That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola šestnáctá

Pohled Seth

Jakmile jsem otevřel oči, oslepilo mě několik ostrých paprsků letního slunce. Musel jsem několikrát zamrkat, dokud už mě světlo tolik nezabíjelo.

Jako upír. Muhaha.

Včera jsem šel spát hodně pozdě. V posilovně jsem strávil minimálně dvě hodiny a to většinu času přemýšlením nad jednou malou blonďatou provokatérkou, která mi včera odehnala coby noční návštěvu. Andílek možná nebude tak svatý, jak se zdá.

Rukou jsem si prohrábl tmavě hnědé vlasy, které se často jevily jako černé a způsobovaly, že si mě lidi někdy pletli s Adrianem. Jako mladší jsme to dost využívali, ale teď mě spíš štvalo, když jsem byl jen 'ten, co se podobá'.

Zavrtěl jsem nad tím hlavou a vyskočil z postele. Vydal jsem se směrem ke koupelně s cílem dát si rychlou sprchu, která by mě aspoň trochu probrala.

Když jsem vešel s mokrými vlasy zpět do pokoje, všiml jsem si, že obrazovka mobilu mi svítí. Někdo psal.

Adrian, jak jinak.

Doufam, ze uz jsi vzhuru, Sipkova Ruzenko :P... do pul hodiny dole v hale.

"Rozkaz, tati," zabručel jsem a odhodil telefon. Už jsem se chystal obléct a seběhnout dolů, aby se neřeklo, že jdu zase pozdě, ale půl hodiny bylo moc i na mě.

V žádném případě.

...

"Zase pozdě," zasmála se Thea, když jsem doběhl k recepci. Naše teď už šestičlenná skupinka přitahovala pozornost všech naokolo. Měl jsem chuť sklopit pohled a tvářit se jako zbitý pes. Nakonec jsem jenom nasadil svůj pohled typu Jsem tu nedobrovolně a spočinul ním na jedné konkrétní člence party.

Roxy klopila zrak k zemi, ruce měla založené na prsou. Do tváře jsem jí neviděl, netušil jsem, jestli si mě vůbec všimla.

Lissa a Lindsay stály vedle Adriana a o něčem diskutovaly. Adrian se díval na mě.

"Co?" Zavrčel jsem, což přivolalo pozornost holek.

"Nic, Sethe," odbyla mě rádoby 'hlava rodiny'. Adrian se otočil ke své manželce a usmál se na ni. Argh. Z toho cukrkandlu už mě začínaly bolet zuby.

"Tak teda půjdeme?" Navrhla Liss a ohlédla se po ostatních.

"Kam vlastně?" Zeptala se Thea.

"Na snídani," mrkla Lissa.

Všichni přikývli, včetně mě. Ještě jsem se podíval směrem k Roxy, ale ta pořád klopila pohled k zemi. Přišlo mi to zvláštní.

Vyrazili jsme k menší restauraci poblíž hotelu. Držel jsem se vzadu a neustále lpěl pohledem na naší drobné blondýnce. Šoupala nohama po horkém asfaltu a věnovala svou pozornost kamínkům na cestě.

Do vchodu restaurace vedl jeden malý schod. Lissa s Adrianem šli první, potom Lindsay a nakonec i Thea. Roxy, zřejmě duchem nepřítomná, vykročila za ostatními, ale nevšimla si schodu. Na poslední chvíli jsem přiběhl k ní a chytil ji za předloktí, jinak by už nejspíš ležela na zemi.

"Pozor," zasmál jsem se.

Vzhlédla. Pohled na ni mě vyděsil. Byla bledá jako stěna, pod očima fialové kruhy. Nejspíš nespala celou noc.

"Roxy? Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se opatrně. Okamžitě se vzpamatovala a svou ruku mi vytrhla. Odstoupila ode mě několik kroků.

"Nech to být," odsekla a teď už bez úrazu odešla do restaurace.