That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola třicátá první

Než se pustíme do příběhu :)

2k follows!!! Bože, ani si nedokážete představit, jak jsem unešená :DDD mockrát děkuju :)

A teď, zpátky k Roxy :)))

.............................

,,Roxy, trochu života do toho umírání!" Smála se Thea. Natáhla na sebe svoje tmavě hnědé šaty na ramínka a prohrábla si svou hustou hřívu.

Lindsay si vzala černé tílko a bílou minisukni. Jen já jsem se nasoukala do tmavých uplých džín a bílého crop topu. Obě mi domlouvaly, že si mám vzít něco 'slavnostnějšího', ale já je odbyla.

Takhle mi bylo fajn.

Popravdě, nikam se mi nechtělo. Pořád jsem byla tak trochu mimo z toho, co jsem viděla u Setha. Vyrušila jsem je ještě oblečené, bez známky toho, že by předtím dělali něco dětem nepřístupného. Ale co kdybych přišla o dvě minuty později?

Točila se mi z toho hlava. Chtěla jsem si lehnout a spát, ne se vláčet za nějakou stupidní kapelou.

Sakra. Už zním jako nějaká stupidní slepice. Začínám uvažovat o tom, že zavedu ,,slepičtinu". Asi bych v ní byla vynikající. Blonďatá slepice Roxy Garnettová, seznamte se.

,,Roxy!"

,,Co zas?" Vzhlédla jsem a pohlédla Lindsay do očí. Pobaveně se na mě mračila, zatímco si upravovala svůj stříbrný náramek na levém zápěstí.

,,Jdeš, ty opice?" Zeptala se mě.

Povzdechla jsem si a nakonec přikývla. Setha teda dořešíme potom. Pokud ho vůbec chci dořešit. Nejspíš se mu budu muset po celou dobu zájezdu vyhýbat.

Přesně tak. Ty čtyři dny mě nechutně využíval, ale odteď už se ke mně ani nepřiblíží.

Vyskočila jsem z postele a vydala se za Theou a Lindsay, které už netrpělivě postávaly u prahu dveří a čekaly, jestli dneska vůbec plánuji někam jít.

Vždyť už jdu, bože.

.....

Na místo jsme došly celkem rychle. Obsadily jsme jeden volný stůl vzadu a rozhlédly se kolem. Lidé přicházeli a přicházeli, někteří seděli u stolu, jiní si našli nějaké volné místo kolem.

U barového pultu stálo malé pódium, kde už byly připraveny nástroje a mikrofony. Celkem mě zarazilo, že ani nevím, kdo dneska hraje. Nejspíš ta kapela ani nebude známá.

,,Lemon Throats. Říká vám to něco?" Ozvala se najednou Thea a ukázala na plakát na zdi za mnou.

S Lindsay jsme tam nasměrovaly pohled. Kromě loga, data a názvu kapely tam nebylo napsáno absolutně nic.

,,Ne, ale jsem na ně docela zvědavá," Lindsay pokrčila rameny a pohlédla k baru.

Okamžitě mi docvaklo, co ten její pohled znamená. Myslím tím pohled nenasytného zvířátka.

,,Lindsay, žádný alkohol. Ten byl včera," napomenula jsem ji a automaticky se stáhla.

Obě mé kamarádky se zasmály. ,,Ananasový koktejl plánujeme koupit," upozornila mě Thea a já zčervenala.

Lindsay nám poručila, ať držíme místo a vypravila se nám koupit koktejl. Mezitím už se na pódium nahrnuli dva mladí muži a nachystali si své kytary. Byli podobně oblečení, kostkovaná košile vyhrnutá po lokty, jeden měl tmavší vlasy po ramena. Rozhlédli se kolem a potom zase věnovali pozornost jen svým kytarám.