That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola šedesátá třetí

Kalendář mi už od včerejška naznačoval, že je dnes pátek a já jsem v pytli.

Urovnala jsem si svůj véčkový výstřih a stáhla si lem šatů trošku dolů. Nevypadalo to vůbec špatně.

Dělám si legraci. Bylo to strašné.

,,Tak už klid, Roxy," smála se Gwen, která můj výstup sledovala z postele. ,,Říkám ti, vypadáš dobře."

,,Když já nevím, Gwen," povzdechla jsem si a sklonila se ke svým semišovým botkám na vysokém podpatku.

Moje kamarádka si pročísla své tmavě fialové vlasy a vyskočila na nohy. Potom se postavila ke mně a s mírným úsměvem mi uhladila látku šatů. Obula jsem si podpatky a podívala se jí do očí.

,,Sakra, vždyť mě tam ani nepustí v tomhle," zamumlala jsem. Gwen to nebrala na vědomí.

,,Budeš hvězda, jo? Teď si ještě udělej něco s těmi kruhy pod očima. Budeš ta nejkrásnější asistentka široko daleko."

...

Hodinky ukazovaly, že za deset minut to vypukne a já přitom pořád nebyla připravená. Postávala jsem v rohu sálu Penelopa a usrkávala ze své skleničky šampaňského. Harrisová stála opodál, bavila se přitom s jedním mužem, očividně vedoucí jedné ze sponzorských společností, a pohazovala přitom se svými platinově blonďatými vlasy.

Bylo tu plno lidí, přičemž jsem dokázala poznat možná tak dvě povědomé tváře. Jedna z nich náležela vedoucímu firmy Adove.

Jen co jsem se s ním pozdravila, jeho oči mi sklouzly do výstřihu a já se začala cítit trapně. Nebyla jsem tu od toho, abych těm lidem zamotala hlavu. A oni tu nebyli proto, aby mi okukovali mé tělo, které stejně nebylo tak dokonalé, jak si to ti staří slizáci představovali.

Jak mě Harrisová poprosila, pozorovala jsem okolí a v hlavě si dělala poznámky, které jsem si měla později napsat a nejspíš z nich stvořit nějaký článek. Jenže tu bylo tolik lidí, že se mi z toho točila hlava a moje myšlenkové pochody nefungovaly jak měly.

Položila jsem ještě plnou skleničku na nejbližší stolek a umanula si, že si vytáhnu svůj mobil a udělám pár fotek. Tajně, samozřejmě.

Jenže hned nato se rozezněl mikrofon a hlas Harrisové, který oznamoval začátek večírku. Potom vyzvala vedoucí Adove, Marrinon a Winterson's, aby představili svoje programy.

Protočila jsem nad tím panenky. Co se dalo dělat.

První byl pan Clark, úchyláček. Jeho společnost vydávala módní časopisy a účastnila se snad každé módní přehlídky na celém světě. Všichni v sále jen tupě zírali na jeho nacvičený úsměv, smáli se jeho hloupým vtipům a přikyvovali jako omámení panáčci.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Docupitala jsem k Harrisové a omluvila se, že si odskočím. S úsměvem mi řekla, že je to v pořádku. Odklapala jsem.

Šla jsem chodbou a snažila se myslet na něco, co by mě trochu rozveselilo. Nevím, co jsem si myslela, ale tahle rádoby party byla velká nuda.

Nedávala jsem pozor na cestu a omylem do někoho vrazila. Vykoktala jsem omluvu ještě dřív, než jsem se podívala, kdo je ten nešťastník.

A zmrzla jsem na místě. Sakra.

,,Roxy?" Zayn vykulil oči. V duchu jsem zaklela.

,,Co vy tu děláte?" Nechápala jsem, vše mi přestalo dávat smysl. Blonďák se očividně dost bavil.