CZ | Secret Powers II | Avengers FF | ✓

Secret Powers II - Šestá část

Ahojte! Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale musela jsem ve škole trochu bojovat za lepší známky. :D A teď když se to začalo alespoň trošičku zlepšovat *klep, klep*, můžu vydat další díl. :) Hezky v pátek 13., jak se sluší a patří! :D No nic, užijte si to.♥ PS: Na obrázku Braedon (alespoň tak pro představu jak může zhruba vypadat :)

„Přilož ruce na led, směrem ke mně," řekl a já poslechla. „Teď zavři oči a soustřeď se na své schopnosti. Probuď je v sobě a nech je, ať se rozlijí po tvém těle. Musíš je cítíš."

Cítila jsem je. Příjemná vibrace, která se rozproudila mými žilami. Všechnu tu energii jsem nasměrovala do rukou a přála si, ať led začne tát. A skutečně – ledová zeď mezi našimi celami se pomalu proměnila ve vodu.

Zahleděla jsem se čaroději do očí. Ucítila jsem na svém čele chladný pot, který mi stékal po tvářích. Víčka mi klesla, ale držela jsem se. Rukama jsem se podepřela chladné země.

Braedon mi dal ruku na rameno a já ucítila, jak se do mě vlévá nová síla, cítila jsem teplo, které se mi rozlilo po celém těle.

„Co jsi udělal?" Vzhlédla jsem k němu a s pootevřenými rty jsem se mu zahleděla do tváře.

„Dal jsem ti část své síly," odpověděl a já kývla na znamení díků.

„A co teď?" Kývnutím hlavy mi ukázal, ať jdu k němu.

„Teď to zopakujeme." Po kolenou jsem se doplazila k němu. Viděla jsem, jak položil levou ruku na ledovou stěnu a pravou natáhl ke mně. Přimhouřila jsem oči a chvíli jsem se mu dívala do očí.

„Chceš ven?" nadzvedl obočí Braedon a tajemně se pousmál. Pevně jsem stiskla rty, ale nakonec jsem ho chtě nechtě uchopila a pravou dlaň jsem položila na zeď. Zavřela jsem oči.

Ačkoliv mi nemohla být zima, přejel mi mráz po zádech a po celém těle jsem ucítila silný chlad. Oči jsem však nechala zavřené a všechny zbývající síly jsem nasměrovala do kouzla.

Nevím, co se pak stalo. Najednou mi klesla ruka a já spadla k zemi. Slyšela jsem hlas, vzdálený a neznámý. Všechno kolem mě zčernalo a ani když jsem se pokusila otevřít oči, nic jsem neviděla. Kolem foukal silný vítr. Někdo mě chytil kolem pasu a pomohl mi vstát. Klopýtala jsem po jeho boku, ale sotva jsem si byla vědoma vlastního těla. Myslím, že jsem se v tu chvíli zhroutila k zemi.

Přestala jsem vnímat a upadla jsem do hlubokého bezvědomí.

***

Nevím, co mě vzbudilo, ale bylo to jako silný impulz, který mi vlil do těla novou energii. Zhluboka jsem se nadechla a poté jsem prudce vylétla do sedu. První, čeho jsem si všimla byl prsten. Můj prsten, který se mi nyní velebil na pravém prsteníčku. Když jsem vzhlédla, všimla jsem si, že se nade mnou sklání čaroděj.

„Dobré ráno, princezničko," ušklíbl se. Několikrát jsem zamrkala a poté jsem vzdychla.

„C-co se stalo?" Vstala jsem a rozhlédla jsem se. Stále jsme byli na stejné planetě, ale rozhodně ne na tom stejném místě. Vrhla jsem zmatený pohled na Braedona a poté jsem sklonila zrak opět k prstenu. Začala jsem si s ním hrát a překvapeně jsem zjistila, že si ho nyní mohu sundat. Ať s ním ti Mraziví obři provedli cokoli, vypadalo to, jako by ztratil část svých schopností.

„Po tu dobu, co prsten nosíš, sis zvykla sesílat kouzla pouze přes něj a to je špatně. Když jsi chtěla použít magii bez něj, ubralo ti to velkou spoustu sil. Jakmile jsme se dostali z vězení, nechal jsem tě tam a vydal jsem se k obrům. Tam jsem jim prsten opět sebral a dal ti ho na prst. No a v tu chvíli ses probudila. Ale vypadá to, že se s tím prstenem něco stalo. Nevím, jak je možné, že ti ho dokázali předtím sundat, ale možná bych byl opatrnějším s jeho používáním." Beze slova jsem kývla. Chvíli bylo ticho.