That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola patnáctá

Po večeři, kterou nám donesli na pokoj, jsem popřála Thee a Lindsay dobrou noc a zavřela jsem se v pokoji.

Bylo zhruba osm hodin, když se mi povedlo usnout. Celou dobu jsem totiž přemýšlela nad Sethem a... popravdě? Měla jsem toho plné zuby. Na něj jsem rozhodně myslet nechtěla. Nechtěla jsem myslet ani na Lissu s Adrianem.

Odebrala jsem se do říše snů. Jediné, co mě zde ale potkalo, byly trochu zkreslené vzpomínky.

"Roxy, kam tak spěcháš?" Drew nade mnou pobaveně zavrtěl hlavou.

"Do toho ti nic není, bratříčku!" Odsekla jsem se smíchem a vyběhla ven z domu. Najednou mě moje mysl přenesla o několik minut dopředu, kde už jsem seděla v kavárně s pohledným mladým mužem. Ten mě zasněně pozoroval.

"Máš krásný úsměv," poznamenal a já se stydlivě začervenala. Na podobné komplimenty jsem nebyla zvyklá.

"Díky," pípla jsem.

"Celou dobu jsem se na tebe těšil. Ale nikdy bych neřekl, že jsi tak krásná."

Tentokrát jsem zrudla i za ušima. Sklopila jsem pohled ke svým spojeným dlaním.

"Nepřeháněj," špitla jsem a vytvořila si ze svých blonďatých vlasů oponu, aby nezaregistroval můj úsměv a červení zalité tváře.

Stoupl si. V krku se mi udělal knedlík. Odchází? On... chce odejít?

Jenže se zastavil přede mnou a sklonil se ke mně. Zvedla jsem k němu oči, ale hlavu jsem měla pořád skloněnou.

Prsty mi odhrnul vlasy z obličeje a zvedl mi bradu, čímž mě vlastně donutil se mu podívat do očí.

"Ty se stydíš?" Zasmál se.

Pokrčila jsem rameny. "Trošku."

Zavrtěl hlavou. "To nemusíš. Tolikrát jsme si psali odvážnější věci a hadám, že ses tolik nečervenala."

Sakra. "Ve skutečnosti tak odvážná nejsem, víš?" Zasmála jsem se.

Vzal mě za ruce a potom vytáhl na nohy. "Půjdeme se někam projet, co říkáš?"

Překvapením jsem zamrkala. "A kam? Mám být v pět doma," zase jsem se zastyděla. Bože, musel mě mít plné zuby!

Sladce se na mě usmál. "To se dá zařídit. Neboj a pojď."

Vzápětí se obraz rozmazal a moje mysl mě přenesla o několik dnů později.

"Co se stalo? Jsi v pořádku?" Vyděsila jsem se, když ten muž z kavárny, ke kterému jsem momentálně sedla do auta, nadhodil otrávený, zlověstný a unavený výraz.

"Jedem ke mně," rozhodl. Vytřeštila jsem oči.

"Jak k tobě? Vždyť jsi říkal, že máme rezervaci-"

"No a co?!" Vykřikl a mně se rozbušilo srdce strachem, který zaplavil celé moje tělo.

"Takhle s tebou nikam nejedu," zašeptala jsem a chtěla vystoupit, ale on okamžitě zamkl. Zalomcovala jsem s klikou. Nic.

Otočila jsem se na něj. "Co je?" Vykřikla jsem. "Pusť mě!"

Zavrtěl hlavou a opřel si hlavu o opěrku. "Všechno se to podělalo. Jsme oba úplně v háji, Roxy. Jestli se na to přijde..." složil si hlavu do dlaní.

Zamračila jsem se. "Cože? O čem to mluvíš?"

Tváří se mu mihla bolest. "Roxy... já ti lhal."

Obraz zmizel. Následně se objevily jenom záblesky. Viděla jsem jeho, viděla jsem Drewa, jak bouchá dveřmi, viděla jsem samu sebe, jak se dívám do zrcadla a po tváři mi stékají slané slzy.

A především jsem viděla svoji naivitu, která mě zničila.

"Alison!" Vykřikla jsem z koupelny a ona ke mně okamžitě doběhla. Její fialové vlasy mě zašimraly na tvářích, když mě objala.

"Roxy, to bude v pořádku, slibuju." Zašeptala.

"Alison, to bolí!" Zašeptala jsem a opřela se o zeď koupelny.

"Volám záchranku, dobře? Proboha, Roxy!"

Pohlédla jsem pod sebe a zbledla jako křída. Bylo pozdě.

Mlha. Tma.

Prudce jsem otevřela oči a rozhlédla se po tmavém pokoji. Seděla jsem na posteli a třásla se. Zimou. Šokem. Strachem a nepředstavitelným děsem. Všechno se ve mně svíralo.

Alison. Drewova snoubenka. Jediná osoba, které jsem se kdy svěřila. Jediná mě pochopila.

Uvědomila jsem si, že brečím. Setřela jsem si slzy z tváří a stočila se do klubíčka. Doufala jsem, že když budu myslet na něco jiného, třeba znovu usnu.

Jenže potom jsem si uvědomila, že když usnu, bude se mi o tom zase zdát. Se slzami v očích jsem zkontrolovala čas. Tři hodiny ráno.

Vyskočila jsem z postele, hodila na sebe tepláky a tílko a vyběhla jsem z pokoje směrem na pláž.

....
Eeej :)
Tak už jsem vám to trochu přiblížila, nebo ani ne?? :o :o)

Chrissy