That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola čtrnáctá

Pohled Seth

Se vzteklým mumláním jsem se vydal zpět k naší malé partičce, jejíž členové už napjatě postávali na 'místě srazu'.

Uchechtl jsem se a přidal do kroku. Ještě neuběhly ani dvě hodiny a už mi Santa Barbara lezla na nervy.

Všem lidem jsme museli připadat jako školka. Nebo jako první stupeň na školním výletu. Pojďte tam, pojďte sem; sraz za pět minut; nesahat sem, nesahat tam; za chvilku si uděláme přestávku na čurání.

Jestli si Lissa a Adrian líbánky představovali takhle... Sakra, kdy mi to letí zpátky do Kanady?

A do toho všeho mě ještě štval fakt, že Roxy je jedna z mála, které mě kdy odmítly a vlastně první, která mě odmítla za ty tři roky, co mi Theresa vrazila nůž do zad... berte to jako metaforu.

To s tou Theresou mě extrémně zklamalo. A ještě víc mě zklamalo to, že Hadley mě zavrhla taky, ale svou matku si chválila na každém kroku. Nemůžu jí to vyčítat, ale neměla by se zlobit spíš na ni, že jí přebrala kluka?

A jé. Možná měla Roxy pravdu, že mám na ženy příliš zkreslený pohled.

Ale i kdyby, co už? Ta malá blondýna mi zkazila večer a já jí zas hodlám zkazit ten její. Jen ať ji to provokování přejde.

Doběhl jsem až k 'té naší partě' (takhle to znělo ještě hůř, bože), kde už se na mě Adrian netrpělivě mračil. Ušklíbl jsem se. Dostanu důtku, paní učitelko?

"Jdu pozdě, já vím!" Odmávl jsem to a rozhlédl se po ostatních. Thea s Lindsay se bavily mezi sebou, Roxy zase s Lissou. A když ta zaregistrovala, že už jsem zpátky, vrhla na mě vražedný pohled, při kterém jsem se opravdu cítil jako zlobivý prvňák.

Snad nejsem jediný, komu to zní tak trochu divně...

Rychle jsem pohledem sjel i drobnou blondýnku, která vedle Liss stála. Roxy se dívala všude možně, jen ne na mě. A když trochu zvedla hlavu, všiml jsem si, že se červená.

Nevím proč, ale vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Bylo to... prostě roztomilé.

Sethe... uvažuješ o ní jako o štěněti.

Adrian vzal Lissu kolem pasu. Ta vzhlédla a rychle zkontrolovala čas.

"Vrátíme se na hotel," řekla nám, "pak už si všichni můžete dělat, co chcete. Večeři v hotelu máme v ceně, dole je taky posilovna."

Posilovna? Konečně nějaký světlý bod programu.

Když nepočítám ten Roxyin zaskočený výraz, jakmile jsem ji políbil. Jenže potom to všechno zkazila ta facka. Ne, počkat. Zkazil jsem to já. Ale to už není podstatné.

Vykročili jsme k hotelu. Do deseti minut už jsem odemykal dveře od pokoje a následně se hrabal ve svém kufru, odkud jsem vytáhl nějaké pohodlné oblečení a vypravil jsem se do posilovny.

Pohled Roxy

"Ne! Ne, ne ne! Dylane!" Křičela jsem do telefonu a vší silou jsem praštila do pelesti postele.

"Ale Roxy, no tak! Vždyť já se tě ani nemusím ptát, že? Já už mu to číslo dal."

Dramaticky jsem zavyla. "Ty rozdáváš moje telefonní číslo každému debilovi, kterej si požádá?! Kolik mu kruci bylo? Padesát?!"

Zasmál se. "Třicet. Nebuď tak upjatá. Holky po něm šílí! Až se vrátíš, můžeš s ním hned někam jít. Nemůžeš být věčně sama."

"Dylane, ty jsi tak děsnej vůl," zamumlala jsem.

"Já vím."

"Ale mýlíš se, já nejsem sama," vyhrkla jsem dřív, než jsem to stihla zarazit. Plácla jsem se přes pusu.

"Počkej... ty sis tam někoho našla?"

Jo, Dylane, našla. Dokonce jsem mu už i dala přezdívku. Říkám mu OBP.

Osobní boxovací pytel.

"Tak nějak," zasmála jsem se.

"A to mi nic neřekneš?"

Zavrtěla jsem nad tím hlavou. "Jsi taková drbna, Dylane."

"Jo, já vím. Ale stejně jsi mi to mohla říct. Tak... hele, vzkaž mu, že jestli ti něco udělá, půjdu po něm, jo?"

To mě rozesmálo. "Kecko!"

Taky se smál. "Pozdravuj Santa Barbaru. Brzy se nám vrať, sestro."

Náš starý vtípek mi vyvolal široký úsměv. "Zdar, brácho."

Zavěsila jsem a roztáhla se po posteli. Liss a Adrian nám na pláži nepřímo oznámili, že se nás tímto zbavují, a když se náhodou potkáme, sežerou nás jako hladový pes kousek masa.

Haf haf. Haf haf, hafí haf.

Dobře, to nebylo vtipné.

Zavřela jsem oči a bezděčně se vrátila k tomu polibku. Chtěla jsem si to vytěsnit z hlavy, ale jediné, co se mi povedlo, bylo, že jsem si jen připomněla jeho rty, jeho čokoládový pohled a ty šibalské ohníčky, které mě mučily i v mysli.

Zavrtěla jsem hlavou. Roxy! Přestaň!

Nahlas jsem si povzdechla. Co teď? Ptala jsem se sama sebe. Za každou cenu jsem musela vymyslet, jak se Sethovi za každou cenu vyhnout.

I kdyby šlo o život. Nikdy, ale nikdy už mu znovu nepodlehnu, ani kdyby na kolenou prosil.

To já budu ta nedostupná. To já budu šelma, která ho připraví o všechna slova.

Žádné dvojsmysly, prosím.

..........

Ranní pondělní kapča XD

Robot Šíma zase jede XDDD

Chrissy