That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola pátá

"Tak na tomhle jsme se nedomluvily!" Křikla na nás Liss, když sešla z pódia. Sedla si ke stolu a se smíchem zavrtěla hlavou. "Tohle hlavně neříkejte Adrianovi! Víte, jak se tvářil, když jsem mu oznámila, že mě berete na celý večer pryč? A ta spousta lidí, co jsem mu nechala na krku!" Pořád se smála.

Thea, Lindsay a Mia si plácly. Já tam zase seděla jako křoví a upíjela ze své skleničky.

Thea se na mě otočila. "Co jsi tak tichá, brouku? Většinou jsi to byla ty, kdo pištěl nadšením!"

Skoro jsem se udusila. "Já nejsem tichá." Bránila jsem se.

Lindsay si mě pobaveně změřila. "Právě, že jsi. Kdo ti vůbec volal? Nějaký tajný milenec?"

Mia s Lissou se obě naoko zajíkly. "Roxy má milence!"

Zasmála jsem se. "Nemám."

"A kdo ti vůbec volal?" Lindsay upila ze svého drinku.

"Kámoš," pokrčila jsem rameny.

"S výhodami?" Zajímala se Mia.

To mě rozesmálo. "Ne. Jsme jenom kamarádi."

Lissa na mě vrhla svůj zelený pohled. "Takže ty nikoho nemáš? Jak to?"

Dost, holky. "Jsme tu kvůli tobě, zlato! Nevěnujte pozornost mně."

Všechny mě pobaveně sledovaly, až to začalo být krapet nepříjemné. Nesnášela jsem být středem všeho dění. Děsilo mě to. Já už jsem si ten 'svůj střed' prožila. A prožít ho už nechci.

"Tak jo!" Ozvala se Thea. "Liss? Kam vlastně pojedete na svatební cestu?"

Zvedla jsem hlavu, protože tohle mě taky zajímalo. Na místě Liss bych asi zvolila Benátky, ale já nejsem na jejím místě, takže jsem mohla akorát tak mlčet.

V poslední době mlčím nějak často, nezdá se vám?

"Tak, dlouho jsme se dohadovali o tom, jestli to bude New York, Evropa... až jsme rozhodli pro Santa Barbaru." Lissa se zasmála.

"Proč zrovna Santa Barbara?" Zajímala jsem se.

"Protože je to blíž než New York nebo Evropa." Liss pokrčila rameny.

"To jo." Souhlasila Mia a uličnicky se usmála. Liss ji pohledem napomenula a potom se obrátila zpět k nám. Zasmála se.

"Kdo řídí, holky?"

....

"Mio, zpomal!" Vykvikla jsem a zaryla nehty do potahu sedačky.

"Na to zapomeň, Roxy!" Zajásala Mia.

"Tady zaboč." Ukázala jí Thea. Momentálně si hrála na instruktora v autoškole.

Pohledem jsem sjela unavenou Lissu a veselou Lindsay, které seděly vedle mě. Lindsay naší nevěstě neustále něco domlouvala, ale ta neposlouchala. Aspoň myslím.

Nechápala jsem to. Proč jsem se taky nebavila, když všichni okolo mě vrhali šťastné úsměvy? To jsem se opravdu bála být šťastná?

Bylo mi do pláče. Ano, ze sebe samé se mi chtělo brečet.

Ani nevím, jak se to povedlo, ale Mia nás všechny šťastně dopravila až domů. Nikdo nás nechytil, nikdo nám nenadal, byly jsme živé a zdravé. Spokojenost.

Vystoupila jsem a s ostatními vešla do domu Collinsových. Podle všeho ještě nikdo nespal. Proč taky, když hodiny ukazovaly teprve půl jedné ráno, že...

"No, tady jste!" Zasmála se Lissina teta Stacy. Vyskočila a pevně Lissu objala.

"Živé a zdravé." Zasmála se Liss a hned nato se vrhla kolem krku i Adrianovi.

Tolik o rozlučkách se svobodou...

Sedla jsem si na pohovku vedle Tami, Lissiny třináctileté sestřenice. Ta neustále pozorovala Camerona, jako by to byl nejdražší poklad na zemi, nejhezčí věc na světě.

"Jak může být někdo tak hezký?" Zeptala se mě a já se okamžitě zarazila.

Obývák byl plný lidí. Všichni se bavili. Na jedné pohovce seděl pan Collins, Adrian, Cameron a Stacy, na druhé já, Tami, její šestiletá sestra Evelyn a Anne. Na křeslech pro dvě osoby se zase válela Lissina máma s přítelem, na druhém Adrianovi rodiče. Liss, Thea, Lindsay a Mia si přisedly, kde bylo volno... Lissa na Adriana, Lindsay s Theou na opěrku a Mia se nasoukala za mnou.

"Adriane! Nechceš nám říct, jak jsi Liss požádal o ruku?" Ozvala se Anne a všichni se okamžitě napjali očekáváním. Včetně mě, samozřejmě.

Adrian se pousmál. "No..."

Lissa zčervenala jako rajče. Oba chvilku mlčeli a nervózně po sobě pošilhávali.

Liss to vzala do svých rukou. "Před dvěma měsíci jsme byli na večeři v nedaleké restauraci. Přinesli nám takové ty mini muffiny," ukázala, jak velké asi byly, "no a..."

"V jednom z nich byl prsten." Vtrhnul do toho Adrian a Lissa zrudla ještě víc.

"A mně to samozřejmě nedošlo." Dodala Liss a všichni naokolo se rozesmáli.

"Takže zatímco si Adrian chystal svůj monolog, který byl mimochodem úžasný," usmála se na něj, "já se prstenem skoro udusila."

"Neříkej, že to nebylo originální." Bránil se Adrian.

"Nebylo." Liss mu lípla drobnou pusu. "Ani trochu, lásko. A skoro sis zabil přítelkyni."

Adrian naoko posmutněl. Všichni naokolo je pozorovali se stejnou láskou, kterou v sobě měli i ti dva.

..
"Roxy, jsi tak krásná, když se usmíváš, víš to?"

Zasmála jsem se a zabořila mu nos do krční jamky.

"Usmívej se pořád. Prosím."
..

Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy. Bože. Vzpamatuj se!

"Takže on přijede až v sobotu?" Liss se zamračila a já s ní. Kdo přijede?

"Přesně tak." Odpověděl Adrian a otočil se na svou matku, která se bavila s paní Collinsovou.

Daniel Collins je taky pozoroval. Cítil snad zášť ke své bývalé ženě, k jejímu novému příteli? Bylo mu líto to, že se s Catherine rozvedli?

Kolem jedné ráno jsem s Miou odešla do pokoje. Chtělo se mi hrozně noc spát. Nevypila jsem skoro nic, ale stejně mě příšerně bolela hlava.

Když jsem vycházela z koupelny a šla kolem pokoje Liss, něco jsem zaslechla.

"Počkej, cože? Jsi si tím jistá?"

"Jo." Liss fňukla.

"Jakože... na sto procent?"

"Na sto dvacet, Adriane."

Uslyšela jsem šum a vzlyk. "To bude dobrý, zlato. No tak. Neplač."

Zamračila jsem se a odešla za Miou. To je zvláštní, pomyslela jsem si. Zalehla jsem do postele a naposledy zkontrolovala mobil, jestli mi náhodou někdo nevolal.

Nikdo. Fajn.

Zachumlala jsem se do peřin a zavřela oči. Spánek přišel hned.

A s ním i noční můry.

....
Pondělní kapča!! :D XD
Love, Chrissy