Chtít tě ctít

23.

PETR

Při cestě tam jsem začal přemýšlet nad tím, co jí vlastně řeknu. Ahoj Kat, všechno byla lež a nastražila ji Sandy! ...To ti určitě uvěří, idiote. Proč jsem se Sandy nezeptal na víc věcí? Vím jen to, že to bylo z jejího mobilu. Určitě mi to věřit nebude, ale nějak ji k tomu musím přesvědčit. Určitě mě nebude chtít ani vidět, natož vyslechnout. Nepřivítá mě s otevřenou náručí, když si myslí, že si myslím, že je chyba. Ale nějak se k ní dostat musím.

Vlastně ani nevím, proč se tak snažím. Co mě to k ní tolik táhne? Už jsem měl hodně holek, ale pochybuju, že by pro mě některá udělala to, co Kat. Zachránila cizího člověka. Já sám bych se bál to udělat.

Když jsem přijížděl ke Kat, pohltil mě pocit spoutanosti. Jako neviditelná pouta. Povolují mi se jen nepatrně nadechnout a myslím, že klíč má jen Kat.

Vydal jsem se ke dveřím a natáhl ruku ke zvonku, ale nezvonil jsem. Přišlo mi, jakoby se někdo opřel o dveře.. Kat. Tak jsem se nadechl, jak jen to šlo a tiše zaklepal. Kat mi takřka hned polohlasně odpověděla.

„Běž pryč, Petře," zněl z toho smutek a to mě tížilo nejvíc. Nechci, aby byla smutná kvůli lži.

„Vyslechni mě prosím," žadonil jsem a opřel si čelo o dveře. Přišlo mi, Jako bych ji cítil i přes to dřevo. Tak moc bych ji teď chtěl obejmout, stisknout ruku, políbit.

„Nechci nic slyšet, znovu mi neublížíš," pronesla chladně a já si už nevěděl rady. Když jí to ale ublížilo, znamená to, že ke mně něco cítí?

„Nikdy bych ti neublížil," řekl jsem a sklopil svůj zrak ke špičkám bot.

„Tak proč jsi to udělal?" zeptala se pevným hlasem a já tušil, že tohle budou její poslední slova.

„Neublížil jsem ti, Kat. Nech mě ti to vysvětlit."

Slyšel jsem, jak se Kat uchechtla. „Už se s tebou nechci bavit," řekla a mě pohltila vlna smutku.

„Kat, prosím!" praštil jsem rukou do dveří. „Vysvětlím ti to!"

Jenže ani po pár minutách stání se ty pitomé dveře neotevřely. Nejspíš odešla.

Chápu, má vztek. Ale alespoň si to může nechat vysvětlit. I když.. nechal bych si to tak snadno vysvětlit i já? Ne..

Se sklopenou hlavou jsem odešel. Ale ne na dlouho. Já se jen tak nevzdám.