That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola desátá

Srdce se mi na okamžik zastavilo. Nemohla jsem se nadechnout, doufala jsem, že se mi to všechno jen zdá a já se ráno probudím a budu ležet ve svém pokoji.

Ne stepovat v koupelně a koukat z mobilu na tu největší obludu, která mi právě předpověděla moji smrt.

"Zvedni to, sakra!" Vzlykla jsem a sedla si na vanu. Nakonec jsem to vzdala a mobil odhodila. Nemělo to cenu.

Chtělo se mi umřít. Můj svět se zhroutil jako domeček z karet.

A stačila k tomu jedna naivní láska malé holky.
...................

Ráno mi bylo ještě hůř než večer. Včerejší svatba mi dala vážně zabrat, ale to bylo ještě nic proti tomu, co mělo nastat za pár hodin.

Konkrétně za dvě, protože v tu dobu nám letělo letadlo do Santa Barbary. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem se nechala přemluvit a souhlasila s tím, že taky pojedu. Přemýšlela jsem o tom, že by mi to ani tolik nevadilo, kdyby nejel Seth.

Brr. Těch deset dní v jeho přítomnosti opravdu nejsem schopná přežít. A ty jeho poznámky! Uf!

Zahrabala jsem se pod deku a otráveně zabručela, když se po místnosti rozlehl zvuk Miina budíku.

"Debilní budík!" Zaklely jsme současně. Obě jsme se tomu tiše zasmály a Mia nakonec budík vypla. Shodila jsem ze sebe deku a zamračila se na strop.

"Proč vstáváš tak brzy?" Zajímala jsem se.

"Cože?" Zeptala se Mia a vyskočila z postele.

"Tak ty nejedeš, ne?" Zavrtěla jsem hlavou a následně se ošila pod přívalem chladu, když jsem položila svá rozmazlená chodidla na studenou podlahu.

"Chci se rozloučit. Cameron jede taky pryč."
Strnula jsem. "Tak počkat. Ty se chceš rozloučit s Cameronem?!"

Pokrčila rameny. "No a co?"

"Vždyť ho nemáš ráda."

"To není pravda. Mám ho ráda jako mladšího bráchu." Zahihňala se a rychle sjela pohledem můj kufr.

"Sbalím se teď. Včera mi bylo blbě."

"Tak to aby sis pohla." Mrkla na mě. Přikývla jsem a vydala se ke své menší cestovní tašce, kam jsem si v rychlosti naházela půlku svého oblečení, co jsem si brala sem.

..

Seběhla jsem dolů do obýváku, kde se hemžilo několik lidí, někteří nejspíš úplně namol. Prokličkovala jsem kolem nich a radši se odebrala do kuchyně.

V tichosti jsem otevřela lednici a vytáhla z ní jahodový jogurt. Jen jsem doufala, že to nebude nikomu vadit. Heh.

Jakmile jsem měla jogurt v sobě, vytočila jsem Lissino číslo.

"Anoo?" Ozvala se ospale. Pousmála jsem se nad tím. Nevěsta nestihne letadlo.

"Víš, kolik už je hodin? Kdy si pro mě a Lindsay dojedete?" Zašveholila jsem.

Liss se na druhém konci tiše zasmála. "Dík za budíček, Roxy. Za hodinku jsme tam, jo? Lindsay už je taky vzhůru?"

"Vzhůru? Já ani nevím, jestli žije." Zašeptala jsem, čímž jsem u své kamarádky znovu vyvolala smích.

"Tak se nachystejte, já napíšu Sethovi..." zívla. Sethovo jméno mi okamžitě zkazilo náladu.

"Jdu se chystat, Liss. Čau."

"Pá, Roxy."

Zavěsila jsem a vyhodila kelímek od jogurtu do koše. Potom jsem se vydala najít mezi těmi spícími opilci Lindsay, abych ji připravila na to, že s tou kocovinou poleze do letadla.

