Chtít tě ctít

19.

PETR

Nechápu, jak mi to mohla udělat. Jak mě mohla takhle ošálit. Jak jsem jen mohl naletět? Myslel jsem, že je Kat děsně fajn holka, ale co když to byla jen přetvářka? Co když to celou dobu jen hrála, aby využila mou "slávu"? Měl bych si pak jít zkontrolovat sociální sítě. Co když mě třeba vyfotila, jak spím nebo cokoliv jiného?

Ale Petře, to je samé co by kdyby. Vzpamatuj se. Kat taková přece není. To by neudělala. Nebo ano? Uh, jsem z ní tak zmatený. Nedokážu popsat, co za boj se teď ve mně odehrává. Nejspíš boj naštvanosti, zklamání a smutku proti... Lásce? Já nevím...

Měl jsem se s ní tak dobře. Tak klidně. Bezstarostně. A moc by mě mrzelo, kdyby ta milá Kat byla jen přetvářka a všechny ty vzpomínky na ni by se přetvořily na smutné.

Protože mám Kat i přesto rád a nechci to mezi námi nechat jen tak otevřené. Nepolíbil jsem ji jen tak pro nic za nic. Takže bych si to s ní měl vyříkat z očí do očí, ale to si musím ještě promyslet. Ale.. možná bude lepší, když to zůstane takhle. Když mi napsala něco takového, tak k tomu určitě měla nějaký důvod..

Prostě to bylo pár pohodově strávených dní, toť vše. Takže na to musím zapomenout. Musím zapomenout na Kat, přemýšlel Petr, když jel v autě s Lukášem.

„Seš v pohodě?" zeptal se Lukáš, když si všiml, jak je Petr zamlklý.

„Úplně," zalhal a díval se přitom z okýnka.

„Jsi nějaký zaražený, kde je ten věčně pozitivní Petr?" řekl Lukáš, ale Petr ho ignoroval.

„Kam jedeme?"

„Do studia," odpověděl.

„Lukáši ne. Potřebuju jet domů."

„Musíme dodělávat věci kolem toho klipu Petře," odfrkl Lukáš.

„V tomhle stavu to nedávám, prosím. Ty mě přece znáš."

Lukáš si povzdechl. „To zase bude vysvětlování."

Petr se usmál. „Díky."

-

Když dorazil domů, hned hodil tašku s věcmi na zem a skočil po hlavě do postele. Po chvilce mu žaludek poslal jasný signál, že je prázdný, tak se rozhodl objednat si pizzu. Dobu čekání si zkrátil vybalováním.

Po nějaké době už chodil po bytě s trojúhelníčkem pizzy v ruce. Najednou ho ovál chladný vítr z otevřeného okna, které následně zavřel, přejel mu mráz po zádech. Tak si chtěl obléct svou oblíbenou mikinu. Jenže i po prohledání celého bytu ji nemohl nikde najít. A pak mu to došlo a plácl se do čela. Nechal ji u Kat.