Chtít tě ctít

16.

KAT

Probudila se ve svém pokoji. Venku bylo stále zataženo, ale nepršelo. Její stůl byl stále pokrytý malovátky a pastelkami, které nebyla schopna uklidit. Také se na zemi povalovalo pár kusů oblečení, za které se před Petrem trochu zastyděla. Tak počkat, pomyslela si. Petr.
Zvedla zrak a spatřila Petrovu klidnou spící tvář. Její tvář a dlaně se stále dotýkaly jeho nahého hrudníku. Nahého. Pak si všimla i jeho ruky obmotané kolem jejího pasu.

Kriste Bože!

Vykulila oči, když si všechno nějak uvědomila. Požádala Petra, aby s ní na noc zůstal.

Jedním pohybem shodila jeho ruku, aby mohla vystartovat z pokoje, načež se Petr vzbudil. Kat rychle sešla z patra do obýváku a posadila se na pohovku. Následně jí hlava klesla do dlaní a hlasitě zaúpěla. Zaslechla dupot schodů a pak prohnutí pohovky vedle ní.

„Omlouvám se Petře," zamumlala do svých dlaní. Bylo jí opět trapně.

„Kat, zdá se mi, že se mi v jednom kuse jen omlouváš, přitom k tomu nemáš vůbec žádný důvod," uchechtl se Petr a naklonil se k ní. Uchopil prsty její hlavu a zadíval se jí do očí. „Každý má občas slabé chvilky. Za to se omlouvat nemusíš. Vlastně ani nesmíš, ano?"

Kat se odvrátila. „Neměla jsem se dívat na ten pitomý film."

„Tak dobře, beru vinu na sebe," uchechtl se.

„Neřekla jsem, že je to tvá vina," lehce se pousmála. „Je to hlavně moje vina, protože jsem si dovolila se na to koukat, ale kvůli tobě. Takže to vlastně částečně tvá vina je," uznala a hrála si přitom s prsty.

„Kvůli mně?" zasmál se.

„No, jo. Nechtěla jsem vypadat jako strašpytel, i když z toho mám panickou hrůzu.." zastyděla se.

„Nevěděl jsem to," vyčítal si.

„Nemohl jsi. Jsem z toho pak celá mimo, i když to není až tak strašidelné. Čehož sis už určitě všiml," otočila se na něj a pohled jí okamžitě spadl na jeho stále nahou hruď. Nemohla z ní odlepit zrak.

„Jo to jo," pobaveně ji sledoval.

„Nemůžeš si jít prosím tě obléknout tričko? Docela mě to znervózňuje," zavřela víčka a povzdechla si. Petr se zasmál a oblékl si tričko, které si sebou přinesl.

„Proč sis ho neoblékl hned?" povzdychla si.

„Znervózňuju tě," zazubil se a pak schytal od Kat ránu do ramene.

„Hele, večer jsi říkala, že se ti v tom snu horor míchal se špatnými vzpomínkami," prohlásil Petr a podíval se na Kat. „Vysvětlíš mi to?"

„No.." odmlčela se. „Asi před rokem mi zemřela babička. Měly jsme spolu úžasný vztah, už jen protože mi nahrazovala mamku, která byla věčně v práci. Měla jsem ji děsně moc ráda.. a teď... objevila se tam.. a.. to mě dostalo," vysvětlila Kat a při té vzpomínce cítila, jak se jí v koutcích očí tvoří slzy.

„Jsi v pohodě Kat?" zpozoroval Petr a přisedl si blíže k ní.

Kat si odsedla zpět. „Nejsem. Ale je mi to teď jedno. Potřebuju se nějak odreagovat. Budu nahoře uklízet a potom pojedu na nákup," řekla a vydala se nahoru.

„Kat, počkej, vždyť jsi ani nejedla!" zakřičel Petr, ale ona nereagovala.

-

Uklidila snad každé zrnko prachu, každé smítko, vlastně úplně všechno. Udělala to hrozně rychle a docela jí to pomohlo. Potom se jen převlékla, aby mohla vyrazit.

Když scházela schody, uslyšela melodii. Zvuk strun. Spatřila Petra s kytarou. Jenže když si jí všiml, přestal hrát. Kat se na něj usmála.

„Našel jsem ji tu, tak jsem si trochu zahrál, jestli nevadí," mýkl hlavou a ušklíbl se. Kat zakroutila hlavou.

„Nevěděl jsem, že umíš hrát," usmál se.

„Taky neumím," zasmála se. „Je tátova, nechal ji tady."

Petr se uchechtl a začal ji schovávat. Kat ho přerušila. „Ne, hraj dál," pobídla ho a přisedla si k němu.

Usmál se a začal hrát akordy písně, kterou si Kat z jejich koncertu pamatovala nejvíce.

„Stále tě mám v sobě víc, než-li mít bych tě chtěl. Jak v ráně sůl, či spíš trn pod nehtem. Dál v sobě mám každou hádku i šrám z konce dní. Doufám, že zášť jednou snad odezní. Zvládnu zříct se pout? A z místa dál se hnout?" začal zpívat Petr a Kat se nechala unášet jeho hlasem. Tuhle písničku si pamatovala nejvíce, protože na ni taky nejvíce zapůsobila. To mimořádné spojení úžasného textu a nádherné akustické hudby do sebe krásně ladilo a Kat to nemohla přestat poslouchat. Byla to krásná píseň, přestala díky ní myslet na špatné věci a soustředila se jen na kytaru a Petrův hlas. Zavřela oči.

„..víš, víš, vždyť víš," zakončil Petr a Kat otevřela oči. Petr jí zazpíval, jak jí slíbil a v té chvíli byla spokojená.

Podívala se na něj a zjistila, že i on se dívá na ni. Sedí vedle sebe blízko, až se dotýkají pažemi. Kat se slepě dívá do té nádherné oříškové barvy, když v tom Petrovi pohled sklouzne na její rty. Začne jí být srdce jako o závod a on jí uchopí bradu. Začne se přibližovat. Když už jsou tak blízko, že cítí jeho dech na svých rtech, Petr je ladným pohybem spojí v polibek. Spolupracovala. Jeho rty byly úžasně měkké a teplé. Ucítila propuknout motýlky v břiše. Když své rty od sebe oddělili, jejich čela se střetla.

„Omlouvám se Kat... já..nevím, co to do mě vjelo.. já-"

„Teď se zase neomlouvej ty," přerušila ho s úsměvem. „Musím už jít," řekla po pár sekundách a odtáhla se. „Za chvilku jsem zpátky," potichu prohlásila a pak rychle zmizela za domovními dveřmi.

Políbili jsme se.