměřil na Tonyho, který stále zarytě hleděl na stůl před sebou. „Starku, vy se přidáte k Natashe a Jessice, rozumíte?"

Prudce jsem vzhlédla a vyděšeně jsem na našeho šéfa pohlédla. Ten si mého pohledu okamžitě všiml, načež nadzvedl jedno obočí.

„Něco se vám nezdá?" zeptal se. Opět jsem střelila zrakem k Tonymu a naše oči se znovu setkaly.

„V pořádku." Téměř jsem zašeptala, přičemž jsem se stále dívala na muže a on na mě. Něco, co jsem v jeho očích viděla, mě nutilo nesklonit hlavu. Něco, o čem jsem si myslela, že v očích Anthonyho Edwarda Starka nikdy neuvidím.

Srdce se mi prudce rozbušilo. Možná ještě není pozdě, napadlo mě. Můžu všechno napravit. Až se vrátíme z naší mise, napravím to. Všechno to napravím. Protože já tě, Tony Starku, nikdy milovat nepřestala. A nikdy ani nepřestanu.