.....

"Zase pozdě, Sethe." Konstatoval Adrian vesele, když dorazil i šestý člen zájezdu.

"Sorry." Zavrčel jmenovaný a porozhlédl se po letištní hale. Pokrčila jsem nad tím rameny. No co.

"Let do Santa Barbary..."

"To je naše." Oznámila nám Liss a pokynula, abychom ji následovali. Adrian šel vedle ní, my za nimi, každý nesl své zavazadlo.

Mlčky jsme nastoupili do malého letadla. Liss a Adrian seděli samozřejmě společně, potom měli dva z nás místo za nimi a další dva přes uličku o dvě místa dál.

"Sethe, Lindsay?" Navrhl Adrian, ale Lindsay okamžitě začala protestovat.

"Zapomeň, Adriane. Sedím s touhle černoškou." Objala Theu paží. Čekala jsem, že Thea namítne něco na způsob, že chce sedět se mnou, ale ona nic neřekla.

Lissa si povzdechla. "Fajn. Jste jak malý. Roxy? Sedneš si dozadu se Sethem?"

Zrada!!!

"Hm." Zabručela jsem a rychle sjela pohledem usmívajícího se Setha. Tak aspoň ti to spravilo náladu, Setíku.

Odklopýtala jsem na své místo a sedla si blíž k oknu. Seth si sedl vedle mě, tak jsem se ještě víc přisunula k malému okénku.

Jen co letadlo vzlétlo, přišla letuška, jestli si něco nedáme. Jen jsem zavrtěla hlavou. Můj sousedící taky.

"Tak co, těšíš se?" Obrátil se na mě, když letuška odešla. Se svraštěným obočím jsem se k němu otočila.

"Na co?"

Pousmál se. "Na Santa Barbaru."

Pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem s ním mluvit. Pořád mě děsil náš včerejší tanec.

"Ty se mnou nemluvíš?" Podivil se.

Protočila jsem panenky. "Znovu, Sethe. Odkdy si tykáme?"

Uchechtl se. "Oteď. Proč se mnou nemluvíš?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Teď s tebou mluvím."

"Ale nechceš se mnou mluvit."

To teda nechci. Kousla jsem se do jazyka.

"Co jsem udělal?" Vyzvídal dál.

"Nic, Sethe."

"To bys se mnou mluvila, ne?"

Pousmála jsem se. Ti chlapi.

"Člověk mi nemusí nic udělat, abych s ním nechtěla mluvit. Prostě..."

"Takže se mnou nechceš mluvit?"

Plácla jsem se do čela. Tohle byl horor. Proč jsem nezůstala doma?!

"Roxy?" Luskl mi před obličejem.

Moje pravá ruka vyletěla prudce vzhůru, s účelem mu zlomit tu jeho. On však stihl zareagovat dřív, než jsem se ho vůbec dotkla a chytil mě za zápěstí.

"Na to zapomeň." Sykl mi do ucha. Bezděčně jsem se ošila a tiše zalapala po dechu. Pustil mě.

Hrdlo se mi stáhlo tak moc, že jsem měla nutkání poprosit letušku o kyslíkovou masku. Jeho tón hlasu byl tak děsivý a přitom tak smyslný, že mě z toho lechtalo v podbříšku. Natiskla jsem se víc k oknu. S tím mužem, který seděl vedle mě, jsem teď už opravdu nechtěla nic mít.

Co když on chce mít něco s tebou?

Opatrně jsem k němu otočila pohled. Hypnotizoval opěrku sedadla před ním. Ruce měl zkřížené na prsou, v bezpečné vzdálenosti ode mě.

Pohlédla jsem na své zápěstí. Vypadalo normálně... samozřejmě. Ale stejně jsem měla pocit, že mi každou chvíli vzplane.

Uuuf. On. Chtít. Mít. Něco. Se. Mnou?

Tak to určitě. A jestli ano, tak leda tak ve snu.