That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola dvacátá pátá

,,Roxy?"

,,Nech mě být! Lhal jsi mi!"

,,Nechápeš to!"

,,Končím, Paule," zavěsila jsem a sesunula se na postel. Do očí mi vhrkly slzy a já je nechala volně stékat po mém bledém obličeji.

............

Víte, co je výhodou toho, že se večer zřídíte až pod obraz?

Správně. Nic si nepamatujete, tudíž můžete říct, že se vám to jenom zdálo. Že to všechno je výtvor vaší představivosti a ve skutečnosti jste celý večer pili čaj a potom zalehli do postele a odebrali se do říše snů.

No jo. Říct to sice můžete, ale je vám to na velkej kokos, protože všechno okolo vás vám s úsměvem naznačuje, že jste večer díky vaší nestřízlivosti udělali nějakou kravinu. A odnese si to samozřejmě váš spolupachatel, který stejně za nic nemůže.

Za všechno si totiž můžete sami. Jenže jelikož máte tu kocovinu, třeští vám hlava a dochází vám, co se asi tak stalo, první, co vás napadne je to, že to musíte okamžitě na někoho svést.

A ten někdo, mimochodem, je v mém případě chlap s těma nejhezčíma očima na světě. To už bohužel není výplod mé fantazie, to už je pravda a mě děsí fakt, že si to moje pomalá mysl uvědomuje.

Otevřela jsem nejdříve jedno oko, potom druhé a s velkým sebezapřením jsem si sedla. Moje hlava se chystala explodovat a každý nerv v mém těle mi vyhrožoval ukamenováním, pokud si znovu nelehnu.

Chytila jsem si hlavu do dlaní a zavyla jako raněné zvíře. Diagnóza byla jasná, debilismus nejvyššího stupně.

Co jsem to sakra pila?!

Položila jsem chodidla na chladnou podlahu a zaostřila na svůj kufr. Usmála jsem se na své šaty, které jsem měla včera večer na pláži na sobě a které teď ležely na mém kufru, a následně se ihned zamračila, když mi došlo, že si nepamatuji jejich svlékání.

No do hajzlu.

Rychle jsem se vyhoupla do stoje a okamžitě zaklela. Chytila jsem si hlavu do dlaní a znovu sletěla na postel.

,,Roxy, ty jsi fakt kráva," zamumlala jsem si pro sebe a znovu zkusila vyskočit. Tentokrát se mi hlava motala už jen trošku, tak jsem doťapkala ke kufru a vytáhla z něj pohodlné modré tílko s potiskem ananasu. Ještě jsem se nasoukala do šortek a s tichým vrčením vyšla z pokoje.

Všimla jsem si, že Theiny dveře jsou otevřené. Nahlédla jsem dovnitř a spatřila svoji kudrnatou kamarádku, jak šťastně vychrupuje, rty pootevřené, vlasy do všech světových stran.

Došlo mi, že musím vypadat stejně. Spěšně jsem zase doběhla do svého pokoje a zkontrolovala čas.

Bylo půl osmé ráno. Aha.

S povzdechem jsem si pročísla svou slámu a zkusila zavzpomínat na včerejšek. Poslední, co se mi vybavilo, byla Emma u baru.

Nebo ne. To nebyla poslední věc.

,,Tak dělej, ať nečeká dlouho."

To ne. To ne, to ne, to ne!

Spadla mi čelist. Jediné, co jsem si ještě vybavila, byly Sethovy hnědé oči, které mě toužebně sledovaly, a jeho dokonalé rty, ke kterým jsem se včera sama přitiskla.

To ne ty! To ta opilá zvrhlice uvnitř tebe!

,,Jsem v tom nevinně," zasmála jsem se a potom strnula, když mi došlo, že víc už si nepamatuji.