Chtít tě ctít

6.

„Tohle je tvůj pokoj," řekla Kat a otevřela pokoj pro hosty. Bylo tam všechno, co by Petr mohl potřebovat. Postel, skříně, křeslo a mnoho dalších věcí.

„A kde mám jako gauč? Postel s nebesy? Vlastní koupelnu? Tak tady teda nebudu. Odvez mě domů," prohlásil Petr nafintěným hlasem a Kat se jen přidala.

„Moc se omlouvám, pane Lexa. Hned vám půjdu vše zařídit. Je ještě něco byste si přál?" snažila se mluvit vážně.

„Ještě by to chtělo duhu, u které by na konci byl kotel zlata a místo skřítka jednorožec."

„Přál byste si k tomu i, ehm... třeba hrad s princeznou?"

„Hrad by se šikl, ale princeznu si najdu sám."

Kat zadržovala smích, ale Petr jakoby to myslel vážně.

Z křesla se přemístil ke Kat, klekl si před ní a chytl její dlaň.

„Katrino neznám tvé příjmení. Staneš se mou princeznou a odletíme spolu na jednorožci do západu slunce?"

Kat už to nevydržela. „Petře tohle je tak absurdní," vyprskla smíchy.

„Kat. Teď jsi to pokazila," zasmál se Petr uraženě. „Ale byla to sranda."

„To teda jo. Tak já tě tu teď nechám vybalit a tak a udělám večeři. Kuchyň je po schodech dolů," řekla mu a vydala se vařit.

V prostírání stolu ji vyrušil zvuk mobilu, textovka od Sandy.

Tak co kočko? Řekneš mi to?

Kat jí to všechno vysvětlila.

S: No to si děláš srandu Kat! S tím žitím jsi to fakt myslela vážně! Očekávej menší návštěvu..

K: Ne Sandy! Za žádnou cenu tu teď nejezdi. On potřebuje klid a nevím, jestli by byl zrovna nadšený, kdyby tu přijel ještě někdo.

S: Dělej, jak musíš.

K: Ty nejsi na té párty?

S: Neuvěříš tomu, ale zrušila se.

„Klid bych asi potřeboval," pošeptal Petr, když tajně četl konverzaci od Kat. Kat se polekala.

„Petře! Tys mě vyděsil," vyskočila ze židle, na které seděla a schovala si telefon.

„Promiň," uchechtl se.

„Cizí zprávy se nečtou, nezdvořáku."

„Když jsem zahlédl moje jméno, nemohl jsem si pomoct," usmál se. „Neboj, už to neudělám."

„To doufám," překulila oči.

Petr se hladově koukal na jídlo. „Mám hrozný hlad, Kat."

„Tak jez," zasmála se a pokynula Petrovi, aby se posadil.

„Mhm, je to mo dobý," zamumlal s plnou pusou, když snědl první sousto. Kat se usmála.

„Řekni mi něco o tom youtube," pobídla ho. „Hoggy nebo jak se to tam jmenuješ."

Petr se usmál, jak už u něj nejspíš zvykem a začal mluvit. „Jo, Hoggy. Je to něco jako herec, postava, role, kterou hraju na youtube. Každopádně má naprosto šílenou a hyperaktivní povahu.
No a natáčím tam různá vtipná videa a docela dost mě to baví. Bohužel na to není tak moc času.
Když bych ti měl dát příklad, tak jen při editu máš čtyři minuty ve videu sestříhané přibližně za čtyři hodiny. Když ještě přidáš ten ostatní čas, dost se ti to nahromadí.
A ještě k tomu, jak jsem tě v autě prosil, ať mi tak neříkáš.. Někteří fanoušci nedokážou pochopit, že Hoggy jsem jen ve videích, ale v reálu jsem Petr. A už mě štve, když na mě někdo třeba na koncertě začne řvát Hoggy," řekl Petr a Kat sklidila talíře ze stolu.

„Docela ti závidím, že máš tak zajímavý život," přiznala Kat tak trochu mimo téma.

„Každý život je svým způsobem zajímavý," pousmál se na Kat.

„No, tak každý asi ne," mýkla rameny.

„Tak tomu nevěřím," propaloval ji pohledem.

„Shrň mi celkově svůj život a pak ti řeknu něco já ze svého," pobídla ho.

„Už jsem ti toho tolik řekl.."

„Nevadí."

Povzdychl si. „Dobře. Můj nynější život se skládá ze skupiny a neustálých koncertů, brzkého vstávání na natáčení Přístavu, častého nestíhání točení na youtube a návštěv různých akcí a samozřejmě rodiny. Teď ty."

„Když zrovna nejsem ve škole nebo na brigádě, tak se můj život skládá z naprosto nudných věcí a stereotypu. Jako například čtení, psaní, malování, poslouchání hudby, a tak dál. Ještě tvrdíš, že mám zajímavý život?" falešně se na něj usmála.

Petr k ní přistoupil a dal jí své ruce na ramena. „Kat, i ten tvůj život je zajímavý. Tak klidný. Ani nevíš, co bych za to občas dal. A i kdyby sis myslela, že ne, tak jsi mě teď svým způsobem unesla a díky tomu je tvůj život o trošku zajímavější, ne?" usmál se.

Kat se usmála také. „Uvažuju, že si do životopisu připíšu: Unesla Petra Lexu."